Těšínské Slezsko se vyznačuje specifickým historickým vývojem. Prolínaly se zde české i polské vlivy a před i v průběhu 2. světové války i výrazný vliv německý. V české části Těšínska dodnes hraje významnou úlohu polská národnostní menšina. Oproti jiným místním nářečím v České republice je zde relativně hodně rozšířené těšínské nářečí, lokálně nazývané „po guralsky“.

Tradiční způsob obživy obyvatel, kterým v minulosti bylo především pastevectví, chov dobytka a pěstování brambor, ale i lesní práce, poněkud ustoupil zprůmyslněním zdejší oblasti. V jižní části regionu se tak stalo roku 1839 založením železáren v Třinci, na severu pak hlavně vlivem těžařství. Původní způsob obživy se pro mnohé dělníky stal už jen doplňkovou činností, rozšířil se počet kovozemědělců.

Zejména jižní část, kterou tvoří pásmo Moravskoslezských a Slezských Beskyd, však průmyslem tolik poznamenána není. Zásluhou sedláků se sem v posledních letech tradiční způsob hospodaření opět vrací. Nejen z výše uvedených důvodů tu však snadnou pozici nemají.

Těšínské regionální výrobky přímo ze dvora

Pod vrcholky Beskyd, na jihovýchodním konci Třince a podél levého břehu řeky Olše – v Karpentné, hospodaří se svou rodinou na krásně zrekonstruovaném statku s historií sahající nejméně do roku 1875 (dle první písemné zmínky) předseda ASZ Těšínské Slezsko Petr Křižánek. 

Zdejší usedlost zakoupili roku 1973 jeho prarodiče. Mohli ji ale využívat pouze k bydlení, neboť hospodářská část byla plně k dispozici místnímu družstvu. To zde do roku 1985 chovalo prasata a býky a až do loňského prosince využívalo i v roce 1962 postavený kravín. 

Vznik farmy rodiny Křižánkových, která navázala na tradici zemědělského statku původních majitelů, se datuje k roku 1991. Tehdy rodiče Petra Křižánka zakoupili právě od původního majitele jemu v restituci navrácenou půdu, a to necelých 20 hektarů, a začali hospodařit.

„Ačkoliv prvotním záměrem mých rodičů byl chov masného skotu plemene hereford za účelem prodeje masa, tzv. baby beef, pro gastronomické účely, neměl v době počátků našeho hospodaření o tuto produkci nikdo zájem. Proto bylo nutné změnit zaměření farmy na chov mléčných krav a prasnic,“ vysvětluje Petr Křižánek.

Původně plánovým směrem se nejen z důvodu dlouhodobých problémů s odběrateli mléka začala farma ubýrat roku 2003, kdy se po sbírání zkušeností v zahraničí vrátil domů dnešní hospodář Petr Křižánek.

„I u nás začal být v té době konečně zájem o kvalitní hovězí maso a tak jsme postupným křížením původních mléčných krav s různými plemeny masných býků vytvořili základní stádo, které dnes čítá zhruba 40 matek, 30 telat, několik býků ve výkrmu a také jednoho plemenného býká,“ říká farmář.

Jde o býka plemene blonde d´Aquitane, který je součástí stáda od roku 2012, a tak dochází k postupnému přechodu celého chovu na toto plemeno, jež vyniká vysokou kvalitou a výtěžností masa.

Na farmě ale nechybí ani koně, chlouba především paní domu, jež se v minulosti s úspěchem účastnila nejrůznějších westernových závodů. Naleznete jich tu zhruba dvacítku, a to jak vlastní koně plemen American Quarter Horse a American Paint Horse, tak klientů, kteří využívají služeb ustájení  či tréninku.

Rodina Křižánkových aktuálně hospodaří na cca 150 hektarech trvalých travních porostů v režimu ekologického zemědělství. Kromě poměrně úspěšného navýšení výměry, která ještě v roce 2003 činila pohou šestinu, se daří nakupovat i potřebnou zemědělskou techniku a také postupně rekonstruovat celou usedlost.

„Vzhledem k tomu, že Karpentná je částí pětatřicetitisícového města Třince, neměli jsme v minulosti příliš možností dosáhnout na investiční dotační tituly, a to jak z programu LEADER, tak PRV,“ říká Petr Křižánek.

