Problém zvaný voda

Sdílejte článek
Problém zvaný voda

Jak už jsem několikrát v minulosti napsal, o vodě se v tuzemských médiích píše v podstatě jen v případě povodní a staveb protipovodňové prevence a v době zvyšování cen vodného a stočného. Fenomén voda je ale mnohem širší a problémy s ním spojené, které se léta hromadí a nikdo je neřeší, by bylo žádoucí pojmenovat, publikovat a podle možností napravovat.

Jedna z priorit

Ambici začít rozplétat gordický uzel nesmyslně stanovených kompetenčních problémů mezi ministerstvy, která mají s vodou co do činění, revidovat současnou legislativu a především pojmenovat slabá a silná místa v oblasti vodohospodářství a stability podvrchových i podpovrchových vodních systémů v krajině ohlásil na své první tiskové konferenci nový ministr zemědělství Petr Bendl. Už jen letmým pohledem pod hladinu vodních problémů je zřejmé, že je mnoho co napravovat. A bylo by vhodné uvědomit si, že například režim vody v krajině má neopominutelný vliv i na zemědělství. Zahraniční odhady uvádějí, že takzvané „nezemědělské“ faktory v krajině, mezi které je počítána i voda, rozhoduje o rentabilitě hospodaření při dodržení všech agrotechnických, ošetřovacích, půdoochranných i technologických optim v konečném důsledku nejméně podílem 20 procent. Samozřejmě v krajině, kde voda je. Tam, kde je jí nedostatek, je fakticky limitujícím faktorem pro jakoukoli zemědělskou produkci. Priorita je to tedy velmi významná, a to nejen pro zemědělství, ale i krajinu, rozvoj venkova, rekreaci a konec konců i zdraví lidí.

Postoj EU

Narůstající a hlavně očekávané problémy s dostupností či kvalitou vody si uvědomuje i samotná EU. Ta proto vyzvala v „Doporučení“ z konce října letošního roku všechny členské státy k aktivní účasti na společném strategickém plánu výzkumů v oblasti sladkých vod. Doporučení je signováno přímo členkou Komise Marií Geoghegan-Quinn. EU přitom připravuje již na příští rok „plán na ochranu evropských vod“,  který má stanovit opatření k zajištění „dobré jakosti vody v dostatečném množství“. Ačkoli se ještě nedávno zdálo v podmínkách ČR, tedy v podmínkách rozvodí Evropy nemyslitelné, že by se nějaká větší oblast naší země mohla dlouhodobě potýkat s nedostatkem vody, na jižní Moravě je to již skutečností. Mluvíme-li o vodě v krajině, je drtivá většina problémů spojena s necitlivými zásahy člověka do vodních režimů v minulosti. Málokdo například ví, že se zejména v 80 letech minulého století zbytečně odvodnilo 249 617 hektarů zemědělské půdy. Obecně známější je někdejší trojnásobná plocha později vysušených rybníků či skutečnost, že byly umělými zásahy člověka v ČR v minulém století zkráceny řeky o desítky tisíc kilometrů. I to je důvodem, proč jsou následky povodní větší, než by mohly být – voda krajinou kratší cestou velmi rychle proteče. Bohužel, přestože je již několik let k dispozici dotační titul zaměřený na vytváření meandrujících toků, téměř žádná meandr nebyl z dotačních peněz vytvořen.

Účelnost vynakládaných prostředků

Jedna z prvních revizí nejen dotačních programů ministerstva zemědělství, ale i životního prostředí, by proto měla být zaměřena právě na účelnost na stabilitu vodních režimů vynakládaných peněz. Stejně tak je nutné podrobit zkoumání nelogické environmentální požadavky, zabudované do legislativy zejména v době politických úspěchů Strany zelených. Na druhou stranu je třeba otevřít prostor pro širší využívání nechemických technologií při čistotě vod, což se více než dvacet let díky konzervativnímu přístupu „chemické lobby“ ještě nepovedlo. Právě v čistotě vod je problémů celá řada. Třeba ten, že obce velmi často odmítají technologie zlepšující čistotu vody na svém území, protože by při lepší jakosti vody měly zhoršenou pozici při žádostech o dotace na „betonové“ čistírny odpadních vod. V oblasti vod se prostě zbytečně ztrácí mnoho peněz, aniž by ty vynaložené často vedly k žádoucímu efektu.

Aktuální výzvy

Problémem, který je v současné době velmi aktuální, je téměř katastrofální stav Hlavních melioračních zařízení (HMZ) v krajině a ještě katastrofálnější stav systémů rozvádějících nebo odvádějících vodu ze zemědělských pozemků. Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS), jejíž zbytková část k poslednímu dni letošního roku definitivně končí, přitom dosud HMZ nikomu nepředala, protože je nikdo nechce, ani státní podniky Povodí, na něž měla správa vodních toků v krajině v původní kompetenci ZVHS přejít. Praktickým důsledkem zanedbané péče jsou přitom stále četnější havárie dosluhujích trubek v zemi, které zemědělsky zcela degradují příslušné pozemky. Je tedy nejvyšší čas, aby se optimalizací zavlažovacích a odvodňovacích sítí a jejich případnou údržbou někdo pořádně zabýval. I proto bude velmi důležité, komu nakonec správa HMZ a navazujích zařízení připadne. Dalším problémem je třeba právě projednávaná novela zákona o vodovodech a kanalizacích, která stále obsahuje ustanovení, podle kterého – stručně řečeno, občané ČR platí v ceně vodného a stočného za stát čištění dešťových vod. Podle paragrafu 20 tohoto zákona jsou totiž od poplatků za čištění dešťtové vody osvobozeny mimo jiné všichni správci ulic, silnic, dálnic,železnic či zoologických zahrad, což jsou ovšem často nemalé plochy, na který déšť padá. Tuto vodu je třeba vyčistit a za toto čištění zaplatit. Což platí – spotřebitel v ceně vody. Kdyby se přitom tyto výjimky zrušily, ceny vody by klesly.

Je toho opravdu hodně, co je nutné v podmínkách nakládání, čistoty a kvality vody změnit. Také ku prospěchu zemědělství.

Petr Havel 
Přečteno: 181x
Katalog farem