Na úplném počátku budoucího rodinného podnikání stála ještě za minulého režimu touha rodičů Macurových po vlastní hospodářské usedlosti. „Ačkoliv s manželem oba z Kunčic pocházíme, bydleli jsme původně v bytovce a pracovali v zemědělském družstvu. Ale velká chuť mít vlastní hospodářství nás vedla v sedmdesátých letech ke koupi tohoto statku,“ vysvětluje Vladimíra Macurová.
Frýdlantské družstvo, pod které patřilo kunčické středisko, kde byli Macurovi zaměstnáni, velmi brzy po revoluci ukončilo v obci svou činnost. Macurovi se tedy, stejně jako šest dalších sedláků v obci, ihned rozhodli soukromě hospodařit. Začínali na čtrnácti hektarech půdy se dvěma kravami a čtyřmi jalovičkami. Dnes jejich děti obhospodařují více než desetinásobek pozemků a starají se o poměrně početné stádo mléčného skotu o počtu 65 dojnic, mají i několik masných krav a plemenného býka. Potěšující je, že v Kunčicích se chovu mléčného skotu věnuje celkem pět soukromých zemědělců. Na jednotlivých pastvinách mezi horami Ondřejníkem, Radhoštěm a Kněhyní, které tuto obec obklopují, tak lze od jara do podzimu nalézt spoustu stád.
Zpočátku byla živočišná výroba z nedostatku prostor na Macurovic statku situována převážně v budově bývalého JZD, rodina se v té době zabývala i odchovem jalovic pro družstvo vlastníků Lubina. Postupně se však dařilo rozšiřovat ustájení přímo na statku, to již byli do jeho chodu zapojeni oba synové, a zaměřit se více na vlastní chov mléčného skotu. K podstatnému navýšení stavu dojnic pak došlo v roce 2001.
Vzhledem k více než dvacetileté dobře fungující spolupráci s mlékárnou v Kuníně nebyla naštěstí rodina nikdy nucena hledat jiného odběratele. „A upřímně doufáme, že to tak zůstane i nadále po pádu mléčných kvót,“ věří Daniel Macura, ačkoliv k určité změně v tomto směru na kunčickém statku poměrně nedávno došlo.
Před dvěma lety vybudovali Macurovi v rámci hospodářství nové zázemí. Jeho součástí je kromě dojírny, jejíž situování značně usnadnilo manipulaci s kravami při jejich převádění ze stáje, i mlékárna. Markéta Macurová vyráběla již dříve sýry pro potřebu rodiny, ale pouze zkušebně, v kuchyni a v menším množství. Nyní se zaměřila i na kefíry, jogurty, tvarohy a čerstvé sýry, do budoucna zvažuje i výrobu sýrů zrajících. Mlékárna aktuálně zpracuje asi 100 litrů mléka denně, do budoucna se počítá se zpracováním až 500 litrů. Výsledné produkty nabízí rodina prodejem ze dvora. „Zákazníky zatím tvoří hlavně lidé, kteří jsou zvyklí chodit k nám na statek pro mléko do automatu. Pro zvýšení povědomí o našich výrobcích ale uvažuji i o pravidelnější účasti na farmářských trzích,“ říká paní Macurová.
Kromě zpracovávání části faremní produkce mléka a prodeje ze dvora realizují Macurovi každoročně i několik domácích porážek mladých masných býčků. Řadí se tak mezi další sedláky z Moravskoslezského kraje, kteří tuto možnost přijali s nadšením a v loňském roce, dle údajů Státní veterinární správy, zde zrealizovali prozatím rekordních 600 domácích porážek skotu.
„V předchozích dvaceti letech jsme si prakticky vyzkoušeli, že rodinný způsob hospodaření velmi dobře funguje, nám naprosto vyhovuje a rozhodně bychom neměnili. Jsme proto optimističtí i co se týče budoucnosti. Věříme totiž, že když člověk dává do své práce srdce, musí to být na výsledku znát,“ říká Daniela Macura.
Rodinná symbióza, poctivost, pracovitost a víra ve smysl svého snažení – to ve zkratce charakterizuje hospodářství rodiny Macurových. A to jsou kromě kvality pro mnohé zákazníky jedny z důvodů, proč si pro potraviny zajet přímo na statek. Takový sýr s příběhem zkrátka chutná úplně jinak…
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