Jak osada Peršíkov ožila

Sdílejte článek
Jak osada Peršíkov ožila

Jednou z osad městyse Havlíčková Borová je v nadmořské výšce 555 metrů ležící Peršíkov. Klidný ráz této osady je využíván především rekreanty, stálých obyvatel zde žije pouze 38. Mezi nimi i početná rodina Frühbauerova, která rozsáhlými rekonstrukcemi svých budov obytných i hospodářských část Peršíkova vzhledově výrazně vylepšila. A nejen to – značně přispěla i k tomu, že tato osada ožila.

 

Když Jan Frühbauer starší v devadesátých letech žádal o restituce, aby mohl pokračovat v rodinném hospodaření, měl v úmyslu věnovat se mu při zaměstnání. K původním patnácti hektarům však během vcelku krátké doby přibylo dalších 45, stáje u budovy původního statku zaplnily dojnice a v mžiku vzala počáteční představa za své.

Rozšiřujícímu se stádu mléčného skotu přestaly prostory starých stájí dostačovat, Frühbauerovi proto uvítali, když jim byla v rámci majetkového vyrovnání s JZD nabídnuta přímo v Peršíkově budova kravína. Tu v roce 2003, kdy byl již do hospodaření plně zapojen i syn Jan, kompletně zrekonstruovali na volné roštové ustájení pro 80 kusů dojnic, vybudovali i přístřešek pro zástavový skot s výběhem na šestihektarovou pastvinu, zřízena byla i nová tandemová dojírna na 2 x 3 stání.

O čtyři roky později však došlo k další inovaci a Jan Frühbauaer mladší, který již hospodářství po svém otci převzal, se po zralé úvaze rozhodl pro pořízení dojícího automatu značky Lely Astronaut, se kterým je velice spokojen. „Vím, že názory na dojící automaty se značně rozcházejí, já si jej však nemůžu vynachválit. Mé počáteční obavy z toho, zda si na něj dojnice zvyknou, byly naštěstí zbytečné. Pro ně to znamená mnohem větší pohodu při dojení, pro nás jako obsluhu zase výraznější časovou flexibilitu,“ vysvětluje mladý farmář. Investici na pořízení robotického dojení se podařilo zčásti pokrýt dotací z evropských fondů, stejně tak i nákup napájecího automatu pro telata.

Stádo tvoří jak holštýnky, tak červené straky, momentálně je dojeno 75 kusů. Užitkovost činí více než 8 000 l mléka na dojnici při obsahu složek 4,10 % tuku a 3,40 % bílkovin. Pro zhruba 1 500 litrů si denně dojíždí cisterna z východočeského mlékařského odbytového družstva Viamilk, vykupuje jej za cenu okolo 8,90 Kč/l. Menší množství se prodá i přímo ze dvora.

Nedávno zakoupil pan Frühbauer ještě hospodářskou budovu vedle kravína, kterou má v plánu zrekonstruovat a využívat na výkrm býků. To mu současná kapacita stáje neumožňuje, proto si ponechává pouze jalovičky a býčky ve věku jednoho až tří měsíců prodává.

K zajištění krmivové základny slouží většina rostlinné produkce ze 118 hektarů obhospodařované půdy. K výraznému snížení ztrát při skladování siláže přispělo před dvěma lety vybudování dvou silážních žlabů. Farma je strojově zcela soběstačná, Frühbauerovi navíc poskytují i služby okolním zemědělcům. V zimním období pak ještě organizují kurzy pro nové obsluhy zejména nakladačů, ale i jiných strojů včetně opakovaných školení. Veškeré činnosti zvládají za pomoci dvou zaměstnanců.

Velkou oporu má hospodář ve své rodině, a to jak rodičích, tak manželce – veterinární lékařce Markétě. Ta nyní pečuje o jejich čtyři děti, na starosti má také veškeré evidence související se živočišnou výrobou. „V budoucnu vidím své pracovní uplatnění tady, na farmě. Poptávka zákazníků, kteří u nás nakupují mléko, po výrobcích z něj nás s manželem vede k úvahám nad možností vybudování faremní mlékárny. Tak uvidíme, ale to by mě bavilo opravdu moc,“ plánuje paní Frühbauerová.  

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ


Přečteno: 902x