Bohužel je třeba v této souvislosti opětovně připomenout, že kůrovec sám a lesy jako takové jsou jen pouhou (byť významnou) součástí životního prostředí, chcete-li krajiny, v naší zemi. Dominantní prostor v této krajině ovšem zaujímají pole, a to pole v podobě nepřerušovaných rozsáhlých půdních ploch, navíc po mnoho měsíců v roce nepokrytá vegetací. Vzhledem k tomu, že pole jsou zároveň také nejčastější plochou sousedící s lesními porosty, není možné v praxi řešit problematiku kůrovce a vysychání našich lesů bez změny struktury, způsobu obhospodařování a velikosti našich polí. Tímto směrem ale dosud žádné oficiální úvahy o předcházení kůrovcovým kalamitám nemířily. A to přesto, že se všichni shodují v základní příčině oslabení odolnosti našich lesních porostů, kterou je sucho. Tedy - nízká schopnost naší krajiny zadržovat vodu.
Jsou to ale právě rozsáhlé nepřerušované půdní plochy, které se významnou měrou podílejí na vysušování krajiny, včetně přilehlých lesů. Na skutečnost, že vzduch vznikající nad teplým povrchem krajinu vysušuje, poukázali na nedávném parlamentním semináři organizovaném ODS s názvem „Sucho v Česku - jak se mu bránit“, představitelé obecně prospěšné společnosti ENKI Třeboň, která se zabývá aplikovaným výzkumem v oblasti solární a krajinné energetiky, rybničního hospodaření, hospodaření s vodou v krajině a zaměřuje se také na osvětu, vzdělávání a inovační programy. Zatímco totiž podle ENKI vzduch o teplotě 25 stupňů Celsia obsahuje v průměru 22 gramů vodní páry v kubíku vody, vzduch o teplotě 40 stupňů Celsia jí obsahuje více než dvojnásobek - tedy 50 gramů vodní páry v kubíku vody. Jde o projev zvaný evapotranspirace, kdy se voda z kapalného nebo tuhého stavu (led) přeměňuje na vodní páru. Pokles evapotranspirace o jeden milimetr by přitom znamenal, že se z hektaru půdy denně nevypaří milion litrů vody.
Evapotranspirace tak zbavuje krajinu přeměnou na vodní páru značného množství vody. To je dáno především vysokou teplotou povrchu půdy na polích, zvláště na polích bez vegetace. Pokud by v krajině bylo více vodních ploch, krajinných prvků nebo byla ve větší míře pokryta rostoucí vegetací, voda by se prostřednictvím evapotranspirace tolik neodpařovala a zůstávala by v půdě. Rozdíl teplot v krajině, který vyplývá z dokumentárních termovizních snímků, které společnost ENKI na semináři prezentovala, je přitom značný. Zatímco teplota asfaltu v létě činila na modelovém snímku 49 stupňů Celsia, na posečené louce byla ve stejném okamžiku teplota 42,5 stupně Celsia, v porostech řídké vegetace 36 stupňů Celsia, na mokré louce 29 stupňů Celsia a ve vodě 26 stupňů Celsia.
Nakolik se ale naše velké, širé rodné lány na poklesu mělkých hladin podzemních vod v lesních porostech podílejí, zatím nikdo nezjišťoval. Nejspíš to nikoho nenapadlo, ale také to může být tím, že by z příslušného šetření vyšlo, že neschopnost zemědělské krajiny zadržovat vodu má na rostoucí sucho v sousedících lesích vliv velmi významný, což by byl další argument proti našim „velkým, širým, rodným lánům“, které vyhovují průmyslovým zemědělcům. Které a kteří se ale také svou plochou a hospodařením podílejí na vysychání našich lesů. Les se sousedním polem totiž samozřejmě tvoří spojené nádoby. Symbolickým dnem je v tomto případě matečná hornina, ve většině případů nepropustná vrstva krystalických břidlic a žul, tvořící podloží jak příslušného pole, tak sousedního lesa. Pakliže se voda z dešťů do povrchových vrstev polí nedokáže vsáknout, dotuje částečně zdroje podzemní zdroje vody pod polem les, a pole tak vlastně lesní porosty vysávají. Má to svou geologickou logiku za situace, kdy se voda z dešťů zadržovaná v lesích nemůže přes nepropustné vrstvy vsáknout hlouběji, a tak se rozpíná do šířky. Tím se dostává z okrajů lesů „pod pole“, tam se ale nezadrží a vypaří. A les má pak ve výsledku nižší zdroje vody z mělkých zvodní, což oslabuje jeho zdravotní stav.
Mluvíme-li tedy o tom, že je hlavní příčinou zhoršujícího stavu našich lesů sucho, musíme se také ptát, jak se na důsledcích sucha podílí naše velkoplošné zemědělské hospodaření. Bez toho, abychom změnili v prvé řadě naší zemědělskou politiku, a následně lesnickou politiku, především v podmínkách hospodaření a dotačních programů, můžeme kůrovcové kalamity i expanzi dalších škůdců lesních porostů očekávat i v budoucnosti.
Petr Havel
