Tisícovka respondentů v dotazníkovém šetření a dále kvalitativní průzkum na vybraných cílových skupinách zahrnuje výroční zjišťování stavu tuzemského řemesla, který pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR připravila agentura IPSOS. Odpovídali spotřebitelé, rodiče žáků, učitelé ZŠ, řemeslníci a studenti.

Z pohledu široké populace dopadli vyučení řemeslníci překvapivě dobře. Fakt, že 84 % zákazníků je s prací vyučených řemeslníků spokojeno nebo nemají zásadnějších připomínek a pouze 10 % je nespokojeno, je důležitá informace, která potvrzuje, že kvalifikovaní řemeslníci ve většině splňují očekávání zákazníků. 91 % populace věří, že řemeslo má perspektivu, zatímco jen 6 % se domnívá, že lidé, kteří se vyučí,  budou mít problémy se uživit. Zatímco dříve se zákazník spokojil s kvalitní odbornou prací a dobrou cenou, podle výsledků průzkumu již stejnou váhu dávají spotřebitelé na rychlost, čistotu, kultivovanost a dodržení cenové nabídky. Velmi důležité sdělení je, že zákazníci očekávají, že jim řemeslníci budou schopni propojit technické zařízení domácnosti s výpočetní technikou. Nejžádanějšími profesemi jsou instalatéři, automechanici, elektrikáři a zedníci.

Karel Havlíček, předseda AMSP ČR, k tomu uvádí: „Na jednu stranu je potěšující slyšet, že spotřebitelé jsou v jasné většině spokojeni s prací odvedenou kvalifikovaným řemeslníkem, současně ale deklarují, co po nich budou v budoucnosti požadovat. Je zřejmé, že například dodávky spojené s technickým zařízením budov budou vyžadovat propojení s počítačovými systémy ovládanými na dálku a nové technologie tedy budou automatickým vybavením moderních řemeslníků. Na to se musí připravit jak odborné školy, tak samotní řemeslníci.“

Řemeslníci věří nejvíce své dovednosti a pověsti, méně sází na nízkou cenu nebo webové prezentace, podobně tak členství v cechu stále považují za méně důležité. Polovina řemeslníků se ale domnívá, že cechy mají svůj smysl a třetin z oslovených uvažuje o tom, že by do nich vstoupila. Část tuzemských řemeslníků posuzuje účast v cechu stále spíše pragmatickým ekonomickým pohledem, a pokud mu nepřinese více zakázek, nevidí důvod se organizovat. To je stále v kontrastu s vyspělými zeměmi, kde příslušnost k cechu znamená vyjádření společenského postavení, respektu k tradici, připravenost vzdělávat se v oboru a garantovat nejvyšší kvalitu. Více jak tři čtvrtě tuzemských řemeslníků má práce dostatek a nepotřebuje se nijak propagovat. Nicméně 60 % řemeslníků si myslí, že jejich práce je stále cenově podhodnocená. Řemeslníci mají zájem prokázat nejvyšší kvalifikaci a podporují mistrovskou zkoušku, kde se prokáže odbornost dodavatele.

Bohuslav Hamrozi, prezident Cechu topenářů a instalatérů ČR, k tomu uvádí: „Dobře nastavené a vedené mistrovské zkoušky tady již dávno měly fungovat. Je to nejen dosažení nejvyšší kvalifikace řemeslníka v oboru, ale hlavně záruka perfektně vykonaného díla. Máme s tím v naší profesi zkušenosti. S podporou našeho cechu byli již před 15 lety jako první u nás jmenováni a vysvěceni mistři v oboru instalatér-topenář. Bohužel tehdejší legislativci a zákonodárci shodili vše s posměchem ze stolu.“

I když průzkum ukazuje, že řemeslo má perspektivu a většina populace souhlasí, že se dá ruční prací dobře uživit, je počet úbytku absolventů za posledních 10 let poměrně velký. Z pohledu objektivity je třeba ale uvést, že to je i v důsledku demografického vývoje, neboť v poslední dekádě ubylo obecně přibližně 30 % všech absolventů dané věkové kategorie.

Zdroj: AMSP ČR a Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, 2016 

Jak žáci a jejich rodiče, tak učitelé se dle průzkumu shodují, že cestou k posílení zájmu je vyšší motivace škol a firem ke vzájemné spolupráci a že cesta k přesvědčení žáků začít uvažovat o praktickém vzdělání by měla být přirozená,  ve smyslu  vzbuzení zájmu, například zavedení praktické výuky již na základní škole, nikoliv trestem za prospěch. Z dotázaných žáků odpovědělo, že 12 % se rozhodlo jít řemeslo studovat, přičemž hlavním důvodem těch, kteří zvolili jiné vzdělání, byla převážně touha po vyšším vzdělání, obava z manuální práce v nelehkých podmínkách, ale i strach z prostředí a vztahů na učilištích. Z průzkumu dále vyplývá, že mladí lidé si řemeslné obory vybírají na základě dostupnosti a atraktivity, ale dávají i na názory svých známých či kamarádů. Ke studiu daného oboru by je motivovala možnost stipendia, certifikátů/licencí nebo odměny za praxi. Současně uvádějí, že nejdůležitější částí studia je ale pro studenty řemeslných oborů praxe, která po nástupu na školu bývá zklamáním.

Václav Tichý, ředitel Středního odborného učiliště nábytkářského a Střední odborné školy Liberec, dodává: „Největší současný problém vidím v tom, že střední školy v ČR jsou v průměru naplněny z 62 %. Školy mezi sebou bojují o žáky,  přetahují si je a do maturitních oborů jsou přijímáni i žáci s šesti i osmi čtyřkami na pololetním vysvědčení ze základní školy. Většina žáků na základních školách nemá motivaci, aby se snažili dosáhnout lepších výsledků a měli šanci na přijetí do zvoleného oboru. Přijati jsou prostě všichni bez rozdílu, tak proč by se snažili. Řada žáků nemá ani základní návyky, aby pravidelně chodili do školy.“

Jiří Koliba, náměstek ministra průmyslu a obchodu, shrnuje současné aktivity MPO: "Na desítkách akcí k Roku řemesel 2016 je poctivé řemeslo představováno jako klíčový nástroj pro udržení a rozvoj regionů a zajímavá volba pro uplatnění mladé generace.  Jsem rád, že nemalou měrou k jeho propagaci přispívá i naše ministerstvo formou spolupořádání akcí, finanční podpory či záštity a účasti ministra Jana Mládka a dalších představitelů úřadu. Problematikou řemesel se zabýváme i v Podnikatelské radě. Právě nyní, kdy je citelný nedostatek zručných řemeslníků, vidíme, že jejich počet můžeme zvýšit pouze dobře natavenou spoluprací škol, podniků, cechů a společenstev a aktivní motivací žáků ze strany samotných škol a firem."

Zdroj: Amsp.cz