Založení univerzity

O založení samostatného odboru se zasloužili zejména profesoři Jan Babtista Lambl a Julius Stoklasa. Od 70. let 19. století prosazovali vizi, že dostatečnou produkci zdravých potravin nelze zajistit bez dostatečného vzdělání a s ním souvisejícího výzkumu. Poukazovali na to, že zemědělství bylo za tehdejšího „prudkého rozvoje průmyslu neprávem silně podhodnoceno a tento stav škodil celému hospodářství.“

Prvním děkanem tohoto odboru se tehdy stal významný zemědělský odborník profesor Julius Stoklasa. Ten ve své době patřil mezi nejvýznamnější postavy pražské techniky. Sám vystudoval vídeňskou Hochschule für Bodenkultur a poté získal doktorát na univerzitě v Lipsku. Několik let poté pracoval v Pasterově ústavu v Paříži, jako asistent profesora Zolera ve Vídni a po návratu do Čech v chemičce v Pečkách. Od roku 1984 byl asistentem při fakultě analytické a organické chemie na ČVUT v Praze. Právě díky jeho mezinárodnímu rozhledu i zkušenostem měl nový vysokoškolský odbor od počátku přirozeně nastavené priority moderní univerzity. Vzdělání bylo provázané s výzkumnou činností, dění na univerzitě provázáno úzkou spoluprácí s praxí. Ještě před první světovou válkou založil Stoklasa několik výzkumných ústavů. Uveďme alespoň Laktologický ústav (1909) a Ústav pro zkoušení hospodářských strojů a motorů (1910). Ty posilovaly dobré jméno školy a přitahovaly i pozornost odborníků z praxe.

Dvě světové války, období komunismu a výstavba nového areálu v Suchdole

První světová válka sice vývoj univerzity poněkud přibrzdila, avšak osvobození národa a znovunabytí státní samostatnosti přispěly k novému rozmachu školy. V roce 1920 došlo k přeměnění dosavadního zemědělského odboru na Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství Českého vysokého učení technického. Z Grobovy vily, kde škola původně sídlila, se škola kvůli narůstajícímu zájmu studentů a nedostatku prostor přestěhovala v roce 1936 do Dejvic, do jedné budovy spolu s Kloknerovým ústavem. Záhy však přišly další rány v podobě nacismu a poté komunismu. Léta okupace a rok 1948 nebyly rozvoji školství příznivé a negativně ovlivnily i studium zemědělských nauk. Museli odejít významní odborníci, došlo k perzekuci nepohodlných studentů. Dne 8. července 1952 byla vládním nařízením z VŠZLI při ČVUT zřízena samostatná Vysoká škola zemědělská v Praze. Ani tato vysoká škola neunikla zpolitizování klimatu a odborníci, na škole se vzdělávající, začali být připravováni pro potřeby kolektivizace. Na škole byly zhruba do roku 1959 koncipovány fakulty, jejichž zaměření mělo vycházet vstříc nové koncepci zemědělství. V prvé polovině šedesátých let se celá pražská VŠZ přestěhovala do nově vybudovaného areálu v Suchdole u Prahy.

Novodobá historie a současnost

Po roce 1989 došlo k dynamickému nárůstu počtu studentů, to zejména v návaznosti na všeobecně přijímaný názor, že vysokoškolské vzdělání nemá být výsadou úzké elity, ale má být dostupné pro všechny, kteří mají dostatečné studijní předpoklady. Od 1. ledna 1995 byla VŠZ transformována na Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Tento název si už zachovala až do dnešních dní. Na narůstající zájem o studium na této univerzitě zareagovala ČZU vytvořením široké nabídky studijních oborů zaměřených na „life sciences“, na živou přírodu, rozvoj venkova a s tím souvisejících technických i ekonomických oborů. „Velká šíře studijních programů posiluje stabilitu,“ říká rektor ČZU prof. Ing. Jiří Balík, CSc., dr. h. c. Na „zemědělce“ tak dnes mohou studenti studovat nejen klasické zemědělské a lesnické obory, ale i speciality jako jsou preparátorství, zájmové chovy či zahradní architekturu, a vedle toho širokou škálu oborů zaměřených na životní prostředí, péči o krajinu a rozvoj venkova. Jako jedna z mála univerzit v Evropě se ČZU může pochlubit Fakultou tropického zemědělství.

Rozvoj univerzity lze vyčíst i z historických pramenů. Ty zmiňují, že v akademickém roce 1906/07 se ke studiu na Zemědělském odboru ČVUT zapsalo necelých pět desítek studentů. V roce 1955 slavnostně promovalo 224 studentů. Letos získalo titul bakaláře desetkrát tolik studentů a téměř stejný počet titul inženýra.

A jak univerzita své 110. narozeniny oslavila?

K letošním narozeninám dostala naše univerzita několik mimořádných darů v podobě úspěšně realizovaných investičních akcí a projektů, ty jsou odpovědí na přirozený vývoj univerzity v minulých dvou desetiletých. V polovině prosince 2015 bylo slavnostně otevřeno Mezifakultní centrum environmentálních věd II a následně pak Dřevařský pavilon. V minulém roce byly na ČZU realizovány i další projekty, v rámci nichž byly vybaveny laboratoře špičkovými přístroji. Díky nim mohou vědci z ČZU analyzovat stopová množství škodlivin v půdě či v ovzduší, určovat chemické struktury látek zodpovědných za pozitivní, ale i negativní vliv na lidské zdraví nebo životní prostředí, testovat nové nanomateriály atd. Při slavnostním otevření Mezifakultního centra environmentálních věd II vyzdvihl předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch úlohu vzdělávání a výzkumu při úsilí o udržitelné hospodaření a rozvoj venkova. Ministr zemědělství Marian Jurečka pak poukázal na zásadní význam dobrého vzdělávání, neboť právě na lidech z praxe leží nároky zabezpečení zdravé výživy obyvatelstva naší země a v kontextu globalizace též výzva přispět k eliminaci hladu a podvýživy v širším měřítku.

