Po předchozích třech setkáních, uskutečněných převážně na farmách s rostlinnou produkcí (výjimkou bylo loňské kombinované setkání u Hlinků v Červeném Poříčí a u rodiny Vacíkových v Roupově), jsme se letos vydali na farmy s rozvinutou živočišnou výrobou. Opustili jsme tedy relativně rovinatý terén Plzeňské kotliny mezi řekami Radbuzou, Úhlavou a Úslavou a vydali se na stráně malebné šumavské krajiny.
První zastavení bylo na statku rodiny Mačlových v Mačicích téměř na hranicích Plzeňského a Jihočeského kraje. Mačlovi hospodaří na 170 hektarech zemědělské půdy s převahou luk a pastvin, chovají 70 mléčných krav, několik jalovic a dalších 110 kusů skotu vykrmují. V roce 2014 dokončili stavbu nové stáje, dojení obstarává dojící robot Lely Astronaut, vše je plně automatizováno.
Rodina navíc vlastní v Mačicích hospodu, kde jsme při kávě, občerstvení a za přítomnosti Jiřího Zámka z firmy Bioreality probrali některé možnosti z chystané adaptační strategie, jak o ní informoval předseda ASZ Josef Stehlík v letošním druhém čísle Selské revue. Diskutovali jsme i o možnostech spolupráce s Informačním a konzultačním místem ohledně požadavků nás sedláků na změny územních plánů obcí, ve kterých podnikáme.
Druhou plánovanou farmou bylo hospodářství Vítovcových v Jiřičné, části obce Petrovice u Sušice. Všichni účastníci setkání však využili pozvání našeho člena a jednoho z přítomných na akci, Miroslava Melchera z Červených Dvorců u Sušice, které se nacházejí při cestě ke statku Vítovcových, ke krátkému zastavení a nákupu různých sýrů z ekologické produkce jejich dvora. Pochopitelně jsme si přitom prohlédli i toto nevelké hospodářství, jehož část pozemků se nachází v CHKO Šumava. Již sama tato skutečnost naznačuje, že Melcherovi jsou nuceni hospodařit s mnoha omezeními. Základem produkce mléka na výrobu sýrů je český červenostrakatý skot, ale viděli jsme také drobný horský skot plemene highland a ovce, pasoucí se v prudké stráni nad statkem. Nabídky nákupu sýrů využili asi všichni přítomní.
Po několika málo minutách jízdy jsme dorazili k Vítovcovým do Jiřičné, kde to žije koňmi. Proč tomu tak je, se podrobněji dočtete v článku o hospodaření této rodiny na webu ASZ v sekci Farma roku, neboť Vítovcovi před dvěma lety obsadili v této soutěži krásné 5. místo. Kromě koní se věnují také chovu a výkrmu masného skotu a v minulosti se jim podařilo vybudovat vlastní rybník, ve kterém se pokoušejí chovat ryby. O produkci se však dělí s vydrou, která si přivlastňuje větší díl. Inu, neobírají nás jen úředníci z berňáku či jiných „nepostradatelných“ úřadů, ale i další příživníci. Vydrám to asi promineme s větší velkorysostí než ostatním „dravcům“.
Pan Vítovec je zručným „řezbářem“ při sochání špalků motorovou pilou. Dcery Vítovcových, Leona a Klára, jsou úspěšné v různých koňských závodech a soutěžích. Pro propagaci selství jakožto srdeční a rodinné záležitosti je to nesmírně důležité. Paní Vítovcová navíc sestavila a spolupodílela se na vydání publikace o obci Jiřičná, která vyšla u příležitosti 600 let od první písemné zmínky o této obci. Zajímavé je, že i v tak malé vesničce v horách, s dvaceti šesti popisnými čísly, došlo k perzekuci českých legionářů a vlastenců, a to jak ze strany nacistů, tak později komunistů. Talent a píle těchto režimů pronásledovat slušné lidi byly neuvěřitelné. Asi se v tom zhlédli i někteří naši soudobí politici. Celodenní putování, prohlídky i besedování jsme zakončili posezením spojeným s příjemným občerstvením u Vítovcových.
Setkání přálo také počasí. V noci po dlouhé době konečně zapršelo a přes den bylo sice pod mrakem, ale bez deště a příjemně teplo. Neměli jsme výčitky svědomí, že plýtváme časem, protože na poli se dělat nedalo a práce ve dvoře je sice důležitá, ale ne neodkladná. Rozešli jsme se v pozdním odpoledni a v dobré pohodě. A s otázkou: „Do kterého dvora nebo dvorů zamíříme příští rok a co tam bude zajímavého?“
Petr Hodan, předseda ASZ Plzeňsko