V budoucnu by ale rádi některý z nich využili. V plánu mají vybudování bourárny a prodejny regionálních výrobků, kde by nabízeli nejen bio maso z vlastního chovu, ale i celou řadu jiných produktů svých kolegů sedláků a zpracovatelů z této oblasti.

Od nuly ke kvalitní mléčné farmě

Za značně nepříznivých podmínek – bez finančních prostředků, jediného hektaru půdy a potřebného zázemí, si roku 1994 začal plnit svůj sen o soukromém hospodaření bývalý agronom Karel Skupień, dnešní mistopředseda ASZ Těšínské Slezsko. V oblasti nejvýchodnějšího výběžku Moravskoslezského kraje – obci Písek nedaleko Jablunkova, si pronajal areál bývalého JZD a začal se věnovat chovu mléčného skotu.

Kromě celé řady nutných stavebních úprav se zaměřil především na potřebnou obnovu stáda, která spočívala zejména v převodném křížení červených strak na holštýnky. Dnes tu místo původního kravína K96 naleznete polootevřenou stáj s volným ústájením a prostorným přístřeškem, kde se daří  chovu téměř stovky kvalitních holštýnek. Ačkoliv dosahují velmi pěkné užitkovosti kolem 9 tis. kg mléka při obsahu složek 4,20 % tuku a 3,40 % bílkovin v zimě a 4,00 % tuku a 3,20 % bílkovin v průběhu léta, není pro pana Skupieńa užitkovost největší prioritou. Při plemenitbě se snaží hlavně o korekci exteriérových vad, zejména vemen a končetin, důležitá je pro něj výživa a welfare zvířat.  Krmné dávky jsou dojnicím upravovány na míru dle fází laktace, a to do čtyř skupin od 100 dnů po porodu až po zasušení. 

Po určitých peripetiích s předchozími odběrateli dodává farmář denní produkci mléka o množství  cca 2400 litrů již patnáctým rokem do ostravské mlékárny Kunín.„S platební morálkou nejsou sebemenší potíže, cena mléka však oproti loňskému roku klesla o 2,20 Kč, tedy na 7 korun, což je pod hranicí nákladů. Nezbývá tedy než krýt ztrátu z dotací, to ale zase znemožňuje další potřebné investice,“ vysvětluje pan Skupień.

Aktuálně hospodaří Karel Skupień na 215 hektarech víceméně trvalých travních porostů. Výhodou je, že tyto pronajaté pozemky se nachází maximálně do tří kilometrů od farmy. Nevýhodou, která trápí většinu těšínských sedláků, je značně rozptýlená zástavba nových rodinných domů, která v krajině působí mnohdy až nepromyšleným dojmem. „Další možnost rozšíření výměry je tedy téměř nulová, naopak na mnou obhospodařovaných pozemcích za posledních pět let vyrostlo 40 domků, což s sebou nese nejrůznější omezení,“ říká farmář.

Každopádně však v hospodaření s cílem produkce mléka chce i nadále pokračovat a v budoucnu by rád farmu, vybudovanou skutečně takřka z ničeho, předal jednomu ze svých dvou synů.

Návrat  k  tradičnímu hospodaření

Chovu ovcí, který je pro zdejší oblast typický i z historického hlediska, se v krásném a tichém prostředí na hranici chráněné krajinné oblasti Beskyd – v obci Smilovice, věnuje Jiří Prokeš.  Není náhodou, že ve znaku této obce jsou rolnické brány. Jde o symbol toho, že se její obyvatelé odjakživa zabývali zemědělstvím charakteristickým pro tento kraj - obděláváním chudých políček a pastevectvím a salašením v okolních kopcích. Námaha, s jakou dobývali každodenní živobytí v těchto nepříznivých podmínkách, byla jedním z nejvýraznějších vlivů formujících jejich povahu a způsob života.

K ovcím nejpočetnějšího masného plemene u nás - suffolk, které využívají z větší části vlastní pastviny v okolí farmy o rozloze 35 hektarů, přibyly před pěti lety i mléčné ovce. Jde o jedno z předních světových plemen co se produkce mléka týče - lacaune. První chovná zvířata přivezl pan Prokeš přímo z jejich domoviny - jižní Francie, již tři roky však žádná další nenakupuje a odchovává si svá vlastní v uzavřeném obratu stáda.

