Onen „někdo“ přitom nebyl podle všeho konkrétní člověk a zdá se, že kupodivu ani žádný politik, ale orgány a organizace zastávající názor, že k řešení problémů není třeba alternativních postojů a názorů. Tedy jakási novodobá inkvizice bdící nad čistotou „jediného správného postoje“, který je podle ní žádoucí. Různé druhy inkvizice, respektive cenzur, přitom v historii naší země figurovaly odjakživa – naposledy ve větším měřítku v době předlistopadové, v menším měřítku ale i v současné době – a to je velmi špatná zpráva pro společnost, neboť se ono „menší měřítko“ zvětšuje. A navíc začínají být jeho součástí veřejnoprávní média, byť je třeba korektně dodat, že zatím patřil Český rozhlas k tomu nejlepšímu, co v tuzemské mediální oblasti máme.

Máme toho totiž docela málo. Již dávno neplatí, že média jsou „hlídacím psem demokracie“, často (zatím ne vždy) je tomu spíše naopak – média působí v zájmu různých lobbistických skupin, a to proti zájmu společnosti jako celku. Stále častěji se také vůči nepravdivým mediálním údajům ohrazují médii poškozené subjekty ve snaze dementovat tu nechtěné, tu ale zcela záměrné manipulace. Hybridní válka se prostě nevede jen po linii zpravodajských služeb, ale doslova a do písmene na všech frontách.

Jedním z důvodů je přitom právě nedostatek pořadů, které by spolu se svými posluchači nebo diváky rozebíraly problémy do hloubky a šířily tak alespoň mezi částí laické veřejnosti potřebnou osvětu, nebo alespoň nabízely jiné než mainstreamové pohledy na věc. Ani novináři pak nemají dostatek údajů (nemají se je od koho a kde dozvědět), na jejichž základě by veřejnost informovali se znalostí věci, ne pouze prostřednictvím „hedlajnů“, sloganů a titulků. Za těchto okolností je pak společnost velmi snadno manipulovatelná, neboť i ti, kteří by měli uvádět informace na pravou míru, jsou sami chtěnými či nechtěnými manipulátory.

Různé typy pořadů vznikají, ruší se a vznikají zase nové – to je celkem běžný vývoj. Důležitější jsou ale trendy, v nichž se v současné zkratkovité době prosazují zkratkovitě pojímané mediální produkty, čímž zkratkovitý vývoj ještě dále urychlují. Výsledkem je, že se přijímají jednoduchá, marketingově snadno prezentovatelná opatření, která ovšem postrádají systém, dlouhodobou strategii a schopnost obsahovat v sobě více pravd a tvrzení, protože žádná jediná všespasitelná pravda neexistuje. Zrovna v dnešní době bychom přitom skutečně strategická řešení přijímat potřebovali - například ohledně zachování dostatku a kvality zdrojů pitné vody nebo udržování produkčního potenciálu půdy, což byly mimochodem také problémy, kterými se pořad „Kupředu do minulosti“ zabýval, i za účasti představitelů Asociace soukromého zemědělství ČR. Zrušením pořadu se tak paradoxně naplňuje - bohužel tentokrát v tom negativním slova smyslu, jeho možná trochu krkolomný název. Omezování svobody slova, byť dnes - řečeno dnešní protiteroristickou terminologií - v „měkké“ podobě, tady skutečně v minulosti bylo, takže spojení „Kupředu do minulosti“ sedí. Respektive sedělo.

Petr Havel