Arogance státních vyjednavačů neklesla ani poté, co jejich přístup vyústil ve známou kauzu farmářky Havránkové, která si takové jednání nenechala líbit, a stát jí nakonec musel uspokojit způsobem, který pro něj nebyl zrovna výhodným. Za současné situace by to ale již možné pravděpodobně nebylo. Od doby „kauza Havránková“, kterou ministr zemědělství Marian Jurečka označuje jako období, kdy se pro malé zemědělce či vlastníky pozemků na rozdíl od současnosti prakticky nic nedělalo, byly totiž přijaty zákony či jejich úpravy, které úředníkům na úkor farmářů a vlastníků mnohem více nahrávají, čímž je arogance úředníků politicky a právně legitimizována. Je přitom třeba zdůraznit, že většinu takových nových zákonů a novelizací padá na vrub současné vlády, tedy i Jurečky samotného.
Jednou z modelových situací jsou přitom procesy výkupů pozemků „ve veřejném zájmu“, což jsou v působnosti ministerstva zemědělství mimo jiné výkupy pozemků pro stavbu budoucích přehrad. K přehradám má veřejnost většinou velmi negativní vztah, někdy až přehnaně negativní, přestože reálně nelze pracovat s předpokladem, že na území ČR již nikdy v budoucnosti žádná přehrada nevznikne. Tedy – i v budoucnosti musí někteří vlastníci a podnikatelé ve venkovském prostoru s možností výkupu svých pozemků počítat. Otázkou je, zdali se tím averze vůči přehradám, ale i jiným projektům zaštítěným veřejným zájmem, ještě nezvýší. Z dosavadních zkušeností přitom vyplývá, že zcela jistě ano.
Podmínky výkupů pozemků se totiž nejenže zhoršují, ale úředníci v jednáních s vlastníky a podnikateli nenabízí ani takové ceny, které jim veřejně slibují, a navíc nemluví pravdu, když operují souhlasem dotčených při popisu problému v médiích. Zcela konkrétním příkladem je multifunkční farma, jejíž aktivity by zcela znehodnotila plánovaná výstavba přehradní nádrže Skalička, s níž již vyslovila předběžný souhlas na návrh ministerstva zemědělství Vláda ČR. Nejde přitom ani tak o to, že voda z nějaké budoucí přehrady zaplaví v budoucnosti nějaké pozemky, ale například o skutečnost, že nádrž Skalička není součástí „Generelu lokalit pro akumulaci povrchových vod“ („Generel“), takže kdokoli v lokalitě v minulosti investoval do svého podnikání, neměl šanci se dozvědět, že mohou být takové investice nenávratně ztraceny. Nic není definitivní, takže stát se samozřejmě může na základě aktuálního vývoje (třeba počasí) rozhodnout chránit pro účely akumulace vod jiné, než předem definované lokality. V takovém případě ale musí stát dotčeným vlastníkům a podnikatelům v místě zcela nepochybně nahradit ušlý zisk a zmařené investice. S tím ovšem stát nepočítá, a naopak vyhrožuje vlastníkům pozemků jejich vyvlastněním, aby pak následně ministr zemědělství své kolegy na vládě informoval, že v příslušné lokalitě není žádný problém a stavba má všeobecnou podporu. V uvedeném případě přitom nabízí stát za výkup příslušných zemědělských pozemků „motivační ceny“ na úrovni ani ne dvojnásobku průměrné ceny pozemků v ČR, ač bylo veřejně mnohokrát řečeno, že při výkupech ve veřejném zájmu bude dotčeným nabídnut šestnáctinásobek cen. Za jiné pozemky pak činí v uvedeném případě nabídka státu trojnásobek běžných cen. Po nějakém ocenění investic, vynaloženého úsilí či spolkového života, na němž se uvedená farma v lokalitě velmi výrazně podílí, ani stopa.
Vyhrožování, zastrašování, nerespektování člověka, ekonomické vydírání a účelová manipulace s veřejným míněním jsou atributy, jimiž předlistopadový režim držel v poslušnosti své občany. Mnohé z těchto metod se nyní na český venkov vracejí maskované veřejným zájmem. Tak ve skutečnosti vypadá současná podpora venkova, kterou podle ministra zemědělství předchozí vládní garnitura zanedbala. Všechno totiž není jen o penězích, byť v uvedeném případě hrají podstatnou roli. Ještě podstatnější ale je, aby státní úředníci považovali každého jednotlivého člověka, nebo alespoň toho, s nímž jsou nuceni jednat, za plnohodnotného partnera – pokud tedy nejde o nějakého vyšinutého extremistu. Pokud se v tomto smyslu současné jednání státu z pozice síly nezmění, bude mít kdokoli v budoucnosti problém prosadit a obhájit jakýkoli veřejný zájem, i takový, který skutečně veřejným zájmem bude.
Petr Havel
Jak takové vyvlastňování vypadá v praxi, se můžete dočíst zde:
