Agroturistika není pro každého

Sdílejte článek
Agroturistika není pro každého

Není to nic nového, na letní byt na statku jezdila řada městských rodin již v devatenáctém století i na počátku dvacátého. Mnozí jezdili k příbuzným, vraceli se na rodnou hroudu. A další zase chtěli poznat „ten venkov“, onen rezervoár nezkažené kultury a autentického života, jak jej zaznamenali spisovatelé. A užít si jej. Za tuto idealizaci venkova „může“ hodně Božena Němcová. Za jistou nedůvěru venkova vůči městu pak třeba Vilém Mrštík. To jsou dvě polohy, které jaksi archetypálně předznamenávají pohled lidí z města na venkov, i sama na sebe. Možná, že ještě více ovlivnili pohled na venkov Bohumil Říha nebo J. V. Pleva s malým Bobšem. Pseudoliterární omáčky Antonína Zápotockého si snad vybaví už jen nejstarší generace.

Jak tedy přiblížit skutečný život na selských statcích dnešním městským lidem? Realisticky, bez růžových brýlí a zároveň bez zátěže sociálně inženýrských experimentů komunistů a bez nostalgie po minulém. A také bez nepravdivých argumentů a vějiček dnešních postsocialistických pseudokapitalistů.

Možná se leckdo trochu zadrhne na novodobém pojmu agroturistika a znejistí, co se pod ním skrývá. Jde o podnikání nějak spojené s některými velkými firmami, nebo jde o jakési řízené běhání v polích? Je to pojem, terminus technicus, kterým se dnes rozumí, no, jak to nejlépe popsat…? Cestování mezi poli a stájemi? Do jisté míry ano. A to je i tématem Svazu venkovské turistiky a agroturistiky, který se na svých stránkách www.svazvt.cz takto charakterizuje: Svaz je dobrovolné, nepolitické profesní sdružení podnikatelů ve venkovském cestovním ruchu a dalších příznivců. Svaz byl založen v roce 1997 a je členem mezinárodní organizace svazů venkovské turistiky Eurogites. Svou činností chce přispět k ekonomickému, kulturnímu a společenskému oživení venkova, obnově jeho tradic, údržbě krajiny i ke stabilizaci jeho osídlení.

Agroturistika není pro každéhoNu a s předsedkyní Svazu venkovské turistiky a agroturistiky, Zdenkou Noskovou, jsme si povídali o těchto činnostech, vlastních zkušenostech a o spolupráci s Asociací soukromého zemědělství. A také o projektu www.prazdninynavekove.cz, jehož manažerkou Zdenka Nosková je.

Nutno hned na počátku uvést, že tato dáma ví, o čem mluví, neboť říká: Vím, že to funguje, sama jsem si to vyzkoušela na vlastní kůži. Dělala jsem dvacet let na včelí farmě a poznala, že jde skloubit agroturistiku s životem na farmě. Vymýšleli jsme, co v létě nabídnout lidem, které jsme zde vítali, a díky různým programům se nám podařilo získat zákazníky, o které jsme stáli. Všechno se zlomilo právě díky ´agroaktivitám´. Základem je ale dobrý produkt. V našem případě med. Lidem pak stojí za to přijet si pro med s příběhem. A to se týká i další produkce ze dvora, mléka, sýrů, tvarohu, ovoce, atd.

Ovšem pro takovéto podnikání musí mít člověk určité vlohy. Například sedlákovi nesmí vadit lidi. V agroturistice se výborně uplatní ženy, je to pro ně jejich vlastní byznys. Navíc není takový problém najít ve vesnici zaměstnance, je to dobrá pracovní příležitost.“

Začátky by měly být raději skromnější. Není dobré začít rozmáchle, s nádherným projektem, s finanční podporou nějakého dotačního titulu, vytvořit webové stránky, dostat pár zpráv do regionálních novin, a pak smutně zvadnout. Podle Zdenky Noskové je dobré začít skromněji, bez tlaku na nutné plnění podmínek projektu. To znamená svobodněji a také úsporněji!

Agroturistika není pro každéhoO svých zkušenostech dále říká: „Prakticky všeho v hospodářství se dá v programech pro návštěvníky využít, slepic, koní, ovcí, samozřejmě i včel. Je dobré počítat s dětmi. Manžel byl na počátku skeptický, a to mě motivovalo. Zaujala jsem touto ideou dceru, která vyhotovila plakáty. Ty jsme umístily v okolních kempech. Důležité je už pro první seznámení uvést vše důležité, podstatné: kudy se do místa dostat, kde zaparkovat. Přišlo mi zajímavé, že lidé se dnes nedovedou sami zabavit. Nedovedou vystoupit ze zaběhnutého dennodenního kolotoče. Když ten náhle o dovolené skončí, nevědí často, jak s časem naložit. Pak je dobré, když jim někdo v tomto přechodu na odpočinkový režim něco nabídne, nějakou aktivitu, program.

