Neuvážené prodeje půdy jsou i bezpečnostním rizikem

Sdílejte článek
Neuvážené prodeje půdy jsou i bezpečnostním rizikem

V současném turbulentním světě není zas tak moc jistot, do čeho lze s pravděpodobností hraničící s jistotou investovat tak, aby se to dlouhodobě vyplatilo. Jednou z mála možností je přitom investice do půdy, a to zejména do půdy české, která je navzdory rostoucím cenám stále ještě v porovnání se zahraničím poměrně levná.

Právě to si uvědomují stále častěji obchodníci s půdou, řídící se především známým heslem z jednoho z dílů „básníků“ – levně nakoupit a draho prodat. I když na první pohled to tak nevypadá, protože případným zájemcům o prodej půdy naopak slibují, že pozemky od nich vykoupí výhodně – tedy draho. Bohužel už obvykle nedodávají, že následně jí ještě dráže prodají.

Nic proti obchodům s půdou – ten v naší zemi téměř po celé polistopadové období stagnoval, protože prodejům a nákupům zemědělské půdy bránila celá řada zákonů a vyhlášek, od devizového zákona přes netržní, v praxi úřednické ceny půdy v kategorizaci BPEJ, až po léta neřešené církevní restituce a nemožnost s příslušnými pozemky obchodovat, byť se pro vyvolené taková blokace obcházela a do vlastnictví obcí a různých privátních subjektů přecházela i půda původně vyčleněná pro církve. Díky legislativním omezením se nicméně poměrně dlouho kumulovala očekávání zájemců o trh s půdou, a právě to je hlavním důvodem stávajícího růstu cen – investoři, ale i potenciální prodávající, jsou na byznys s půdou nadstandardně „natěšeni“.

Drobní vlastníci půdy, z nichž mnozí jsou v seniorském věku a sociálních problémech, mají tak opticky šanci svůj majetek zhodnotit, a právě na to spoléhají ti, kteří od nich chtějí pozemky koupit. Využívají přitom skutečnosti, že řada drobných vlastníků nemá přehled ani o svých základních právech, ale ani povinnostech, nehledě na obecnou absenci právního povědomí a povědomí o cenách půdy jako takové. Jak přitom již upozornil seriózní server Farmy.cz, tlak na malé vlastníky ze strany zájemců o půdu v poslední době značně roste, a zdaleka přitom nejde o obesílání vlastníků dopisy s lukrativními nabídkami nebo dokonce o osobní jednání o prodeji pozemků. I proto, že před takovými praktikami již zaznělo veřejně několik varování, snaží se zájemci o půdu skrývat za webovými stránkami, které mají dodat obchodům patřičnou věrohodnost. Je přitom třeba jasně konstatovat, že už podoba takových webových stránek a informace, které na nich jsou, představují dobrý lakmusový papírek k představě, o jak „seriózní“ podnikatele jde. Řada údajů na příslušných webových stránkách je nepravdivých, nepřesných nebo stokrát opisovaných od původních zdrojů, které jsou buď zastaralé, nebo z kategorie „neví, která bije“. To ale mnozí vlastníci neodhalí.

Je přitom zřejmé, že drtivá většina zájemců o zemědělskou půdu nemá v úmyslu ani náhodou na této půdě dál zemědělsky hospodařit nebo jí nějakému hospodáři pronajmout – alespoň ne dlouhodobě. Jde tedy zejména o nákup ke spekulativním účelům, které mohou mít několik podob, a také ty je třeba rozlišovat. Nejmenším zlem je přitom ponechat pozemky v režimu zemědělské půdy, a spekulovat pouze na nárůst jejich cen. O poznání horším řešením pro půdu, a především krajinu, je úmysl vyjmout pozemky ze zemědělského půdního fondu a využít je ke stavebním účelům nebo pro budování logistických center, průmyslových areálů či jinému komerčnímu využití, protože taková půda bude například jako rezervoár pro zadržování v krajině nenávratně navždy ztracena. Vůbec největším rizikem je ale skupování půdy společnostmi s neprůhledným, často zahraničním vlastníkem, o kterém není vůbec zřejmé, jak hodlá s nabytou půdou v budoucnosti naložit. Vzhledem k různým podobám internetových a hybridních válek v současné době by se tak taky mohlo stát, že strategická území bude prostřednictvím pozemků v ČR vlastnit Čína nebo Rusko nebo třeba Tomio Okamura. Samozřejmě to tak nemusí dopadnout, ale zkušenosti z druhdy rozvojových zemí říkají, že ve světě je mnoho případů a i rozsáhlých území, kdy půda ve vlastní zemi tamním obyvatelům nepatří, což samozřejmě limituje i zásadní strategická rozhodnutí státu, jak s ní nakládat. Jinými slovy – neuvážené prodeje půdy mohou představovat pro ČR nejen riziko dalšího zhoršení stavu naší krajiny, ale i riziko bezpečnostní, a mělo by být z toho důvodu i předmětem zájmu Bezpečnostní informační služby BIS.

Vše přitom začíná u konkrétních vlastníků, kterým jsou předkládány konkrétní, na první pohled výhodné nabídky na prodej pozemků. A to i prostřednictvím webových stránek, což je momentální trend, proti kterému by se měli postavit i stávající hospodařící zemědělci, a z nich zejména sedláci na rodinných farmách. Jestli by se měla nějaká půda v ČR prodávat, pak zejména jim, protože nejen v současné době, ale i historicky představují rodinné farmy nejlepší pojistku před odplýváním zemědělské půdy nejen k nezemědělským, ale i nedefinovaným strategickým účelům. Samotní vlastníci by přitom také měli vědět, že z důvodů výše zmíněných cena půdy v ČR ještě dále poroste, takže prodávat jí v současné době zdaleka nemusí být tak výhodné, jak se na první pohled zdá. Nevlastníci a spekulanti to totiž vědí.

Petr Havel


Přečteno: 180x
Katalog farem