Farma u lesa rodiny Šonkových v Sudoměřicích u Bechyně, ASZ Tábor

Na farmě rodiny Šonkových jsme se dočkali, i přes teploty klesající na méně než deset stupňů pod bod mrazu, velmi srdečného a vlídného přijetí – od sedláka Jiřího i jeho ženy Hany.

V teple klubovny, která přímo navazuje na jízdárnu, jsme se nejprve podívali na jezdecký výcvik a přitom se dozvěděli něco o historii farmy, o níž jste si mohli přečíst v publikaci Farma roku 2016. Předci selského rodu Šonků, původem z Uher, byli nedlouho poté, co roku 1569 zakoupil bechyňské panství Petr Vok z Rožmberka, pozváni, aby se zde usídlili a pomohli pozvednout selský a myslivecký stav v této chudé oblasti.

Statek, ve kterém dnes Šonkovi žijí, vybudoval společně se svojí matkou a sourozenci děda současného majitele František. Ten musel v roce 1917, ve svých devíti letech, kdy padl ve válce jeho otec, hodně rychle dospět a o spoustu věcí se postarat. Hospodářství s dvanácti hektary polností, osmi kravami, dvěma páry koní, prasnicemi a výkrmem býčků za jeho éry vzkvétalo a nebál se tak ani pěstování méně tradičních plodin včetně kmínu a bylinek. K tomu také pracoval v lese a povozničil. Když bylo hospodářství opravdu slušně zajeté, přišla kolektivizace a děda, aby se vyhnul vystěhování rodiny, nuceně vstoupil do JZD.

Na dědečkův odkaz navázal na jaře roku 1991 právě Jiří Šonka. Tehdy dal na radu svého otce, uznávaného odborníka na chov drůbeže u nás, a na původním rodinném statku otevřel prodejní středisko drůbeže. Nabízel odchovaná i rozkrmená brojlerová kuřata, nosné kuřice, krůťata, kachny i husy. O rok později v těsné blízkosti statku, „na zelené louce“, vybudoval první dvě haly na výkrm brojlerů s kapacitou 50 tisíc kusů, několik let nato pak další dvě. V době naší návštěvy byly haly prázdné, ale perfektně připravené na nové naskladnění kuřat. V současné době se na farmě šestkrát až sedmkrát ročně vykrmuje zhruba 100 tisíc kuřat, které jsou ve 35 dnech stáří (průměrná váha na kus je dvě kila) dodávána do Drůbežářského závodu Klatovy. Velký zájem o kuřata je i ze strany drobnochovatelů, a to jak o jednodenní, tak starší kuřata.

Velká hospodářská zvířata jsou na farmě Šonkových zastoupena chovem skotu plemene aberdeen angus (více než padesátka kusů). Zvířata se pasou na 42 hektarech pastvin a Jiří Šonka by jejich chov do budoucna rád finalizoval v podobě prodeje kvalitního bio masa. Sudoměřice byly původně hornickou obcí s těžbou rudy a polařit tu nemá valný smysl, takže všech cca 100 hektarů, které k farmě patří, je zatravněno.

A pokud jde o velký zvířata, nelze v případě Farmy u lesa zapomenout na chov koní (momentálně jich zde naleznete více než 30) a s ním spojené poskytování služeb, což je doména hlavně paní Hany. Jde o ustájení, činnost jezdeckého klubu a pořádání jezdeckých kurzů, nejrůznějších závodů, ale i letních pobytů pro děti se zaměřením na koně a jezdectví.

Stranou ale nezůstává ani původní usedlost, kterou rodina kompletně, velice citlivě zrekonstruovala a její část je nyní využívána pro potřeby agroturistiky. Do pestrých faremních aktivit je kromě manželů Šonkových zapojena i široká rodina. Velkou radost dělá stávajícímu hospodáři jeho syn Jan, student Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a jeden z prvních členů Klubu mladých farmářů ASZ ČR.

Areál firmy Agrio Křemže

Firma Agrio vznikla v roce 1993, ale vzhledem k tomu, že koupila licenci na výrobu postřikovačů od německé firmy GSB, která sama již tuto techniku vyráběla téměř dvacet let, dá se o postřikovačích Agrio říci, že mají za sebou čtyřicet let vývoje.

Všechno začalo v Křemži, přímo uprostřed města na 1 200 m2. Během následujících let si výroba vyžádala postupné zastřešení celé plochy, ale i to bylo z hlediska nároků na moderní výrobní závod málo. Na začátku nového milénia (v roce 2000) proto firma koupila areál bývalého zemědělského výkupu v Mříči a původní skladovací prostory byly v následujících letech postupně zrekonstruovány na moderní výrobní haly. První byla kovovýroba, pak montážní hala, tryskací box a lakovna. Následovala elektrodílna a skladovací prostory, které byly dokončeny v roce 2006.

Od rekonstrukce starších postřikovačů urazila firma dlouhou cestu a vývoj se nezastavil ani v posledních letech. Postupně vyvinula návěsné, nesené, nástavbové i samojízdné stroje, jejichž výroba je na vysoké technologické úrovni. Aktuální nabídku tvoří postřikovače s pracovním záběrem od 15 do 36 metrů a s objemem nádrže od 2500 do 14 000 litrů.

Na otázku, které činnosti přenechávají subdodavatelům, odpověděl Ivan Olšan (jednatel a vedoucí prodeje), že jsou to pouze práce na drahých jednoúčelových strojích, jejichž nákup by se podniku nevyplatil, a které by rychle morálně zastaraly. Je to laserové řezání, obrábění na speciálních automatech a některé svářecí práce. Firma má své vývojové oddělení, ve kterém pracuje pět konstruktérů. Ti soustavně zapracovávají do výroby poslední poznatky z trhu, výstav a samozřejmě také přihlížejí k připomínkám provozovatelů postřikovačů. V Mříči se vyrábějí nové stroje od dělení materiálu, vrtání a svařování přes povrchovou úpravu – otryskání materiálu před lakováním až po průchod lakovnou a vlastní montáž. Od prvotního zpracování materiálu až po finální elektrikářské práce na smontovaném postřikovači trvá jeho výroba přibližně osm dnů.

Zatímco v roce 2006 dodalo Agrio zákazníkům 90 strojů, v následujících letech poptávka rostla, takže v loňském roce vyrobili již přes 130 postřikovačů. Přibližně 100 % strojů se montuje na základě specifických požadavků pro konkrétního zákazníka, výjimkou jsou kusy určené např. na výstavy a veletrhy. Polotovary svařenců se vyrábějí v sériích, protože základní konstrukce je daná. Jednotlivá specifika se týkají velikosti nádrže, rozpětí ramen či doplňkové výbavy postřikovače.

Autor a foto: Jana Breburdová, členka předsednictva ASZ Benešov