Myslíte třeba, že by se na hospodářství hosté mohli nějak zapojit? Trochu si tak rurálně užít? Popracovat si postaru?

Tak to je trochu zkreslená představa, i když na počátku devadesátých let se s takovýmto způsobem bylo možné setkat. Myslím si, tedy spíš jsem přesvědčena, že takováto, i když dobře myšlená pomoc ve skutečnosti pomocí není. A navíc se jí agroturista velmi rychle nabaží.

Agroturistika není pro každéhoNávštěvníci mají i dobrou vůli, ale nikoli cvik a zkušenosti. A navíc, asi díky reklamě, mají idealizovanou představu o práci na venkově, hrabání sena vypadá jako romantika, ale jen tak prvních deset minut. Je dobré, když mají hosté možnost na statku něco vidět, seznámit se, a hlavně by měli mít možnost výběru. Často stačí jen nabídnout několik tras výletů po okolí, procházek. Seznámení s místem, historií kraje i s historií selského rodu. Podnikání v agroturistice by se nemělo snažit být stejné jako opravdu komerční podniky. Je to ve většině případů doplněk k zemědělské činnosti. A je dobré najít takovou prostřední cestu, jejímž cílem je pomoci lidem podívat se jinak na život na venkově i na život svůj a poradit jim, co s časem.

Někdo řekne, že u nás kromě Prahy, Karlštejna, Českého Krumlova či Lednice a Valtic není nic moc k vidění… Co lze tedy speciálního nabízet na venkově?

Ano, nemáme Alpy, ani moře, ale tento hendikep je jen zdánlivý, máme krajinu různorodou a plnou příběhů. Každá rodina, každý rod, každý statek, toť jiný příběh. Můžeme využít rozdílů mezi tou velkou, popřípadě městskou a venkovskou turistikou.  Zde vidím prostor pro aktivity našeho Svazu a spolupráci s Asociací. Například se nám daří navazovat úzkou spolupráci s krajskými úřady, krajskými destinačními agenturami. Aby znali naši značku a dávali o ní vědět. Naše značka je i jistou zárukou pro hosty na statcích.

Agroturistika není pro každéhoO tom jaký efekt agroturistika může a měla by mít, a také má, říká Zdenka Nosková: „Důsledkem, či efektem by mělo být, a již také je, že městští lidé lépe poznají, jak lidé na venkově žijí, ale také se dozví, kam si mohou jít odpočinout, a kam si také zajet koupit něco dobrého. Vznikají tak často i nové společenské vztahy a někdy kamarádství i přátelství. Také si uvědomí, že lidé, ke kterým jezdí, žijí v krajině, o kterou se starají, a i pro NĚ ji udržují. A také si již městští lidé všimli, že na statku je možné jíst čerstvé potraviny, od konkrétních lidí, a že takováto místa stojí za to vyhledávat. Hladu po tom ´farmářském´ si již všimly i řetězce, ovšem u nich se v nabídce nic skutečně čerstvého nalézt nedá.

Agroturistika není pro každéhoSpolupráce Svazu venkovské turistiky a agroturistiky a Asociace soukromého zemědělství je logická a je o ni zájem z obou stran. Celá řada statků nabízí možnost ubytování i stravování a leckteří hospodáři mají zkušenost s různými programy. Někde se věnují výcviku v jízdě na koních, což je ale záležitost velmi specifická a náročná. Podle Zdenky Noskové je využití koní náročné, není dost dobře možné používat k vyjížďkám jakékoli koně. Leckdy se musí vyměnit všechny koně, než se najdou opravdu takoví, „kteří všechno snesou“. A to mluvíme v podstatě pouze o projížďkách krokem a vždy s vůdcem. Výcvik jízdy, popřípadě i skákání, to už je opravdu něco jiného.

Co může Svaz Asociaci nabídnout? Zdenka Nosková říká: „Určitě vzdělávání, a to dlouhodobé, tedy ve smyslu, že se stále mění různé předpisy. Ale také zprostředkovávání zkušeností těch, kterým se daří při vymýšlení a realizování programů pro hosty. Loni se nám konečně podařilo začít dělat pořádek v kvalitě služeb. Nejde ale o přidělení nějaké známky, ale o pomoc lidem, kteří by rádi podnikali v agroturistice a moc neví, jak do toho. Jde nám o to dát určitá ověřená doporučení, jako například vybrat vhodné pojištění. Právě nyní oslovujeme různé pojišťovny, zda by takovýto produkt byly schopny nabídnout.

