Stát dodnes odstraňuje následky kolektivizace

Sdílejte článek
Stát dodnes odstraňuje následky kolektivizace

Šedesát let uplynulo od okamžiku, kdy stát zahájil kolektivizaci v zemi. I po této době je v Česku stále na sto tisíc lidí, kteří následkem združstevnění nemohou disponovat svým majetkem. Mnohá bývalá JZD tento majetek zadržují, jde o odhadovanou hodnotu osm až deset miliard korun. Ty dluží svým někdejším podílníkům.

Ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS) chce proces transformace družstev, který trvá již víc než šestnáct let, co nejdříve ukončit. Gandalovič dosud odmítal, aby jednou z pák na neposlušná družstva bylo krácení dotací ze strany státu. Nyní to ale připouští.

„Existuje možnost, že by neuspokojené nároky na sebe převzal stát. Ten by pak mohl po dlužnících pohledávky vymáhat. Řada podniků by se stala dlužníkem státu, a tak by měla potíže získat dotace,“ uvedl Gandalovič. Příjemci dotací totiž podle zákona nesmějí být dlužníkem státu.

Bylo to tunelování

Transformaci družstev podle původního zákona z roku 1992 se vyhnula spousta družstev. Některá přelévala majetek na jiné právnické subjekty a původní firma zůstala bez majetku, tudíž nemohla žádný vydat. Podle nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké docházelo v rámci transformace „k jednání, které lze označit za tunelování“. Vyhýbání se povinnostem přeléváním majetku podle ní je možno klasifikovat i jako trestní čin poškozování věřitele či zneužívání informací v obchodním styku. Ministerstvo zemědělství zároveň předložilo parlamentu novelu transformačního zákona, která má identifikovat skutečné dlužníky.

Samotným restituentům se také nelíbí, že zákon zavedl nerovnost mezi nimi. „Zákonodárci totiž podmínili restituce v zemědělství podnikáním v této oblasti. Tím ovšem došlo k zásahu do vlastnického práva velké skupiny osob, která dodnes čeká na vydání svého majetku,“ řekla místopředsedkyně Svazu restituentů ČR Miloslava Pešková.

Bude platit stát?

Problém nevypořádaných nároků je dnes ve skutečnosti obchodním sporem. Lidé mohou své nároky uplatňovat u soudu. Restituenti ale u soudů zatím příliš úspěšní nebyli. Řadu z nich tahanice s nejistým výsledkem odradily. „Spory týkající se transformačních nároků tvoří zatím zanedbatelné promile v porovnání s běžnou soudní agendou,“ potvrdil náměstek ministra spravedlnosti Vladimír Král.

Ministerstvo zemědělství odhaduje, že neuspokojené nároky eviduje asi sto tisíc oprávněných osob ve výši zhruba osmi miliard korun. To je alespoň odhad ministerstva zemědělství. „Jde o počet občanů, který není malý, ale ani není tak velký, aby představoval ohrožení stability českého zemědělství,“ nechal se slyšet Gandalovič.

Restituenti se navíc po uplynutí další ochranné lhůty pro vypořádání v roce 2010 mohou se svými nároky obracet na mezinárodní soud. Stát by tak v důsledku toho musel vyplatit až deset miliard korun.

Jak to začalo?

Kolektivizace začala v podstatě nenápadně 21. března 1948, kdy tehdejší parlament schválil sadu zákonů. Podle nich byla například omezena velikost soukromých hospodářství maximálně na padesát hektarů.

Kolektivizace, kterou stát velmi tvrdě prosazoval, narazila na odpor zemědělců. Na ten komunistický režim reagoval represemi - nezákonným postihem, šikanováním a přesídlováním celých rodin do vzdálených krajů, často do pohraničí. Kolektivní hospodářství porušilo ústavou zaručené soukromé vlastnictví, ale bylo také značně neefektivní. S jeho následky bojuje stát dodnes.

***

Jak viděli proměny zemědělství ve 40. a 50. letech doboví propagandisté, ukazují plakáty z kolekce Kolektivizace

Pramen: Soukromá sbírka v Praze

60 let kolektivizace

19. srpna 1945 Projev náměstka předsedy vlády Klementa Gottwalda: „Nová vláda vám díky komunistům nejen že nic nebere, nýbrž dává!“ Podobně se v dubnu 1947 vyjádřil ještě komunistický ministr zemědělství Július Ďuriš. 21. března 1948 Národní shromáždění přijalo zákony, které v podstatě odstartovaly kolektivizaci. Omezily soukromé vlastnictví zemědělské půdy na 50 hektarů, zabírala se pronajímaná půda. Stát převzal také zhruba milion hektarů lesů. 23. února 1949 Parlament přijal zákon o jednotných zemědělských družstvech (JZD). Kolektivizace se rozbíhala velmi těžce, v roce 1949 se podařilo založit jen 28 JZD, která hospodařila na desetině procenta půdy. 1949 až 1953 První vlna kolektivizace. Násilná, sedláci byli stěhování do pohraničí, půda byla konfiskována. Vzniklo asi osm tisíc JZD. Po Stalinově smrti se řada JZD rozpadla. Antonín Zápotocký slíbil, „že se nikomu nebude bránit, pokud bude chtít z JZD vystoupit“. 1955 až 1958 Druhá etapa kolektivizace. Méně drastická, řada rolníků rezignovala na odpor. Vzniklo 5345 nových JZD a družstva nakonec byla v 80 procentech obcí. Na ostatní půdě většinou vznikly státní statky. 1991 a 1992 Byly přijaty zákony o půdě a o transformaci družstev, které měly zajistit restituci majetku, především půdy, a rozdělení podílů v družstvech těm, kteří v nich nechtěli setrvat. Dodnes na sto tisíc lidí stále na své peníze čeká.

Zdroj: E15

Přečteno: 374x
Katalog farem