Při sledování škůdců v máku setém se nelze omezit pouze na nejvíce známé škůdce jako jsou mšice maková, krytonosec kořenový a makovicový. Se stoupající plochou pěstování této plodiny lze předpokládat i zvýšený význam uvedených škůdců.

1. Žlabatky

1a. Žlabatka stonková (Timaspis papaveris)

Je 3 - 3,5 mm velká. Larvy vyžírají tenké chodbičky ve dřeni stonků směrem dolů. Dle intenzity poškození rostliny vadnou nebo tobolky předčasně dozrávají a jsou malé. Larvy se kuklí v patách stonků.

1b. Žlabatka makovicová (Aylax papaveris)

Dosahuje velikosti 2 - 2,5 mm. Larvy přeměňují vnitřek tobolky máku v jednu velikou hálku, která je vyplněna hnědožlutou houbovitou hmotou s mnoha komůrkami, kde se larvy kuklí.

1c. Žlabatka maková (Aylax minor)

Velikost 1,5 - 2,0 mm. Larvy přeměňují báze semen na přepážkách tobolek v pohárkovité hálky. V tobolkách se také kuklí.

Významnou hostitelskou rostlinou žlabatek jsou plevelné máky. Do roka mají jednu generaci. Způsob ochrany není dosud vypracován. Výskyt lze omezit dodržováním osevního postupu a likvidací plevelných máků.

2. Bejlomorka maková (Dasyneura papaveris)

Samička klade vajíčka těsně po opadu korunních plátků nebo v období plného květu na mladé tobolky, často i vedle otvůrků vyhlodaných krytonoscem makovicovým. Z vajíček se líhnou žlutavé, později oranžově červeně zbarvené larvy, které se vžírají do tobolek a ničí pletiva vnitřních stěn a přepážek. Často bývají smíšeny v nitru tobolky s larvami krytonosce makovicového. Tobolky jsou znetvořené, zakrnělé a semeno je zcela znehodnoceno. Poškození provází velmi často výskyt helmintosporiózy. Škodí ve všech výrobních typech, silněji v řepařském, kde svou škodlivostí může předstihnout krytonosce makovicového. Makovice se nepravidelně vyvíjejí a zakrňují. Používaly se přípravky na bázi HCH, kdy se ošetřovalo před květem. Ochrana proti tomuto škůdci je obtížná. Pravidelný škodlivý výskyt je způsoben opakovaným pěstováním máku na malém prostoru. Agrotechnická opatření - výskyt lze také snížit seřezáním a zničením napadených makovic, které poznáme podle opožděného křivého růstu a tmavšího zbarvení. Tento škůdce napadá spíše oslabené nebo jinak poškozené rostliny. Ochranou je také odstranění zbytků a dodržení osevního postupu. Ochrana není zpracována.

3. Klopuška dvojtečná (Calocoris norvegicus)

Saje na listech, květních stoncích a tobolkách, které jsou deformovány a jsou pokryty černými skvrnami zaschlých rostlinných šťáv. Je přenašečem virových chorob, poškozuje listy, poupata, květy a semena řepky, obilnin, bramboru, lnu, vojtěšky, máku a jiných plodin. Tento škůdce je rozšířen po celé Evropě. Na některých pupenech může být i více jak 10 jedinců. Vpichy vzniklé sáním jsou hluboké a sahají až k semeníku. V uzrálé poškozené makovici může být poškozena třetina semen (nevyvinutá, hlavně zaschlá). Přezimují vajíčka. Má dvě generace do roka. Jako hostitelské rostliny jsou zelí, fazole (Nizozemí). V Norsku a Irsku škodí každoročně na raných bramborách, kde posáté listy hnědnou. V Irsku byly zjištěny škody i na lnu, samozřejmě i na chmelu. Jako další hostitelské rostliny se uvádí kopretina, česnek, pryšec, šalvěj, jehlice, pelyněk, ostružiník, podběl, bodlák. V roce 1941 se uvádělo, že ošetření derrisopyrethrovými přípravky by nemělo význam vzhledem k odolnosti škůdce. V sedmdesátých letech se používalo HCH nebo Ultracid 40 WP. V současnosti není signalizace ani ochrana zpracována. Ochrana je problematická vzhledem k velkému množství hostitelů. Doporučuje se odstranění veškerých rostlinných zbytků. Mimo klopušku dvojtečnou se uvádí ještě ploštice luční (Lygus pratensis). Poškozené makovice jsou posáté a mají málo semen.