Vynikající jsou výsledky v kontrole užitkovosti, kterých se svými bahnicemi farmář dosahuje, a jež by mu mohli závidět i leckteří francouzští kolegové. V loňském roce jeho bahnice v této kontrole,  kterou zajišťuje Svaz chovatelů ovcí a koz, dosáhli v celostátním měřítku na druhé místo. Ačkoliv je u plemene lacaune uváděna průměrná užitkovost kolem 300  l mléka na bahnici a rok, na farmě pana Prokeše je dvojnásobná, a to při obsahu složek 7,5 % tuku a 6 % bílkovin. V budoucnu by farmář u svých bahnic rád docílil až sedmi laktací.

Vzhledem k tomu, že vyjma faremních mlékáren u nás neexistuje žádná, která by zpracovávala ovčí a kozí mléko, dodává pan Prokeš většinu produkce za cenu 1,50 Euro/l na Slovensko. Část prodá i přímo ze dvora, stejně tak jehněčí maso. Současný stav padesátky bahnic plemene lacaune hodlá v budoucnu rozšířit na zhruba 150. Zájem ze strany slovenských mlékáren je velký, tradiční ovčí sýry jako např. oštěpek či korbáček si totiž zákazníci velmi žádají.

Světová kvalita v českém chovu

Rodinná farma dalšího člena ASZ Těšínské Slezsko - veterinárního lékaře Lukáše Hlubka a jeho ženy Michaely, taktéž veterinářky, vznikla roku 2014 v Krmelíně, a to přímým importem tří stovek  mladých sánských koz z Francie. Jde o celosvětově uznávané špičkové mléčné plemeno s dojivostí kolem 1000 litrů za laktaci, které je u nás doposud spíše novinkou.

Filosofie chovu na farmě v Krmelíně, kde se aktuálně nachází zhruba čtyři stovky koz, ale počítá se s navýšenínm stáda až na tisícovku, je postavena na dosahování velmi vysoké mléčné užitkovosti. Ta činí v průměru 1387 l mléka na kozu a rok.

„To je možné pouze při absolutním zdraví stáda, dokonale vyladěné výživě a moderní technologii ustájení. Pouze zdravé a spokojené zvíře může poskytnout vysokou užitkovost. Pohodě koz je u nás proto podřízeno vše. Zároveň platí, že kvalita samotného produktu, mléka, je přímo závislá na zdraví a kondici zvířete, jež ho vytváří,“ vysvětluje chovatel.

Technologie zdejšího chovu je postavena na francouzské a holandské strategii chovu mléčných koz, což znamená, že zvířata jsou celoročně ve stájích, se stabilizovanou krmnou dávkou a celoroční produkcí mléka. Tento způsob chovu umožňuje Hlubkovým podnikat i bez jediného hektaru půdy, veškeré krmivo nakupují od zemědělců v okolí.

„Jsme první farmou v České republice, která produkuje kozí mléko celoročně, bez výkyvů ve složení a kvalitě. Taková produkce umožňuje seriózně a bez přestávek zásobovat naše odběratele standardním mlékem,“ říká pan Hlubek. 

To je dále zpracováváno několika profesionálními mlékárnami v Polsku a na Slovensku, mezi které  rozdělili manželé Hlubkovi portfolio faremní produkce dle jejich specializace. Zároveň nabízí i prodej čerstvého mléka přímo ze dvora.

Zvířata na krmelínské farmě tvoří vyrovnanou kolekci jedinců špičkového původu a plemenných hodnot. Tím ovšem intenzivní šlechtitelská práce nekončí, Hlubkovi plánují v příštím roce rozsáhlý projekt embryotransferů - importu nejlepšího genetického materiálu z celého světa.

V části bývalého areálu krmelínského družstva, který pan Hlubek pro účely chovu zakoupil, se daří i ovcím mléčného plemene lacaune. Chovatel počítá i s rozšířením tohoto stáda, a to zhruba na čtyřista bahnic, u nichž předpokládá užitkovost až 400 litrů mléka na bahnici a rok.

Z Těšínského Slezska na Novojičínsko

Součástí moravskoslezského putování sedláků byly i dvě návštěvy farem členů ASZ Nový Jičín, a to předsedy Martina Ličky v Bravanticích a Barbory Ondruchové v Hladkých Životicích.  

