V prvním letošním čísle Selské revue byla dvě docela zásadní vyjádření pana Radomila Bábka, předsedy Asociace podnikatelů a manažerů. Jedno se týká konkrétních chystaných nástrojů ohrožujících svobodné podnikání, a druhé velmi výstižně naznačuje, jak se po prvních úspěších státního dirigismu stát pouští dál a dál, až může hrozit totalita. Po zkušenostech s fašismem a komunismem lze najít mnoho paralel se současnými vládními snahami. A státní úředníci vůbec neukazují lidskou tvář. K problémům s podnikáním má Radomil Bábek co říci, neboť má bohaté zkušenosti jako budovatel několika úspěšných společností, dovede být krizovým manažerem, umí poradit a sám sebe charakterizuje jako altruistického konzervativce. A právě proto jsme docela snadno nalezli společnou řeč.

Leckdo si vás sice vybaví jako člověka s jasnou myslí a rychlým uvažováním, jako hbitého diskutéra, například nedávno v televizní diskusi s Andrejem Babišem. Hodně se lze dozvědět i na stránkách Asociace podnikatelů a manažerů www.asociacepm.cz., jejímž jste předsedou. Přesto poprosím, abyste se představil pro sedláky.

Podnikatel je sedlák moderní doby. Protože jsem podnikatel, cítím se být taky trochu sedlákem. Ale nejlépe mne asi charakterizuje to, že podnikání považuji za životní styl. Peníze mám rád, ale jen kvůli nim se podnikat nedá. Hlavní hybnou silou, která mne k podnikání vede, je nezávislost. A domnívám se, že právě potřeba nezávislosti je motivem většiny sedláků, malých podnikatelů a živnostníků. 

V čem vidíte společnou sféru zájmů s Asociací soukromého zemědělství?

Sedláci i podnikatelé a živnostníci mimo zemědělský stav potřebují být svobodní. Nepotřebujeme, aby nás stát řídil, ale aby nám nechal co nejvíce prostoru pro vlastní rozhodování. Chceme si to dělat po svém, nechceme věnovat velkou část našich sil a času vyplňování nejrůznějších dotazníků a formulářů jen proto, aby úředníci měli co dělat. Jsme si vědomi, že společnost nutně potřebuje pravidla, aby mohla fungovat. Ta pravidla, to jsou zákony, kterých však potřebujeme jen nejmenší nutné množství. To je nepochybně společný zájem Asociace soukromého zemědělství a Asociace podnikatelů a manažerů.

Vyjádřil jste se, že ta ohromná spousta informací, které státní orgány na podnikatele získávají, a ještě další se získat snaží, může sloužit k likvidaci konkurence. Můžete tato rizika více rozvést?

Nejprve je nutné říct, že stát sbírá stále více a více informací. U některých informací by člověk řekl, že nás ani nemohou poškodit či ohrozit. Nebezpečí spočívá v tom, že propojením dvou, tří neškodných informací získáte náhle úplně jiný výstup, a ten už neškodný není.

Největším rizikem pro podnikání je samotné držení a využívání informací o nás státem. Pomocí různých registrů, evidencí a povinných hlášení získává stát kontrolu nad malými podnikateli a živnostníky. Ale taková kontrola, tedy míra kontroly, státu nepřísluší. Stát o nás nepotřebuje vědět všechno, nicméně všechno vědět chce, protože tím nad námi získává moc.
Dalším velkým rizikem je vliv korporací a jejich spolupráce se státem. Velké podnikání má vždy zájem na vytváření monopolů, a k tomu jim samozřejmě bude kontrola nad malým podnikáním pomáhat.

A konečně, jakékoli informace jsou v podnikání zbožím, tedy vše, co o nás bude stát shromažďovat, se brzy stane prodejním artiklem.

Mohou se snad tyto informace dostávat do rukou konkurence například na základě „svobodného přístupu k informacím“, anebo třeba tím, že je nějaký „krtek“ vynese?

Nevím, který ze způsobů vynášení informací převáží, domnívám se však, že svobodný přístup k informacím to nebude. To je totiž nástroj, který je využíván spíše ojediněle a hlavně, je to přístup k informacím veřejný. Dá se snadno zjistit, kdo, kdy a na co se ptal. Myslím, že hlavním nebezpečím bude zneužívání informací samotným státem a jeho velkopodnikatelskými souputníky.

Mají podnikatelé a sedláci nějakou šanci se bránit na úrovni naší republiky? Je možné něčeho dosáhnout i na mezinárodní úrovni?

Samozřejmě, že se můžeme bránit. Řekl bych, že je dokonce naší povinností se bránit, protože organismus, který se nebrání, si nezaslouží přežít. Co nedokážu předvídat, je to, zda bude naše obrana úspěšná. Ale domnívám se, že vlastně není primárně důležité, zda a co vyhrajeme, ale samotný fakt, že se bráníme.

Zmínil jste při odsudku totality hnědé i rudé též socialismus, veškerý, i ten s tzv. lidskou tváří, na který pořád někdo vzpomíná, jako na takovou českou třetí cestu. Je dnes opravdu reálné nebezpečí takové třetí cesty s „nelidskou tváří?“

Podle mého žádná třetí cesta neexistuje. Buď vládne demokracie, nebo totalita. Socialismus je totalita, a tu jednoznačně a důrazně odmítám.

