Mediálně to totiž vypadá velmi pěkně, vypustit málo podloženou informaci, že podnikatelé neplatí daně, o zemědělcích ani nemluvě, a že když se uzákoní elektronické evidenční pokladny (EET), tak se ušetří tolik a tolik miliard, a stát bude mít zase o něco víc na nějaké šikovné přerozdělování.

Podle Bedřicha Dandy, předsedy Sdružení Podnikatelů a živnostníků, velké firmy s elektronickou evidencí tržeb problém nemají a nebudou ho mít. Ale jinak je tomu se 632 tisíci živnostníky a s nejméně 30 tisíci soukromými zemědělci, dodává Josef Stehlík, předseda Asociace soukromého zemědělství. Tato slova zazněla v úvodu tiskové konference, kterou uspořádali prvního července živnostníci a soukromí zemědělci.

Problém je v tom, že dobře myšlená evidence tržeb v žádné zemi, ve které byla aplikována, velký efekt nepřinesla, viz mimo jiné například velmi dobrý komentář Miroslava Cvrčka v Reflexu, který 18. června napsal, že u nás jde především o politikum. Jde tedy doopravdy o to prospět státnímu rozpočtu, anebo o politické hlasy a popularitu? A kdo na to všechno doplatí? Zdá se, že pravdu bude mít Bedřich Danda, který soudí, že ti poctiví podnikatelé, neboť budou zatíženi další činností, nemluvě o nákladech, které by sice nemusely být tak velké, ale proč vůbec? Nepoctivé to nepostihne, protože na ty stát zuby nemá a ani je nedokáže najít.

Zeptal jsem se pár lidí, o kterých vím, že jim to myslí, co soudí o EET. Jedni jsou rezervovaní, druzí pořádně nevědí, o co jde, a třetí si myslí, že to těm poctivým pomůže. Z toho je vidět, že celá problematika je hodně složitá a navíc je medializována nedokonale, respektive tendenčně těmi, kdo mají média v rukou. Nejasnosti dávají navíc prostor různým skupinám, které se snaží vyjednat si výjimku, že jich by se EET týkat neměla! Takže pro koho ano a pro koho nikoli? Z těchto úvah je zřejmé, že systémovost je ve psí a zřejmě je na cestě opět nějaký specificky český výtvor, který za šera a nasvícen slabou baterkou může vypadat docela zajímavě.

Jak řekl Josef Stehlík, chystaná EET by odstartovala zásadní změnu ve vztahu živnostníka a státu. Živnostník a zemědělec, ti by měli být pod dohledem finančního úřadu „on line“, a velký podnikatel, který fakturuje a splatnost není ani zdaleka 30 dnů, jak bylo mimo jiné živnostníky i Asociací navrhováno, ten je týdny a týdny v klidu? Nemluvě o tom, že jak asi má na tržišti provádět „EET úkony“ postarší osoba prodávající brambory či vejce. Musí tedy být podmínkou pro podnikání nejen umět bramboru vypěstovat a odchovat slepici, ale být i počítačově gramotný a mít zdravé oči a prsty nikoli jako roubíky?

Nikdo také dosud ani nenaznačil, kolik takové EET zařízení bude stát, na jaké bázi bude fungovat, s čím bude kompatibilní, jak se budou vkládané údaje načítat atd., atd. To je příliš mnoho nezodpovězených otázek.

Na červencové tiskovce zazněl i názor, že EET by mohla být účinnou zbraní pro potenciální postih živnostníků, jak krásně by se dali držet v permanentních obavách z toho, že někde něco „prošvihli“. Ano, soudím, že se setkáváme s politickým eufemismem, se kterým se v poslední době hodně „pracuje“, a to s „poctivým výběrem daní“. Nebylo by poctivější přiznat, co všechno se vybrat nedaří a proč? Nebo poctivě hovořit o tom, na co se vybrané použije?

Zdá se tedy, že místo zdánlivě pracných a smysluplných opatření se vymýšlejí pseudotémata k jitření veřejnosti. A mezi tato pseudotémata vedle neustálého strašení závadnými potravinami, zejména z ciziny, patří právě elektronická evidence tržeb.

Společnost velmi poškozuje, když se nezodpovědně osočují různé skupiny a značkují se, „to jsou ti, kdo nám ujídají“. Ti starší si takovouto rétoriku jistě spojí s dobou před několika desítkami let. A je jedno, zda se osočují živnostníci a zemědělci, že neplatí daně a krásně si žijí, nebo církev, která nabyté majetky beztak prošustruje, preláti zase budou jíst na zlatých servisech vybrané lahůdky a peníze budou převádět do Vatikánu. Někdo se snad směje? Nesmějte se, právě takovéto argumenty jsou občas slyšet.

Skoro by člověk souhlasil s názorem, který na červencové tiskovce z auditoria zazněl, že jsme svědky cílené restaurace socialismu! Snad nebude tak zle. Pravda ale je, že sešněrovávání živnostníků a sedláků dalšími a dalšími povinnostmi brzdí přirozený vývoj, že lidé chtějí pracovat na svém a za své a být na státu co nejméně závislí. Josef Stehlík soudí, že není ani potřeba nějakých podpor, jako spíše toho, aby se stát tak moc „nestaral“. To by byla skutečná podpora malých, ze kterých se mohou stát potenciálně velcí. Opačně to nejde.

V žádném případě se ani živnostníci ani zemědělci nevyhýbají kontrolám státu, tj. státních dozorových orgánů, ani kontrolám finančního úřadu, ale soudí, že stát má dostatečné páky na to, aby postihoval ty nepoctivé a neměl by, pod záminkou „poctivého“ výběru daní, zbytečně zatěžovat tu poctivou většinu.