Asociace soukromého zemědělství ČR

Předsednictvo Asociace soukromého zemědělství ČR se nepřipojilo k demonstraci některých zemědělských nevládních organizací za změnu zemědělského rozpočtu pro rok 2010, neboť požadované řešení považovalo z hlediska daňových poplatníků za špatné.

Zdá se, že Ústavní soud ČR je stále v permanenci – a to nejen kvůli ústavě a volbám. Koncem července letošního roku tato soudní instance vydala zajímavý nález k otázce rozdělování restituční rezervy, ve kterém se praví, že „…pokud u transformovaného subjektu – družstva „…..došlo k ukončení procesu restitucí uspokojením všech nároků, k jejichž pokrytí byla restituční rezerva určena, a zůstala-li zde nevyčerpaná část, měla být rovněž rozdělena mezi oprávněné osoby“.

Pase ovčák ovce na zelené louce. Najednou, co to? Po horské cestě přijíždí bavorák a za ním se táhnou oblaka prachu. Za volantem sedí mladý muž ve skvěle padnoucím obleku od Broniho, v naleštěných botách od Gucciho, vázanka je D + G a na očích má tmavé brýle Ray Ban. Stisknutím tlačítka stáhne okénko, vykloní se a povídá: "Hej, ovčáku, když ti řeknu, kolik máš ve svém stádě ovcí, dáš mi jednu?"

Podzim a s ním je znovu na stole státní rozpočet. Údajně chybí ke spokojenosti zemědělců 5 miliard korun na doplnění přímých plateb. Kromě rozpočtu na rok 2007 a 2008 to je zcela obvyklý jev.

Zemědělství České republiky bývá prezentováno jako tradiční, rozvinutý a historicky úspěšný obor. Nadýmáme se nad vynálezem ruchadla, máme svůj Zlatý pruh země České, úrodnou Hanou, vinorodou jižní Moravu, chmelařské Žatecko, někteří vzpomínáme na rozvoj hospodářských družstev a jiní zas na rozměr zemědělství, zajišťující výživu národa.

Přestože se na biozemědělce dívá značná část konvenčních zemědělců v ČR poněkud skrz prsty, existují v tuzemském ekozemědělství mnohé inspirativní postupy pro tradiční zemědělské podniky. Tím zjevně nejdůležitějším je systémová a hlavně úspěšná snaha ekozemědělců dostat své zboží ke konečnému spotřebiteli jinými distribučními kanály, než prodejem svých surovin výrobcům potravin a následným prodejem finálních výrobků do obchodních sítí. Samozřejmě to znamená více úsilí, a zejména logistické myšlení.

Nebývale košatý sbor poradců si za šéfování na ministerstvu zemědělství (MZe) vypěstoval Petr Gandalovič (ODS). Pracovalo pro něho devatenáct externistů se smlouvami na poradenskou činnost. Tento počet oficiálně přiznává úřad pod vedením současného ministra Jakuba Šebesty. Zdroj týdeníku EURO, obeznámený s poměry na MZe, však tvrdí, že poradců různých kategorií, kterým peníze třeba nechodily pravidelně, bylo na ministerstvo napojeno mnohem víc – údajně bezmála padesát. Někteří skutečně odborně radili, další měli úřadu s obsáhlou agendou danou Společnou zemědělskou politikou Evropské unie pomáhat při českém předsednictví EU. Takto se však dala kupovat i loajalita. Nebo se našla nějaká rádoby práce pro finanční přilepšení spřáteleným osobám, především politicky. Gandalovičův úřad totiž uměl poradenské služby štědře honorovat.

Bude to již nejméně jeden rok, kdy jsme v ASZ, inspirováni podobnými materiály ze zahraničí, vzali za jeden ze svých úkolů prosazení (tehdy ještě „jakési“) Charty práv farmáře. Cílem bylo, aby státní správa nevybavovala první větu všech svých materiálů pouze slovem „je povinen“, ale aby i druhé straně přiznala také nějaká práva; ne snad nová, ale souhrnně uvedená deklaratorní formou.