Jaká byla vaše cesta za vínem? Nebo naopak víno přišlo za vámi?

Spíš víno přišlo za mnou, dostala jsem se k tomu celkem náhodou, když jsem zrovna rozmýšlela nad kariérou a uvědomila si, jak moc nechci pracovat v ekonomickém oboru nebo IT, což jsem vystudovala.

Žijete většinu života v zahraničí, orientujete se v našich vínech? Ochutnáváte je? Jaká se vám líbí?

No většinu života ještě ne, ale už skoro polovičku. Od tohohle roku se určitě začínám lépe orientovat v našich vínech, ale expert na česká a moravská vína nejsem. Je to těžké, protože se nikam moc nevyváží, tak jediná možnost, kdy je ochutnat, je, když jsem doma v Česku. Líbí se mi více bílá a nejvíce většinou Ryzlink rýnský.

 Je nějaká odrůda, kterou naši vinaři opravdu umí a která má šanci prorazit?

Určitě Ryzlink rýnský, to jsou opravdu nejlepší vína, která se u nás vyrábějí. Také jsem ochutnala několik zajímavých Pinot Gris (rulandské šedé, pozn. red.). Celkově bílá jsou lepší než červená.

Jaké jsou podle vás hlavní nešvary v české produkci, ale i v konzumaci vína?

V konzumaci je to určitě zbytkový cukr, někteří lidé pořád ještě preferují sladší vína. Jinde ve světě je to úplně naopak.

A v produkci? Přijde mi, že většina vinařství se zabývá mnoha odrůdami, místo aby se soustředila na ty nejzajímavější anebo nejúspěšnější, na odrůdy, které se nejvíce hodí k pěstování v lokální půdě a klimatu.

V letošní soutěži Vinař roku, kde jste byla v odborné hodnotitelské komisi, se neztratila ani některá malá rodinná vinařství, která také byla mezi oceněnými. Domníváte se, že rodinná vinařství mají dobrý zvuk i v mezinárodním měřítku, mají např. některé přednosti (pružnější reakci na poptávku, víc odvahy k inovacím, větší identifikaci zaměstnanců se značkou atd.) oproti velkým firmám?

Co se týká rodinných vinařství, tak na mezinárodním trhu mají určitě dobrý zvuk. Ale samozřejmě tady taky záleží na tom, u koho - jestli u odborníka anebo u koncového spotřebitele. Spotřebitelé mají rádi jistotu, a tu velké ‘brands’, značky, umí zaručit. Menších vinařství je tolik, že o nich člověk musí mít trochu přehled, což hodně spotřebitelů nemá. U odborníků a lidí, kteří se o víno zajímají, jsou rodinná vinařství mnohem důležitější. Například naše firma se specializuje na rodinná vinařství. Nemyslím si, že tito vinaři bývají pružnější, co se tyká reakcí na trh. Bohužel, většinou je to naopak. Ti menší jsou totiž často na všechno sami a nemají možnost zaměstnávat tolik lidí. My pracujeme s některými vinaři, kde majitel vyrábí víno, zároveň se stará o export, marketing a cestuje a prodává ta vína. To je v rodinných vinařstvích celkem běžné. Dobré je na tom to, že si ti vinaři takhle lépe budují vztahy se svými zákazníky, ale i s dodavateli, s ostatními nákupčími a sommeliéry. Tady v Anglii odborníci a nákupčí (nebo sommeliéři) více ocení to, když jim vína představí samotný vinař, než když je to export manager nebo ambassador. S konzumenty, kteří se o víno zajímají, je to taky tak. Co prodává, jsou ‘stories’, čili příběhy. A ty rodinná vinařství většinou mají, zatímco pro velké firmy, pokud nemají stoletou historii, je to trochu těžší najít zajímavý příběh, který by nákupčí zaujal. Samozřejmě, moje zkušenost je hlavně z britského trhu, ale ‘stories sell’ všude, kde se víno bere vážně.

Máte nějaké oblíbené české/moravské vinařství?

Neřekla bych, že mám přímo oblíbené vinařství. Spíš asi jednotlivá vína - třeba Ryzlink rýnský Terroir Moravia od Bzenec, Mopr z Žernosek, Pinot Orange od Stapleton & Springer a Pinot Gris z Třebívlice.

 A obecně ve světě, jakou preferujete odrůdu či region a proč?