4. Třásněnky

Na máku mohou škodit některé druhy třásněnek (Thrips). V literatuře se uvádí třásněnka tenkorohá (Physopus tenuicornis) - saje na květech máku, které vážně poškozuje. Vše co zeslabuje rostlinu podporuje rozvoj třásněnek. Ochrana - neset mák v blízkosti luk, kde také třásněnky přezimují.

5. Můra gama (Autographa gamma)

Dříve se uváděla pod názvem lesknice jetelová (Plusia gamma). Tento škůdce způsobuje při přemnožení holožíry. Poškozené rostliny ani neodkvetou. Podobným poškozením se vyznačuje i osenice polní (Agrotis segetum), která je známa také pod názvem můra osenní. Začátkem padesátých let se k ochraně používal postřik nebo poprašování Dynocidem.

V Metodikách prognózy signalizace a evidence 1 se uvádí tabulka sledování výskytu housenek odpočtem 100 rostlin na růz­ných místech porostu. Posuzuje se stupeň nebezpečí poškození těchto rostlin pomocí „Prahové hodnoty počtu housenek na 1 rostlinu v různých fá­zích vývinu“:

V publikaci Choroby a škůdci hospodářských plodin (autoři Novák a Vladyka) z roku 1951 se jako další škůdci uvádí:

6. Sviluška chmelová (Tetranychus urticae)

Dříve se uváděla pod názvem sviluška snovací (Tetranychus telarius). Na listech jsou malé bledé skvrny, které žloutnou, hnědnou a předčasně opadávají. Škodí lokálně, hlavně za suchých let. Dříve se ošetřovalo sirnými přípravky (Polybarit). Mechanická ochrana - zbytky po sklizni spálit.

7. Lalokonosec libečkový (Otiorrhynchus ligustici)

Autoři uvádí, že jeho výskyt je velmi častý. K ochraně se doporučovalo kopání příkopů s kolmými stěnami kolem ohrožených polí. Ošetřovalo se Dynocidem.

8. Slimák polní (Deroceras agreste, syn. Agriolimax agrestis)

Škodí především za vlhkého počasí. Jako ochrana se doporučovalo posypání nehašeným vápnem a po 30 minutách ošetření opakovat nebo zálivka vápennou vodou nebo také postřik 3 % skalicí modrou, chytání pod položené desky, vlhké pytle.

9. Háďátko luční (Tylenchus pratensis)

Na kořenech jsou drobné uzlíčkové nádorky. Rostliny postupně žloutnou. Škody jsou nepatrné. Na zamořeném pozemku se má provádět likvidace plevelů.

Nejdůležitější použitá literatura k problematice škůdců máku:

BECHYNĚ M., 2001: Mák. František Savov, Praha, 127 p.

BENADA J. et al. 1963: Atlas chorob a škůdců olejnin. SZN Praha, 206 p.

FÁBRY A. et al., 1975: Řepka, hořčice, mák a slunečnice. Státní zemědělské nakladatelství Praha, 358 p..

KAZDA J. et al., 2001: Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny. Farmář-zemědělské listy, 148 p.

KUŽMA Š. et al., 1994: Metodiky prognózy signalizace a evidence 1. SKZÚZ-OZMPOR, 182 p.

KUŽMA Š. et al., 1999: Metodická příručka pro ochranu rostlin, polní plodiny - II. díl, Živočišní škůdci. SRS - OPOR v Brně, 295 p.

SPITZER T. & FIŠER F., 2001: Sledování škodlivých činitelů v máku v letech 1999 a 2000. Agro 6 (5): 32 - 37

Ing. František Muška, Ph.D.