Pokud jde o vztah k hostům, zákazníkům, je v titulku naznačeno, že je třeba mít lidi rád, a to jsou slova Zdenky Noskové. A tato taktéž: „Jestli se začne s touto premisou, musí se dařit. V tomto ohledu je opravdu agroturistika ideální byznys pro ženy. Jsou podnikavé a schopné, a když vydrží na statku a od sedláka neutečou, zvládnou s úspěchem i toto své malé podnikání. Ovšem základ úspěchu je rodina. My, když jsme začínali, dělali jsme všechno ručně a tehdy jsem pochopila, jaká to byla vždy na statku sláva, když se narodil syn. Zejména, když jsem například skládala seno pro koně. V mém případě sice ani syn ani dcera v zemědělství nezůstali, ale když je třeba, jsou nápomocni. Třeba s dcerou jsme vymysleli regionální potravinu Eliščiny medové placičky podle starého trochu pozměněného receptu.

O zpřístupnění historie duchovní i materiální

Zajímám se o metodu interpretace místního dědictví. A to jak kulturního, okolí, ale i samotného místa, tak o to, jak to udělat, aby poznání způsobu hospodaření bylo pro lidi zajímavé. Jak třeba, v mém případě, ukázat vznik medu? Chtěla jsem udělat jakýsi modelový úl, kam by mohli hosté ve včelařském obleku. Ale až o takovouto ´realitu´nebyl zájem. Myslím si, že je třeba umět vnímat, o co lidí mají zájem. Uvědomila jsem si, že lidi brzdí přirozený strach ze včel, že by jim bylo horko ve včelařském obleku, a že by se má snaha představit jim, co se děje v úle, minula účinkem. Zejména matky mají strach, že se něco stane dětem. Propukne alergie, anafylaktický šok… atd. Stačí ukázat, sáhnout si, přivonět. K medu, k vosku. Natočit si sami med do sklenice. Vidět, jak med teče, zažít prostředí. Dát ochutnat. Mohou si koupit, ale nemusí! Nu, jak už jsem říkala, nejdřív je potřeba něco vyrobit, mít produkt, nabídku a řídit se pak podle toho, co lidé chtějí, co potřebují, a to rozvíjet. To platí i ve službách. Pak lze uspět.“ 

Co soudíte o důvodech současného úniku z města, na venkov?

Možná současný zájem o venkovskou turistiku souvisí s tím, že jsme přehlceni vším, je nějak čím dál méně prostoru. Najít místo a chvíli, kdy se na člověka odnikud nic nehrne. Mám pocit, že i mozek odmítá další podněty, a může se to týkat i knížek, i když říkáme, že na ně není čas… Na to mám metodu, naučit se vnímat přírodu a zkusit mít doma spíš holé zdi, pak je prostor pro myšlenky. Třeba na to, aby se člověk uzemnil a vrátil se k něčemu reálnému, konkrétnímu.  Pokud chci porozumět, potřebuji kontakt se zemí, s přírodou, odpojit se, aspoň na čas, od virtuálního světa.

Dovolená na statku, projekt, u jehož zrodu Zdenka Nosková stála, znamená účastnit se těch „obyčejných věcí“, které jsou při bližším pohledu pro lidi z města a jejich děti tak neobyčejné. Podle ní stačí hosty jen trochu postrčit, aby si našli svůj program, jde o to jej nabídnout, vidět hospodaření, nabídnout turistické trasy, informace o historii, a třeba i ukázat dětem, že si mohou stavět z kamínků.

Agroturistika není pro každéhoZdenka Nosková soudí: „Zdá se mi, že lidé přestávají jezdit do tzv. rychlopensionů ze sádrokartonu. Chtějí spát ve zděném a neslyšet sousedy, jak splachují. Chtějí slyšet ticho! A pak také jsou rádi, když mají možnost osobního kontaktu, kdy se třeba zeptají, jak vaříte houbovou polévku. A zde je možnost se podělit o zkušenosti, ukázat, co kdo umí. A někdy jsou lidé spokojeni už jenom s tím, že něco vidí, a to je také dobře.

Zdenka Nosková své zkušenosti s podnikáním, které uplatňuje i ve Svazu venkovské turistiky a agroturistiky, shrnula stručně: „Začít skromněji, nejlépe bez dotací, a sázet na přátelský přístup. Jde víc o radost z podnikání, ze vztahů, než jen o zisk.“ A dodává: „Když přistupuji k podnikání takovýmto pomalejším a rozmyslným způsobem, získávám i sama čas na to, abych se věci naučila zvládat v tempu, které je mi vlastní. A o dotaci popřípadě zažádat až mám nějaké zkušenost a rozšiřovat pomalu.“

Dá se k tomu ještě něco dodat? Snad jen moc poděkovat! A popřát, aby se spolupráce s Asociací dařila!

Josef Duben

Rozhovor právě vyšel v časopise Selská revue (č. 4/2017), který je 8x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům Asociace soukromého zemědělství ČR.


Přečteno: 1 000x
Katalog farem