Úlohou těchto nových pracovišť bude tedy nejen přispět ke zkvalitnění výuky a rozšíření výzkumu, ale také napomoci k lepšímu trasferu znalostí a inovací do praxe. Projekty zároveň výrazným způsobem přispějí j mezinárodnímu renomé naší univerzity. Ta byla díky modernímu a citlivě vybudovanému areálu oceněna i 18. místem v mezinárodním žebříčku GreenMetric Ranking, jež hodnotí univerzity ve vztahu k udržitelnému přístupu a péči o životní prostředí. Hodnoceno bylo přitom celkem 406 univerzit z celého světa a další univerzita z České republiky se umístila až ve čtvrté stovce. „V celosvětovém srovnání jsme dosáhli osmnácté příčky a umístili se jako první z České republiky. Jsem vděčný všem, kdo pochopili, že velké projekty realizované v posledních letech jsou výzvou, která se neopakuje každý rok, ba ani každé desetiletí. Podařilo se nám úspěšně dokončit stavbu Mezifakultního centra environmentálních věd II, největší investiční akce od vybudování suchdolského areálu v minulém století. Další významnou stavební akcí je Dřevařský pavilon FLD a nyní budované Centrum ekonomicko-manažerských studií II. Mnozí z vás si se sympatickou odpovědností kladou otázku, zda dokážeme všechny nové učebny, laboratoře, kanceláře smysluplně využít a prakticky řečeno uživit. Jsem přesvědčen, že zdravé potraviny, čisté životní prostředí a související kvalita života jsou hodnoty natolik zásadní, že odpověď v dlouhodobé perspektivě je snadná. Důkazem je koneckonců i dynamická historie naší univerzity. V perspektivě nejbližších let je však kladná odpověď věcí nás všech. Dokážeme zázemí, které nám mohou mnohé univerzity závidět, využít ve prospěch nás i celé společnosti?“ uvedl rektor Jiří Balík.

Rozvíjíme se, avšak stále si zakládáme na tradicích

Jednou z tradičních forem předávání znalostí a zkušeností mezi výzkumníky, pedagogy a odborníky z praxe jsou polní dny, které ČZU organizuje od nepaměti. Zmiňme také různé semináře a konference a společné výzkumné projekty vědců z ČZU, dalších výzkumníků a firem, které ověřují nové poznatky. Přesto ČZU nechce „usnout na vavřínech“ a stále hledá další cesty, jak být v úzkém kontaktu s farmáři, agronomy, veterináři i techniky a podpořit tak nejen předávání nových poznatků do praxe, ale také porozumět jejím potřebám a připravit na ně budoucí absolventy. Tím je míněno, že univerzity mají nejenom vzdělávat a věnovat se výzkumu, ale také usilovat o to, aby se nové poznatky co nejrychleji uplatnily v praxi.

Jednou z takových cest jsou pravidelná setkání absolventů po padesáti letech a po pětadvaceti letech. Letos poprvé ČZU uspořádala též Zahradní slavnost pro ty, kteří promovali před deseti lety. ČZU také pořádá veřejné debaty v rámci cyklu Fórum ČZU a unikátní Life Sciences Film Festival. Tato přehlídka dokumentárních snímků zaměřených na zemědělské a přírodní vědy, potravinářství a udržitelný rozvoj je přístupná široké veřejnosti. Součástí festivalu jsou i besedy a diskuse, kterých se pravidelně účastní i Josef Stehlík, předseda ASZ ČR a absolvent ČZU. Často právě při vzrušených debatách si studenti, odborníci i zúčastnění politici uvědomují nezastupitelnou roli nestranných a nezávislých univerzit. Tady se rodí nové podněty, analýzy, formulují stanoviska, vytvářejí neformální sítě ve prospěch celého perspektivního oboru, zemědělství.

Zemědělství má perspektivu

Pojmy jako bioekonomika a biotechnologie dnes nacházíme v nejrůznějších strategiích na národní i evropské úrovni. Jako bychom si po letech útlumu zájmu o zemědělství a venkov znovu uvědomili, jak jsme na zdravé výživě a čistém životním prostředí závislí. „Myslím si, že práce v zemědělství je dnes jedna z nejzajímavějších,“ říká rektor Jiří Balík. „Zemědělství patří k oborům nejvíce zasaženým moderní technikou a technologiemi. Podívejte se jen na dnešní traktory, vybavené počítači a autopiloty. Podívejte se na vývoj odrůd a účinných látek pro ochranu rostlin. Zemědělský manažer se dnes musí neustále vzdělávat. Má šanci se odborně rozvíjet a hlavně ihned aplikovat nejnovější světové vědecké poznatky do praxe. Má pochopitelně odpovědnost za hospodářské výsledky. Ovlivňuje vzhled krajiny. A má dnes též odpovědnost za vztah ke kontrolním orgánům a plnění nejrůznějších nařízení a ochranu prostředí. Nicméně velké nároky se dnes odrážejí i v lepším mzdovém ohodnocení našich absolventů v zemědělství. Vždyť v zemědělství dnes musí pracovat jedni z nejvšestrannějších a nejvzdělanějších lidí.“

Pavlína Rejchrtová