To je těžká otázka, protože pořád ráda objevuji nové odrůdy nebo oblasti. Samozřejmě miluju Riesling, ale také Chardonnay, Assyrtiko a Godello z bílých a Pinot Noir, Nebbiolo a Syrah z červených. Cokoliv s dobrou kyselinkou a svěžestí. Nejvíce se zajímám o vína ze Španělska, ale momentálně mě taky hrozné baví Řecko, je to moc zajímavá země a vína se za posledních deset let ohromně zlepšila. Je to země s velkým potenciálem do budoucna. Pěstují se tam odrůdy jako Assyrtiko, které jsou považovány za odrůdy budoucna, protože jsou způsobilé na to vypořádat se s oteplováním planety a uchovat si svěžest a balancovanou hladinu alkoholu.

Jaké jsou moderní trendy? Vrací se po čase také nějaké styly nebo obliba určitých vín, jako se třeba vrací určité druhdy módní prvky oblékání?

Určitě se do módy vrací vína takzvaně „neoděná“, takže bez toho, aby trávila čas ve stoprocentně nových sudech. Vína svěžejší a lehčí a více aromaticky založená. Tenhle trend přichází po dlouhé době takzvaných „Parker wines“, tedy vín, která dostávala vysoké body od známého amerického kritika Roberta Parkera. Jeho oblíbený styl byla spíše velmi těžká, sudová a objemná vína. Šumivá vína jsou také hodně populární.

A co fenomén Prosecco?

Je vidět, že tu tento fenomén ještě chvíli bude. I když produkce není neomezená. Vína, která jsou jednoduchá na chápání a na pití, jsou vždy populární. Prosecco trochu vděčí za svůj úspěch předchozí finanční krizi. Lidé se přesměrovali z Champagne na levnější alternativu. I když to pravá alternativa není. Je škoda, že se tak trochu zapomnělo na Cava, což je kategorie šumivých vín, která se teď opravdu má čím chlubit, kvalita se skutečně velice zlepšila, hlavně Reserva a Gran Reserva.

Ženy prý jsou schopné rozlišit více vůní a chutí, přesto je svět vína (ale i třeba parfémů) spíš mužským světem…

Já to takhle nevidím. Mám štěstí, že žiju ve Velké Británii, kde spousta žen pracuje s vínem. Ještě pořád to není 50/50, ale hodně se to zlepšilo. Samozřejmě bylo dokázáno, ze ženy jsou lepší degustátorky než muži, ale pracovat s vínem bohužel není jen celodenní degustace. To by bylo jednoduché. K tomu patří mnoho dalších věcí. Nemyslím si, že by obecně ženy nebo muži měli v něčem výhodu. Záleží na konkrétním charakteru, inteligenci a pracovitosti.

Neměla jste nikdy při práci problém s tím, že jste žena? Teď ani tak nemyslím schopnost hodnotit víno, ale třeba schopnost tvrdě vyjednávat nebo zajistit tu nejlepší cenu, resp. jestli jste někdy nepociťovala, že šedesátiletý vinař si sice rád popovídá s mladou blondýnkou, ale business chce dělat s dalším šedesátiletým chlapem…

V Česku to tak možná ještě chodí, ale ve Velké Británii určitě ne. Pracuju tvrdě, žiju vínem a cestováním a vím, o čem mluvím, tak mě lidi respektují. Navíc ve světě už to není jen samý šedesátiletý vinař, spousta vinařů, se kterými pracujeme, jsou mladší a u nich už vůbec nezáleží na tom, jestli jsem žena nebo muž. Přece jenom žijeme ve 21. století. Navíc já nejsem někdo, kdo se bojí říct si svoje. Umím si prosadit názor. Moje názory nejsou vždy populární, ale tak to bývá.

Jak se cítíte jako první a jediný český Master of Wine?

Skvěle. Musím říct, že jsem ani nečekala, že se o tom u nás v ČR někdo dozví, ale evidentně lidé sledují mezinárodní média o víně.

Ty zkoušky jsou velmi náročné, jak dlouho jste se připravovala a jakým způsobem?

Připravovala jsem se od té doby, co jsem začala studovat. Jednak sama, ale také v rámci mé studijní skupiny. Studování bylo hlavně brzo ráno před prací, po večerech a o víkendech. Takže jsem byla čtyři roky bez soukromého života. Ale jinak to nejde. Pokud nejste vysloveně nějaký génius, tak tomu musíte dát všechno. Jediný oddych přichází v létě, po zkouškách.