Rostlinná výroba, ale i odchov a výkrm drůbeže 

V Bravanticích na Novojičínsku se Martinu Ličkovi v minulosti naskytla možnost pronájmu a později nákupu půdy a části areálu bývalého státního statku Bílovec. Věnuje se zde obhospodařování 400 hektarů pozemků. Zdejší oblast umožňuje při správné agrotechnice i pěstování náročnějších plodin, příslušných spíše produkční oblasti. Pan Lička se proto zhruba na 50 % výměry rozhodl pro obilniny, na druhé polovině se daří cukrovce, řepce a máku. Prostory části bravantického zemědělského areálu využívá k odchovu nosnic, které ve stáří od 12. do 20. týdne prodává přímo z farmy drobnochovatelům. 

Na počátku obnovy rodinného hospodaření stál však jeho otec Mojmír Lička, který na rodném statku v obci Vřesina nedaleko Ostravy přestavěl roku 1992 stodolu na odchovnu drůbeže a začal obdělávat deset hektarů navrácených polností. Dnes ho již následují oba synové – jak Martin, tak Petr. Dohromady rodina hospodaří na téměř 900 hektarech půdy ve třech okresech a 11 katastrech.

Petr Lička má na starosti provoz farmy v Dušné na Vsetínsku. Zde si rodina v roce 1994 pronajala  a posléze zakoupila čtyři produkční haly určené na odchov a výkrm drůbeže a prasat. Většina produkce i z této farmy je prodávána v živém přímo ze dvora, a to krůty, kachny, husy, brojleři i prasata. Krůty v několika turnusech v šesti až deseti týdnech na dokrmení, před vánočními svátky pak již vykrmené. Brojleři v pěti turnusech buď rozchovaní (od třítýdenních), či jateční o hmotnosti dva a více kg. Kachny a husy jsou prodávány vykrmené v průběhu října a listopadu. Velký zájem je i o selata či vykrmená prasata na domácí zabíjačky.

Část produkce nechávají Ličkovi porazit v sousedním Polsku a nabízejí přímo ve svém obchůdku v Ostravě-Svinově, stejně tak i masné výrobky, které pro ně zpracovává rodinná firma manželů Klemensových. Hned vedle obchůdku provozují Ličkovi již dvacet let i jídelnu s pestrým výběrem snídaní, svačin a obědů z drůbežího a vepřového masa z farmy.

Rodinná tradice pokračuje

Vzhledem k tomu, že obec Hladké Životice, kde se třetím rokem věnuje provozu statku se svými dvěma zaměstnanci Barbora Ondruchová, spadá do oblasti Sudet, není zdejší historie hospodaření této rodiny příliš dlouhá. I tak však je za čím se ohlédnout, vždyť své stopy sem nesmazatelně zapisuje již třetí generace.

Na statku, který byl po odsunu sudetských Němců přidělen prarodičům paní Ondruchové, se snažili v menší míře hospodařit její rodiče – manželé Koláčkovi, i za totality, věnovali se chovu ovcí. Po revoluci začali obdělávat 17 hektarů navrácených pozemků a výměru se dařilo i přes značné tlaky okolních velkých společností postupně navyšovat. A to je jedině dobře, neboť i v této oblasti ceny půdy stále strmě stoupají.

Obhospodařovaná výměra nyní činí 230 hektarů z jedné třetiny vlastních polností, z nichž 200 ha tvoří orná půda, zbytek trvalé travní porosty, část pozemků leží v Chráněné krajinné oblasti Poodří.  Kromě řepky, pšenice, ječmene a sójy, které jsou dodávány do společností Lukrom a Navos, slouží  část produkce také jako krmivová základna pro chov masného skotu a výkrm prasat.

V chovu skotu plemene masný simentál o počtu 14 matek je praktikován uzavřený obrat stáda, jehož součástí se stal nově i býk tohoto plemene. Po předchozích špatných zkušenostech s těžkými porody telat po připouštění býkem plemene piemont se situace v tomto směru výrazně zlepšila. Co se týče prasat, nakupuje paní Ondruchová ročně zhruba 40 selat, která vykrmuje jak pro potřeby rodiny a známých, tak k dodání do místního řeznictví.

Na vzhledu celé velmi líbivé usedlosti je ženská ruka jednoznačně znát. Zdeněk Koláček, který se svou ženou toto hospodářství po změně režimu budoval, by byl na svou dceru Barboru jistě náležitě pyšný.

O návštěvy farem organizované v rámci doprovodného programu u příležitosti nejrůznějších celostátních akcí nebudou členové Asociace soukromého zemědělství ochuzeni v letošním roce ještě několikrát. Kam se podívají? Nechte se překvapit!

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