Chov koní, konkrétně českých teplokrevníků, si tu ještě za minulého režimu prosadil i jeho otec, který v té době pracoval v JZD, jež na rodinném pozemku vystavělo dva sklady. V devadesátých letech, na začátku soukromého hospodaření, se k českým teplokrevníkům přidali i výše zmiňovaní trakéni.
Ti na počátku 20. století tvořili téměř 90 % hipických pluků armád celé Evropy, což se dá zároveň považovat za jedno z nejtvrdších selekčních kritérií v dějinách chovu koní. Velmi brzy se začali pro své vlastnosti využívat i jako sportovní a dostihoví koně a dosáhli vynikajících úspěchů v největších překážkových dostizích a na olympijských hrách ve všech disciplínách. Osudovou ránu však chovu trakénů zasadila II. světová válka, a to zničením královského trakénského hřebčína a odvlečením tisícovky čistých trakénů do Německa, kdy kruté podmínky transportu přežila pouze třetina z nich.
„Trakéni musí jako jedni z mála prokazovat čistokrevný původ až do 5. generace předků. Je to velký handicap pro prezentaci tohoto plemene, neboť většina koní trakénského původu pak dělá reklamu jiným plemenným knihám. Díky uznání vlastní plemenné knihy, na kterém má velkou zásluhu bývalý ministr zemědělství Petr Bendl a jeho tehdejší hlavní poradce a předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík, se však již v loňském roce narodila v rámci PK první čistokrevná hříbata,“ říká Zdeněk Vituj.
Na pastvinách, které pan Vituj obhospodařuje, lze spatřit i další plemena koní, např. merénské, celkově asi 90 zvířat. Část z nich je komerčně ustájených, a to buď systémem pastevního chovu s přístřeškem, či ve stáji.
„Zpočátku jsem zkoušel hospodařit intenzivně, ale ve zdejších podmínkách se rostlinná výroba opravdu nevyplatí, orné půdy mám nyní pouze čtyři hektary, na kterých pěstuji oves a brambory,“ vysvětluje pan Vituj. Celkově hospodaří na 103 hektarech trvalých travních porostů spadajících do oblasti LFA, z nichž 38 je vlastních. „V okolí Chrastin byly v minulosti spíše menší statky, takže nákup půdy od vlastníků, starousedlíků, je velmi pozvolný, ale pro mě naprosto prioritní. Ceny nájmů raketově stoupají, z 500 Kč/ha se v posledních několika letech vyšplhaly až na desetinásobek,“ říká sedlák.
Kromě rozšíření výměry půdy doznaly značné změny i hospodářské budovy, zejména objekt bývalého dvouřadého kravína, který pan Vituj a jeho společník svépomocí, bez využití některého z investičních dotačních titulů, přebudovali na moderní stáje. Zbývá zde ještě dodělat nové zázemí pro jezdce, v plánu je i výstavba velmi potřebné jízdárny.
O hospodaření jeví zájem již i sedmnáctiletý syn pana Vituje David, kterého oslovuje hlavně zemědělská technika. „Uvidíme, jaká bude definitivní podoba Společné zemědělské politiky v příštím období, ale ačkoliv se může zdát, že jsem tak trochu sám proti sobě, způsob nastavení dotací na extenzivní zemědělství se záměrem nevyrábět, ale dovážet, je cestou do pekel,“ uzavírá Zdeněk Vituj.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