Existuje nějaká možnost chuťové a čichové buňky si vytrénovat, nebo se člověk musí narodit výjimečně nadaný, aby uspěl ve světě vína či dokonce složil tak prestižní zkoušku? Já jsem před lety zvažovala sommeliérský kurz a když jsem viděla takové ty terčíky, podle kterých bych měla být schopná rozlišit vůni žluté a zelené papriky, připadalo mi to zhola nemožné…

Určitě to jde vytrénovat! Samozřejmě, že někteří lidé nakonec degustují lépe než jiní, ale jde hodně o trénink. Pro ženy je to i trochu jednodušší, protože my jsme zvyklé ke všemu přivonět a všechno ochutnat. Taky jsem takhle trénovala - přivonět ke každé květině, ke každému ovoci… Ale u slepé degustace se také hodně hodnotí struktura vína – kyselinka, alkohol, taniny, zbytkový cukr atd. – a to se natrénovat dá.

Kromě toho, že jste na titul Master of Wine oprávněně hrdá, jak vám pomáhá profesně - otevírá dveře? Zvyšuje vaši cenu? Získává vám kontakty?

Ano, určitě, všechno to, co jste zmínila. Od té doby, co jsem se stala Master of Wine, jsem v jednom kole. Dostávám tolik nabídek, že některé musím odmítat. Přece jen mám práci na plný úvazek, která mě moc baví, tak si nemůžu na vše brát dovolenou.

Změnily se vám nějak chutě za dobu, co se vínu věnujete?

Určitě a ještě se dále budou měnit. Myslím si, že to je normální. Ale určitě teď více ocením třeba italská vína, jelikož miluju vysokou kyselinku. Zároveň nemusím třeba Sauvignon Blanc, ochutnala jsem ho dost a nějak se mi po něm zkazila chuť.

Když chcete jít do restaurace, vybíráte si podle jídelního lístku, jako většina z nás, nebo podle vinného?

Pokud se dívám kam jít, myslíte? Většinou si restaurace vybírám podle jídla a stylu vaření. Jelikož mám tady v Londýně hodně kontaktů, tak je možné si zařídit tzv. ‘corkage deal’ a přinést si své víno. Tak je možné dobře se najíst a dát si k tomu dobré víno bez toho, aby mě to stálo majlant. V Londýně je v restauracích na víno hodně vysoká přirážka.

Jaké víno byste doporučila k našemu tradičnímu vánočnímu kaprovi? A čím si připít na Nový rok, když tradiční Bohemku nechci? Čím si budete připíjet vy?

Doporučila bych otevřít si to, co vám chutná! Přece jen jsou Vánoce a ty se mají užít. Na “wine and food matching” si zas až tak netrvám. I když k mým Vánocům patří kachní confit a dobré Burgundské, to je u nás s manželem už tradice.

Na Silvestra samozřejmě Champagne a nejlépe z větší Magnum lahve. Ale pokud na Champagne nejsou penízky, tak bych určitě doporučila Reserva nebo Gran Reserva Cava, tato šumivá vína se za posledních deset let opravdu kvalitativně zlepšila a za tu kvalitu jsou cenově výhodná.

O elitním klubu Master of Wine

Nejprve je třeba složit přijímací zkoušky a pak se nejméně tři roky připravovat samostudiem. Jde o praktické i teoretické studium, které je zakončeno zkouškou trvající čtyři dny a zahrnující teorii, degustaci vín a závěrečnou disertační práci. Do teorie spadají znalosti z pěstování révy, technologie výroby vína, ale i celosvětového obchodu s vínem a další oblasti. Zkoušky jsou velmi náročné, v sítu prvního ročníku v roce 1953 zůstalo pouhých šest úspěšných absolventů z jednadvaceti přihlášených. Teprve od roku 1987 je cesta za prestižním titulem otevřena i zahraničním zájemcům. V současnosti se titulem Master of Wine pyšní na celém světě pouhých 343 lidí z 25 zemí.

Jedním z nich a jediným reprezentantem Česka je i Lenka Sedláčková, rodačka z Ústí nad Labem, která v 18 letech odešla studovat do Německa a později do Velké Británie, kde dnes žije. Náhoda ji přivedla na ochutnávku vín do jedné londýnské vinotéky. Její zápal a zvídavé otázky jí zajistily první práci okolo vína a stejná vášeň a drajv ji nakonec dovedly až do firmy Berry Bros & Rudd, nejstaršího britského obchodníka s víny, jehož tradice sahá zpět až do roku 1698 a jenž dodává vína i na královský stůl.

Do Česka se Lenka Sedláčková vrací nejen za rodinou a přáteli, ale například i do poroty soutěže Vinař roku nebo na semináře, na kterých školí místní sommeliéry a obchodníky s vínem.

Magdalena Dvořáčková

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 8/2016), který je 8x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům Asociace soukromého zemědělství ČR.