Nejprve bych chtěl poděkoval za přijetí naší Selské jízdy Jana Žižky z Trocnova do společenství ASZ. Jenom pro vysvětlení, proč máme takový název, který je pro mnoho lidí nepřijatelný. Když naši pradědové a dědové u nás zakládali sbory Selské jízdy, tak to bylo zrovna v době, kdy se v našem katastru stavěla mohyla Jana Žižky. Bylo to v roce 1925 a zřejmě byla taková společenská nálada, že si tuto historickou osobnost dali do svého názvu. Protože my se hlásíme k odkazu našich předků a chceme navázat na jejich činnost a pokračovat v ní, tak jsme si název nechali. Nejsme a ani nechceme být nějací bojovníci a ani nechceme býti s nimi spojováni. To tedy na vysvětlení našeho názvu.
Nyní k tomu poděkování. Přátelé, tak jako naše ASZ spojuje a zastupuje sedláky a svojí činností propaguje rodinné hospodaření, zrovna tak i Selská jízda má ve svém hlavním hesle " Věrni půdě, věrni sobě, věrni vlasti ". Na prvním místě je pokora a úcta k půdě, úzký vztah k životu na vesnici a vůbec ke všemu, co sedláka každodenně obklopuje a kde žije. Český sedlák má mít důvěru sama v sebe a podle toho se chová. Český sedlák by měl mít v sobě jasno, kam patří, kde je jeho domov a jeho vztah k domovu dává svou činností jasně najevo. Navíc ještě máme v úctě koně, neboť kůň odjakživa patřil a patří do české vesnice, kde je jeho život úzce spjat se sedlákem, selstvím a vůbec životním stylem na české vesnici. V dnešní době je kůň spíše jen do sportu, či chovu. Toto všechno jsou naše priority, které se snažím při každém našem setkávání zdůrazňovat hlavně pro náš dorost, aby na tyto pro nás zásadní atributy nezapomínal. Myslím si proto, že naše smýšlení náš názor na vše kolem a náš směr cesty je natolik podobný s názorem ASZ, až bych řekl stejný, že pevně věřím, že naše spolupráce bude dobrá.
Dále bych vám všem rád poděkoval za velikou účast na zámku ve Štěkni. Abych řekl pravdu, tak když jsme byli na zámku připravit sál a vše kolem, tak jsem říkal matce Terezii, že těch 80 židliček bude bohatě stačit, že stejně moc lidí nepřijede, protože pojedou rovnou do Písku. Jak jsem se, přátelé, příjemně mýlil. Byl jsem moc rád, že se vás tolik přišlo podívat nejen na naši Selskou jízdu, ale i na ten krásný zámek a přilehlý park. Co mě ale úplně šokovalo, bylo to, že v kapli při mši nebylo místo na sezení a tudíž někteří účastníci museli stát. To bylo pro mě to největší a nejkrásnější překvapení. Když jsme domlouvali s otcem Janem mši, tak jsem říkal, že to bude pro pár lidí, že všichni už budou chvátat na oběd do Písku a tudíž že mše bude "taková zkrácená". Myslím si, že i otec Jan byl z toho trošku vedle, když viděl tu kapli plnou. Sám se tomu veřejně podivil, než začal promluvu. Přátelé sedláci, je vidět, že stále ještě je v nás zakořeněn ten krásný a opravdový vztah k selství, který byl odjakživa spjat s vírou a pokorou před vším, s čím pracujeme a čím jsme každodenně obklopeni. Ne, nejsem nějaký fanatik, který by slepě vše papouškoval. Jsem člověk vychovaný k pracovitosti, lásce k lidem, zvířatům a na prvním místě lásce k Bohu. Kdo nemá víru, víru v cokoli, je chudý a nikdy nemůže poznat ten klid v duši, který má člověk, když věří. K českému sedlákovi prostě patří pracovitost, láska, pokora a víra. Víra v sama sebe a hlavně i v Boha. A to, že jste praví sedláci, jste, přátelé, dokázali v ten čtvrtek 6. března 2014 ve Štěkni na zámku.
Díky vám všem za to.
Stanislav Toman