Součástí rodinného statku je i První selský pivovárek provozovaný synem pana Váni, kde se ročně vyrobí tisíc hektolitrů piva šesti druhů, mezi nimi například Sedlák či Sedláček. Stále aktivní Jan Váňa, ač již několik let v důchodovém věku, udržuje čilé kontakty s kolegy sedláky a neváhá jim předávat své dlouholeté zkušenosti.
Velmi silný zemědělský gen, pevné rodinné zázemí a víra v Boha byly podle slov Jana Váni nejdůležitějšími předpoklady pro to, aby se ve věku, kdy již mnozí přemýšlejí spíše o zaslouženém odpočinku, rozhodl bez hektaru vlastní půdy, potřebného zázemí pro hospodaření a finančních prostředků věnovat sedlačině. A jak to vlastně všechno začalo?
Pan Váňa dostal po absolvování zootechnického vzdělání na Vysoké škole zemědělské v Brně umístěnku do JZD Oudoleň na Havlíčkobrodsku, kde se seznámil se svou ženou Marií. Ta z Vysočiny pochází, konkrétně ze selského rodu z Ovesné Lhoty u Světlé nad Sázavou, což ji rovněž vedlo k vysokoškolskému studiu zemědělského směru. Založit rodinu a pracovat v oboru, který oba vystudovali, se rozhodli na Kroměřížsku. Paní Váňová jakožto odborník na ochranu rostlin na oddělení fytopatologie ve Výzkumném ústavu zemědělském v Kroměříži, kde působí dodnes, její muž jako zootechnik v JZD, v rámci kroměřížského okresu se věnoval řadu let i poradenství v oblasti výživy skotu.
Po změně režimu se za velké podpory rodiny rozhodl ke kroku, který řada přátel v té době označila za ztrátu zdravého rozumu. Zažádal o pronájem 200 hektarů státní půdy, která historicky patřila Olomouckému arcibiskupství a klášteru sester sv. Vincence, a v září roku 1993 začal na této výměře hospodařit. Na nákup základních strojů a úhradu provozních nákladů posloužil vysoký úvěr, za který ručil rodinným domem a úrodou z budoucí sklizně.
Velkou nevýhodou byla od počátku absence zázemí k hospodaření, kterou nadšený sedlák řešil pronájmem prostor u soukromé firmy, kde měl k dispozici dílnu, garáž a nevelkou ocelokolnu. V roce 1997 chtěla rodina Váňových začít budovat vlastní areál, ale přišla ničivá povodeň a tyto plány o deset let posunula. Došlo na ně po 15 letech hospodaření v pronajatých prostorách, kdy se objevila možnost koupě pozemku v bývalém areálu kroměřížského zemědělského výzkumného ústavu, a rodina neváhala. Tak se začala psát kapitola s názvem statek Nový Dvůr.
Kromě tolik potřebných hospodářských budov vznikla na samém konci Kroměříže i obytná část statku, která byť je nová a moderní, evokuje tradici. Na části pozemku, jež dříve patřil Pozemkovému fondu a Městskému úřadu Kroměříž, a kde byla roky černá skládka, vybudovali Váňovi příjemné zázemí s posezením. Součástí areálu je od roku 2012 i architektonicky a účelově velmi zajímavý objekt - První selský pivovárek, který společně se svým kamarádem provozuje syn pana Váni Tomáš. Ten roky pracoval v agrochemickém sektoru, až se rozhodl věnovat jinému oboru se zemědělstvím úzce spjatým – pivovarnictví. V současné době se v kroměřížském pivovárku vyrábí tisíc hektolitrů piva plzeňského typu několika druhů ročně, mezi zákazníky je velmi oblíbený například Sedlák či Sedláček.
Hlavní činností na statku Nový Dvůr však stále zůstává rostlinná výroba, které se za odborného dohledu své ženy a syna, ale i za opravdu velké podpory celé rodiny, věnuje Jan Váňa se svými dvěma zaměstnanci. V úrodné Hané obhospodařují téměř 400 hektarů z větší části pronajaté půdy, na níž se daří nejen obilninám (ozimá a jarní pšenice, jarní ječmen) a řepce, ale i kukuřici na zrno a dvěma výborným předplodinám – máku a kmínu, od loňského roku je doplňuje i svazenka.
Pan Váňa však sedlačinu nikdy nechápal pouze jako produkci zemědělských komodit, ale spíše jako životní styl a poslání s celou řadou dalších návazností. I vzhledem k tomu, že ho na jeho cestě životem od počátku provázela víra, udržuje již mnoho let velmi přátelské vztahy s místní farností a oběma kroměřížskými kláštery. Na vlastní náklady nechala rodina opravit dva poničené historické kříže, jeden z roku 1854 na pozemku u Kroměříže, druhý u městečka Chropyně, ale také dvoumanuálové harmonium, umístěné v klášteře sester sv. Kříže.
Srdeční záležitostí pro Jana Váňu je již osmnáctým rokem vše, co souvisí s činností stavovské organizace, kterou spoluzakládal – Asociace soukromého zemědělství. Byl jedním z jejích základních stavebních kamenů, po dobu deseti let působil v předsednictvu tohoto sdružení všech sedláků a stál u zrodu řady regionálních organizací – zejména na Moravě. Dodnes se o veškeré dění a radosti i starosti svých kolegů velmi čile zajímá a aktivně působí zejména v rámci kroměřížského regionu. Jak sám říká, je radost být s lidmi, kteří jsou stejně naladěni a dobře vědí, že soukromě hospodařit a překonávat všechny těžkosti může jen ten, kdo má v sobě dostatek pokory a kdo toto poslání doslova a do písmene miluje.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