Je fakt, že zatím v České republice na první pohled vše vypadá jako demokracie. Svobodně volíme, svobodně se vyjadřujeme, svobodně cestujeme, máme právo vlastnit. Pod povrchem však jsou, podle mne, již rozběhnuté procesy, které vedou k jasnému cíli – upevnit a posílit moc státu, tedy té vládní garnitury, která jej představuje. A má to ten nejstarší důvod na světě: Moc jsou peníze a peníze jsou moc.

Vím, že pro mnohé lidi, kteří se příliš nestarají o politiku a společenské dění, zní moje tvrzení jako poněkud konspirativní teorie. Myslím ale, že každému stačí podívat se na soupis zákonů, které vznikly za poslední dva roky, a na seznam zákonů, které vláda připravuje. Zjistíte, že jde o zvláštní kombinaci dvou přístupů. Předivem drobných příkazů a zákazů vláda nenápadně omezuje svobodu občanů, aniž by to vzbudilo jejich pozornost. Vedle toho pak vláda zásadními zákony a nástroji tvrdě a rychle dostává pod kontrolu podnikatele. Ještě dva roky takového postupu a staneme se nenápadně a plíživě nesvobodnou, nebo alespoň velmi málo svobodnou společností. 

Určitě je dobré nacházet si spojence pro prosazování podmínek pro svobodné podnikání a obranu před společností prosazující stále silnější byrokratizaci. S kým ještě lze nacházet společnou řeč, kromě Asociace soukromého zemědělství?

Nejprve mi dovolte říci, s kým nenacházíme společnou řeč. S velkými svazy a asociacemi, jejichž vedení podřizuje svoje kroky především dobré spolupráci se státem. Jistě se jim to vyplácí.

My se však, tedy Asociace podnikatelů a manažerů, společně s Asociací soukromého zemědělství, snažíme vybudovat platformu, která bude státu oponentem, a v některých věcech možná i soupeřem. Vycházíme z premisy, že stát má chtít spolupracovat s námi, ne naopak, že stát nás, podnikatele musí respektovat, protože stát má sloužit občanům, ne občané státu. A omlouvám se, že nyní ještě nejmenuji další organizace, které budou tuto platformu tvořit, ale raději bychom nejprve dokončili veškerá jednání, a teprve potom vše zveřejnili.

Pokud jde o vliv médií, jejich zájem bývá krátkodobý, řeší se pouze atraktivní krátkodeché kauzy, a o nějaké delší účinnější kampani lze uvažovat těžko. Jaké kanály, kromě interních periodik a webových stránek, lze ještě využívat?

Využíváme jen veřejné zdroje a informační kanály. Navíc si myslím, že to s našimi médii není zdaleka tak špatné, jak to na první pohled vypadá. Jistě, velká skupina titulů se stala z nezávislých závislými, takže nelze předpokládat, že by šířily naše myšlenky či názory. Vývoj na mediální scéně však, a možná právě proto, že politici kupují média, naznal zajímavý vývoj. Vznikla řada deníků a týdeníků, především internetových, ale často i tištěných, a s těmi spolupracujeme. Cením si toho, jak fungují Echo24, Živnostenské listy, Svobodné fórum, Hlídací pes, Neovlivní, Česká justice a další, přičemž se omlouvám všem, na které jsem zapomněl.

Důležité však je, aby se nacházelo stále více lidí, kteří budou svoje názory zveřejňovat. Je třeba psát a vystupovat na veřejnosti. Pro vrchnost u kormidla je nejhorší noční můrou, že se bude o jejich záměrech a činech veřejně mluvit. To se jim nehodí, a přesně to musíme dělat.

Existuje ale riziko, že budete považováni za potížisty a kverulanty...

To není riziko, to je jistota. My počítáme s tím, že nás stát nebude mít rád, a počítáme také s tím, že proti nám vyvine jisté úsilí. Ale nebránit se jenom proto, abych měl klidný život, to je největší omyl, jakého se může člověk dopustit. Právě když se nebrání, podstupuje riziko, že vůbec nebude mít klidný život. Vždyť přece platí, že člověk, který se nebrání, je snadnou obětí a útočník si na něj vždy troufne. Je nutné útočníkovi znepříjemnit život obranou, je nutné dosáhnout toho, že i pro útočníka budou důsledky jeho útoku nepříjemné. Pak si každý takový útok dvakrát rozmyslí. Tedy to znamená, že obrana vůči agresi může mít i preventivní charakter a zamezí dalším útokům nebo je alespoň omezí. Nebránit se znamená vlastně podporovat útočníka a potvrzovat, že jeho útoky jsou oprávněné.

A naše obrana vůči neoprávněnému tlaku státu má ještě jeden důležitý dopad. Bráníme-li se, má to velmi pozitivní vliv na naše sebevědomí a sebeúctu. Kdo se brání, chodí se zvednutou hlavou, i když třeba nevyhrál. A to stojí za to.

Z vašeho kalendáře je zřejmé, že s časem dovedete hospodařit a i jej naplňovat. A proto bych vám chtěl opravdu srdečně poděkovat za chvíle, které jste si našel pro čtenáře Selské revue.

Josef Duben

Rozhovor dnes vyšel v časopise Selská revue (č. 2/2016), který je 8x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům Asociace soukromého zemědělství ČR.