Je-li pravda, že od roku 1990 činí zastavěná plocha supermarketů 20 tisíc hektarů (tj. jedna polovina okresu Kroměříž) a celkový zábor na stavbu dálnic, domů a různých průmyslových a podnikatelských zón představuje rozlohu Zlínského kraje, jedná se o stav alarmující. Média, probuďte se!
Osobně se domnívám, že hodnota půdy (zemědělské i lesní) převyšuje všechna jiná národní bohatství. Není jen rodinným stříbrem, ale něčím daleko hodnotnějším. Stále platí letitá moudrost „blato – zlato“, kterou si od nepaměti předávali sedláci z generace na generaci. Zachovejme ji proto úrodnou i pro generace další. Námi, co žijeme dnes, život na této planetě nekončí. V jedné moudré knize je napsáno: „Chovej se tak, jako bys tady měl žít na věky…“. A to beze zbytku musí platit o našem vztahu a chování k půdě, která nás živí. Bohužel jsme dnes a denně svědky doslova macešského přístupu nejen k pozemkům s ornicí méně úrodnou, ale i s tou vysoce kvalitní na rozlehlých rovinách. Zábory se množí jak houby po dešti.
Za komunismu jsme zpravidla v tichosti kritizovali zábory orné půdy v lokalitách s nejlepší bonitou. A to někdy jen proto, že patřila nepohodlnému sedlákovi – nepříteli dělnické třídy. Na vesnicích to platilo téměř ve 100 % případů při budování družstevních farem. Neprotestovali ani sedláci vlastníci – nemohli. Dnes můžeme, ale mlčíme. Jsme neteční.
Nemám v oblibě ekologické extrémisty, kteří se uvazují u stromů (ten skácený se dá nahradit nově vysazeným) někdy jen proto, aby je zachytila televizní kamera. Fandil bych jim však, i je aktivně podporoval, kdyby chránili stovky, ba tisíce hektarů půdy, která mizí pod betonem nebo asfaltem ve jménu výstavby nějakého centra nebo zóny. Neměli bychom nejen zemědělci, ale i jiné profese včetně ochránců přírody bránit tomu, aby při rozhodování o osudu k záboru vytypované půdy nepřeválcovala krátkodobé, ryze ekonomické hledisko všechna ostatní?
Zábor půdy pro jakoukoliv investici je nevratným procesem a tuto skutečnost bychom si měli všichni, kterým záleží i na budoucnosti, připomínat dnes a denně. Tam, kde dojde k záboru a následné likvidaci ornice, končí fotosyntéza, čímž se naruší přirozený koloběh vody v přírodě a mimo jiné se změní také – do té doby optimální – využití sluneční energie.
Nepodřezávejme pod sebou větev, která nám přináší ovoce! Chraňme společně to, co díky slunci, vodě a lidské práci rodí každý rok, ale zrozuje se po staletí, ba tisíciletí – ano, je to půda. Měli bychom ji opatrovat jako oko v hlavě, aby své poslání plnila nejen dalších tisíc let, ale trvale a přinášela obživu všemu živému na planetě Zemi, dokud ta bude existovat.
A proto nepohrdejme ani případnou nadprodukcí potravin (r. 2004), protože jiný rok může být úrodný méně. „Co s nadúrodou?“ ptal se Faraon. „Buduj sýpky,“ odpověděl Josef Egyptský. Nežijeme přece ve starém Egyptě, namítnou oponenti. To je sice pravda, ale stát se může cokoliv – příroda je nevyzpytatelná.
Závěrem bych chtěl sdělit, že jsem si vědom toho, že k záborům půdy bude docházet i nadále (dálnice, lidská obydlí, atd.), ale vždy by se mělo rozhodovat s vědomím všech rizik a dalekosáhlých důsledků, a to nejen těch, o nichž se zmiňuji. Nelze zakázat ani případný prodej pozemků, protože každý vlastník se svým majetkem může nakládat dle vlastního uvážení. Legislativa by ale měla zpřísnit pravidla pro zábory k nezemědělským účelům. Obce a města musí daleko zodpovědněji přistupovat ke zpracovávání územních plánů a snažit se pro investice využívat ploch ostatních, které už nelze do procesu zemědělského či lesního využití vrátit.
Ing. Jan Váňa, člen ASZ Kroměříž