Zemědělství je jedním z nejtěžších resortů v podnikání. Přesto se farmy a produkty z nich vzešlé rozrůstají jako houby po dešti. Důvod je jasný. Mezi lidmi stoupá zájem o zdravý způsob života.

My jsme tady bydleli, ale měli jsme tu jenom nějaké ovce, tenkrát se tomu říkalo záhumenek, asi hektar jsme obdělávali a to bylo všechno.

Zemědělská usedlost a k tomu čistá příroda byly dobrým základem k počátkům podnikání. A tak se 1. květen roku 1991 stal pro rodinu Šourkových dnem zlomovým.

První byla farma jako taková. Měl jsem nějaký podnikatelský záměr, zkoušel jsem všechno možné, ale nic jiného než mléko tady dobře ekonomicky nevycházelo, tak jsem se rozhodl pro vybudování farmy hlavně na mléko, s tím, že jsme dodávali mléko do Mlékárny Liberec.

Finanční problémy, které díky odběratelům vznikaly, přiměly pana Šourka k vybudování vlastní mlékárny.

Předpisy už tehdy byly dost přísné a museli jsme se učit, jak se dalo. Tak jsme chytali rozumy po různých známých v mlékárnách, literatura moc dostupná není.

Na BIO jsme přešli už v roce 1993. Jednak já jsem dělal tehdy agronoma, tak vím, co přišlo do půdy chemie, jak v hnojivech, tak v pesticidech, tak jsem říkal: Tady to je ideální místo, kde by se daly vyrábět biopotraviny.

To začíná už na poli, kde se nepoužívá žádná chemie, ani hnojiva, ani pesticidy, nic takového se tam nemůže použít, čili ten dobytek dostává krmení už bez chemie. Pak tam jsou nějaké rozdíly v ustájení, kdy je to v biochovu trošku jiné. Buď je volné ustájení, nebo musí na pastvu a mít výběh a takovéhle věci, což v konvenčním chovu být nemusí. A pak i v léčení zvířat, tam my použijeme antibiotika, ne že ne, musí se použít, ale úplně minimálně, když už je nejhůř. A pak při vlastní výrobě Zase neexistuje nějaký konzervant, nějaké barvivo, tam všechno musí být přírodní.

Předpisy se zpřísňují natolik, že donedávna deset procent konvenčního krmení se mohlo přikrmovat u přežvýkavců, teď už to je jenom 5. a 31. srpna letošního roku skončí veškeré výjimky a už všechno bude muset být jenom BIO.

Samozřejmě nejde, aby se konvenční zemědělec přihlásil a měl to hned certifikované. Tam probíhá, podle toho, jak u čeho, konkrétně u nás u trvalých travních porostů a podobně, tam je to dva roky. A do té doby to není certifikované jako BIO, ale je to z přechodného období.

Přechodné období není ovšem jediným krokem, který musí konvenční zemědělec udělat, chce-li přejít na biovýrobu.

Musí od veterinářů získat povolení provozovat základní prvovýrobu, to znamená, to je ta výroba syrového mléka, to je tak zvaná registrace, osvědčení. Pak to samé musí být na mlékárnu, tam se dneska musí splňovat samozřejmě unijní předpisy, to znamená, že je jedno, jestli to děláme tady, v Německu, v Rakousku, nebo ve Francii, to je všechno stejné. To jsou první předpoklady, aby se to vůbec dalo provozovat, abychom mohli prodávat.

Výrobkům s označením BIO začíná fandit i stát, což se odrazilo hlavně na dotacích.

Dotace byly strašně nízké, to bylo tisíc korun, ale ani ne některý rok. Dnes se to zvedlo asi na 1900 a teď to bude příští rok, nebo jakoby za letošní rok, protože dotace se všechny vyplácí de facto s ročním zpožděním, tak tam už by to mělo jít někam na 2,5 tisíce, což jsou trvalé travní porosty, pak tam je orná půda, tam je to asi 4600, a úplně nejvíc jsou sady, tam je to asi 25 tisíc na hektar.

Pan Šourek se ale nespoléhá pouze na své výrobky a ve svém podnikání dal prostor i agroturistice a dalším činnostem. Jeho propočty však hovoří jasně.

To je to, co nás drží nad vodou, ta mlékárna. Nemáme žádné neplatiče, Nic takového, takže to je ohromná výhoda. Dost lidí se snaží jíst zdravě. A zaplať pánbůh, dřív to byli hlavně důchodci a dneska těm biopotravinám věnují pozornost hlavně maminky s malými dětmi, což je velmi dobře.

http://www.ceskatelevize.cz/program/10169451327.html?idp=10169451327&page=archiv&id_porad_obsah=789