Vize pořídit si selskou usedlost, kde by rodina mohla trávit víkendy, přivedla pana Tupého a jeho manželku Naďu v roce 1995 na samotu nedaleko Drahňovic nad Českým Šternberkem. Tam se nacházel notně zdevastovaný dvůr, na kterém se za minulého režimu, za hospodaření státního statku, chovala prasata. A to doslova všude, včetně obytných místností. Přesto duši památkáře budovy statku zaujaly, nejvíce barokní špejchar, který nemohl skrýt svou bývalou krásu, nesporné kouzlo nešlo upřít ani okolní krajině.

„Zalíbil se nám i název usedlosti - Prak. Zjistili jsme, že se tak jmenuje podle velkého vrhacího praku, jímž odsud vojska Jiříka z Poděbrad útočila roku 1467 na hrad Český Šternberk,“ informuje Jan Tupý.   

Prak se říkalo již původnímu poplužnímu dvoru, který byl v polovině 18. století postaven převážně ze dřeva, ale brzy nato vyhořel. Následovala stavba nové usedlosti, tentokrát již z kamene a cihel. Při první pozemkové reformě za první republiky ji i s polnostmi získala jako zbytkový statek rodina Kurchmanových, od jejíchž potomků ji manželé Tupých spolu s pětačtyřiceti hektary půdy pořídili.

Začala rozsáhlá rekonstrukce celého statku, kde nebyl ani přívod elektřiny a vody. Všechno bylo rozbité, krovy propadlé, rodina bivakovala ve stanu, jako jídelna posloužil zahradní altánek. Jak však veškeré práce postupovaly, vzdalovalo se původní přesvědčení nových majitelů využívat usedlost pouze jako víkendovou, a tak se zde usadili natrvalo. V té době byla již okolní pole, poničená dlouholetým pěstováním kukuřice, zatravněná a páslo se na nich stádo herefordů.

„Vzhledem k tomu, že o zemědělství jsem v té době věděl skutečně minimum, rozhodl jsem se informovat rovnou na akademické půdě a navštívil docenta Loudu na suchdolské zemědělské univerzitě s prosbou, aby mě nasměroval. Právě od něj zazněla rada zaměřit se na chov kanadských herefordů, kterou jsem se řídil, a dva roky nato vyhrál náš herefordský býk první místo na výstavě hospodářských zvířat v pražských Letňanech,“ vzpomíná pan Tupý.

Dnes využívá pastviny v okolí farmy, které se rozrostly na více než sedmdesát hektarů ve vlastnictví rodiny, stádo padesáti kusů tohoto masného skotu. Plemenná zvířata však již Tupí neodchovávají, a to hlavně proto, že postupem času došlo ke značnému rozšíření faremních aktivit, z nichž jednou se stal chov lipických koní.

„Lipicáni mi doslova učarovali, a tak jsem zhruba před 15 lety začal mapovat jejich chov u nás. Tehdy bylo centrum chovu lipických koní na Moravě, na zámku Lešná, kde se shodou okolností měnil ředitel, který s lipicány do budoucna nepočítal. No a nedlouho nato již obývali stáje na našem dvoře. Chov jsme postupně rozšiřovali a v podstatě sbírali klisny jednotlivých linií, prakticky jako když někdo sbírá známky, neboť v České republice je chovných koní tohoto plemene velmi málo,“ říká Jan Tupý.

V současné době je na farmě celkem 24 lipických koní a sídlí zde centrum jejich zemského chovu. Již řadu let se s nimi Tupí účastní vozatajských soutěží jak u nás, tak po celé Evropě. Velkou poctou pro Jana Tupého bylo zorganizovat před dvěma lety na usedlosti Generální zasedání LIF (Lipizzan international federation), na něž se sjeli chovatelé lipických koní z celého světa.

Prostory statku umožňují poskytovat i komerční ustájení, aktuálně je zde 14 koní jiných majitelů. Nejen proto se pan Tupý rozhodl před deseti lety využít investiční dotaci na stavbu kryté jízdárny. Pak ale přišla studená sprcha v podobě hrozby, že hospodář bude muset nejen celou částku vrátit, ale zaplatit ještě pokutu v její 100% výši. „Tehdy nám opravdu nebylo lehko. Věděli jsme, že pokud budeme muset vrátit celou sumu a zaplatit navíc pokutu, finančně nás to naprosto zruinuje. To považuji za snad ještě náročnější okamžiky, než úplné začátky v ruinách,“ svěřuje se Jan Tupý.

Tomu se ze situace podařilo postupně oklepat a nebyl by to snad ani on, aby nezačal s dalším budováním. Z části hlavního křídla statku tak vznikl penzion, z bývalé konírny útulná restaurace s krbem. Několik posledních let je tak dvůr velmi častým, takřka každovíkendovým, hostitelem nejrůznějších oslav, firemních akcí a díky atraktivnímu prostředí usedlosti i vyhledávaným místem venkovních svatebních obřadů.  

Tyto akce jsou organizačně v režii zejména syna manželů Tupých Pavla, který je úspěšným provozovatelem cateringové firmy, ale před třemi lety po otci převzal i hospodářství. Manažerské schopnosti pana Tupého staršího, které se při chodu farmy v předchozích letech tolik osvědčily, však stále zůstávají nepostradatelné. Stejně tak odborná zemědělská a administrativní činnost zdatného správce Jaroslava Pavla a dalších dvou zaměstnanců, na jejichž bedrech leží zejména starost o pozemky, nacházející se komplet ve znevýhodněné oblasti, a také péče o zvířata.   

Dvůr Prak za posledních dvacet let doslova rozkvetl - zásluhou a přítomností rodiny Tupých, která pozvedla stavby z ruin a vdechla jim život. Značnou změnu zaznamenala i okolní krajina, a to díky výsadbě lesíků, obnově mezí, údržbou a rozšiřováním luk. Majitelé usedlosti byli iniciátory vzniku naučné stezky od hradu Český Šternberk přes statek Prak do obce Drahňovice, jsou i pořadateli každoročního drahňovického vinobraní.

Přesto je plánů do budoucna spousta. Patří mezi ně mimo jiné krajinotvorba, v rámci ní zejména brzké vybudování čtyř rybníků, rodině by se líbilo i sadařství. Realizace těchto plánů se však již ujme další generace - mladý hospodář Pavel a jeho manželka Tereza.

Šárka Gorgoňová, mediální oddělení ASZ ČR