Kdo odpovídal?

V rámci veřejné konzultace se sešlo celkem 322 916 odpovědí, tento počet ale musel být „očištěn“ od duplicitních odpovědí, kterých bylo celkem přes 63 tisíc a jednalo se o organizované odesílání identicky vyplněných dotazníků - takto odešlo i z ČR několik stovek odpovědí, ke kterým se mimoděk přiznal Zemědělský svaz. Dalších více než 60 tisíc odpovědí byly výsledkem veřejných kampaní, z nichž největší byla kampaň Living Land, jíž organizují ekologické organizace v čele s BirdLife, které zemědělství považují za velmi negativní prvek a tlačí na rozdělení přímých plateb výhradně na ekologická a sociální opatření v zemědělství. Tyto odpovědi pro Evropskou komisi tedy neměly velkou váhu a po očištění dat zbylo cca 58 tisíc relevantních odpovědí.

Drtivá většina odpovědí (84,2 %) přišla od jednotlivců, z nichž byla necelá polovina zemědělců většinou z rodinných farem. Zbylých cca 15 % byly odpovědi organizací – tedy spolků, asociací, státních institucí, vzdělávacích a výzkumných zařízení či soukromých společností. Pokud se týče rozdělení podle jednotlivých států EU, největší počet odpovědí přišel z Německa (32,5 tisíce), nejméně (7) z Malty. Česká republika se v počtu odpovědí pohybuje se zhruba třemi tisíci někde kolem průměru.

Rozpor mezi zemědělci a ostatní veřejností

Největší rozpor je vidět mezi pohledem nezemědělské veřejnosti a pohledem sedláků na cíle celé Společné zemědělské politiky. Zatímco zemědělci i odborné organizace považují za nejdůležitější u SZP její vliv na příjmy zemědělců a zajištění dostatečné produkce potravin, ostatní lidé považují za důležitější posílit pozitivní vliv dotačních podmínek na životní prostředí. Nezemědělská veřejnost zatím vidí cíle, které si v této oblasti klade SZP (tedy ochranu biodiverzity, redukci degradace půdy, udržitelné používání chemie a zachování genetické rozmanitosti) za v podstatě nesplněné - jen 6 % těchto respondentů odpovědělo, že SZP plní svoje environmentální poslání. Nutno ale dodat, že nezemědělská veřejnost má na výsledky SZP obecně negativnější náhled, než lidé, kteří se v sektoru aktivně pohybují. Zároveň je také nutné uznat, že drtivá většina všech respondentů uznává, že zemědělci stále nedostávají za svou produkci férové ceny, jejich příjem je relativně nízký a přitom musí čelit přísnějším požadavkům než zemědělci mimo EU.

Je jasné, že dva hlavní cíle SZP – zlepšení ekonomiky farem a zachování dobrého environmentálního stavu, jsou z části v protikladu, takže nebude jednoduché vyhovět oběma pohledům zároveň. Celkově ale z výsledků jednoznačně vyplývá, že veřejnost obecně požaduje od moderní SZP větší zaměření na ekologické hospodaření, péči o vodu a půdu, větší příklon k požadavkům na kvalitní produkci potravin, welfare zvířat a také zajištění zaměstnanosti na venkově. Zůstává také požadavek na vyrovnávání nejistot na trhu.

Co nejvíce komplikuje sedlákům život?

Za největší překážku pro vstup do zemědělství je nejčastěji (29 % odpovědí) považován nedostatek a vysoké ceny půdy či jejího nájmu (viz graf 1), další v pořadí skončily nízké zisky v zemědělství (23 %) a bronz uhájily administrativní požadavky (13 %). Byrokracie a administrativní složitost je stálicí i obecně mezi největšími problémy, které panují v zemědělství – doplňuje ji znečištění životního prostředí a také průmysl a jeho lobbing. Z hlediska administrativy považují zemědělci za nejvíce zatěžující prvek greening a také žádosti o dotace.

Všichni se celkem logicky tedy shodují, je potřeba SZP zmodernizovat a zjednodušit, což jsou dvě slova, která se pravidelně omílají na všech fórech už mnoho let, realita tomu ale příliš nedopovídá. Konkrétně účastníci šetření podporují omezení oblastí, v nichž se překrývá Program rozvoje venkova a ostatní opatření, zlepšení využívání moderních technologií (např. dálkové kontroly), které by vedlo k omezení počtu kontrol a podporu má také umožnění jednodušší volby pokud jde o environmentální opatření. 

Jak distribuovat přímé platby?

V rámci dotazníku mohli respondenti vybrat také čtyři opatření, která považují za nejdůležitější při přidělování přímých plateb. Největší podporu v průměru získaly náhrady za zemědělskou činnost ve znevýhodněných oblastech (LFA/ANC), následované zastropováním a postupy s environmentálním přínosem (ty opět zvítězily u nezemědělské veřejnosti). Populární zejména mezi zemědělci jsou také podpory drobným producentům a mladým zemědělcům.

Lze tedy říci, že u požadavků se v zásadě všichni shodují na tom, že přímé platby by měly být směřovány především k subjektům, které jsou nějakým způsobem ohrožené nebo znevýhodněné, ať už se to týká jejich velikosti, místa, kde hospodaří nebo faktu, že se zemědělskou činností teprve začínají. V tomto ohledu tedy hlavní směřování přímých plateb zůstane na evropské úrovni pravděpodobně nezměněno, otázkou je, jak tyto trendy uchopí jednotlivé národní vlády a zda v maximální míře využijí nabízené možnosti.

Ing. Veronika Jenikovská, hlavní kancelář ASZ ČR

Graf 1 - Výše nájmu za zemědělskou půdu v roce 2019 (EUR/ha).

Graf 2 - Příjmy na jednotku AWU a podíl přímých plateb podle velikosti farem (předpoklad v roce 2019). Z grafu je patrné, že zhruba do velikosti 250 ha příjmy na pracovníka rostou, od této velikosti zase postupně klesají. Podíl přímých plateb na příjmech farem je přímo úměrný její velikosti - s rostoucí rozlohou farmy roste i podíl dotací na jejích příjmech.

Graf 3 - Klíčové parametry podle ekonomické velikosti farem (2013).