Rodiče Hany Hrubé – manželé Peškovi žijí a hospodaří společně se svým synem na farmě v nedaleké Dohnalově Lhotě, kde chovají masný skot a provozují agroturistiku. Paní Hrubá je původní profesí cukrářkou, tomuto povolání se však věnovala podstatně kratší dobu než farmaření.
„Ze statku v Čelině pochází rod ze strany mé maminky – Vaněčkovi. Půdu, která k němu historicky náležela a také hospodářské budovy, jež využívaly Státní statky Dobříš, získal v restituci můj prastrýc Karel. Sám však aktivně nehospodařil a statek mi v roce 1997 nabídl s přáním, aby opět sloužil svému účelu. Snad se mi podařilo splnit jeho představy, dnes už se ho na to, bohužel, zeptat nemůžu,“ říká Hana Hrubá.
Konec devadesátých let na čelinském statku byl ve znamení budování obytné části, chovu téměř tisícovky slepic, výkrmu prasat a chovu menšího množství ovcí, z něhož se však postupem času vyprofilovalo hlavní zaměření farmy.
„Souhrou několika faktorů, z nichž jedním samozřejmě byly i neúměrně nízké výkupní ceny vepřového, jsem se rozhodla vsadit na ovce. Nakoupila jsem jehničky černohlavého masného plemene suffolk, které se tak staly základem mého chovu, jež nyní čítá 170 bahnic několika plemen,“ vysvětluje farmářka.
V té době také farma navýšila pronájmem výměru na 52 hektarů, které jsou komplet zatravněny a od roku 2008 obhospodařovány v režimu ekologického zemědělství. Velkým plusem pro hospodářství byla o dva roky později kompletní rekonstrukce ovčína a seníku, na niž se podařilo získat dotaci z evropských fondů. Následovala velmi citlivě svépomocí provedená rekonstrukce starého špejcharu a také bývalé hospodářské budovy, která slouží jako prodejna farmářských potřeb. Celý dvůr tak získal punc moderní a přitom tradiční selské usedlosti, která výrazně zaujme na první pohled.
Zmiňovaná farmářská prodejna ve dvoře vznikla v roce 2006 s úmyslem nabídky zejména pasteveckých potřeb, a to včetně poradenství a servisu. Dnes jsou tu ke koupi v podstatě veškeré hospodářské potřeby, od svého rozšíření před dvěma lety nabízí obchod i různé dobroty dodávané spřátelenými farmami, a to hlavně ovčí a kravské sýry či vína z rodinného vinařství nedaleko Hodonína.
„Na počátku mnoha mých aktivit byla poptávka ze strany zákazníků. Když jsem například na jaře roku 2013 obchod rozšířila a uspořádala několik dní otevřených dveří, nabízela jsem jako občerstvení právě sýry z farmy mých přátel, stejně tak ochutnávku vín. Velký zájem o možnost jejich pravidelné koupě mě inspiroval k tomu zařadit je do sortimentu prodejny. A naprosto stejný důvod mě v loňském roce vedl ke zřízení faremní bourárny,“ informuje paní Hrubá a dodává: „Čím dál více lidí mělo zájem o koupi menšího množství masa než celého jehněte a tak jsem se snažila vyhovět. Nyní nechávám jehňata porážet na sedlčanských jatkách, maso rozbourám přímo na farmě a vakuově balené prodávám z 80 % ze dvora, zbytek pak na farmářských trzích.“
Jehněčí maso, ač je pro některé strávníky díky své šťavnatosti vítanou změnou v jídelníčku, u nás stále nepatří mezi příliš rozšířené. Dosud nedosáhlo ani 2 % z celkové spotřeby masa jatečných zvířat. Je možné to změnit, ptám se farmářky. „Já jsem se rozhodla, že se o to pokusím a dělám v tomto směru mezi lidmi osvětu. Řekla bych, že se mi to docela daří,“ směje se paní Hrubá.
Ve skutečnosti se jí ale daří a podařilo mnohem více. Z Vaněčkova statku, který v době, kdy na něm začínala hospodařit, připomínal spíše ruinu, vytvořit místo, kde je dobře zvířatům i lidem. Těm, co tam bydlí, těm, kteří tam jezdí pravidelně nakupovat, ale i těm, kteří se za energickou a vždy dobře naladěnou paní Hrubou staví třeba jen na kus řeči. Ožil tak nejen Vaněčkův statek, ale i Čelina - nevelká osada o stovce obyvatel na Dobříšsku. A to by nebyla paní Hrubá, aby neplánovala další aktivity. Již nějakou dobu se věnuje práci s ovčáckými psy, především s border koliemi, a na jejich výcvik by se v budoucnu ráda více zaměřila. Již teď je však farma pravidelným hostitelem akcí Klubu pracovních ovčáckých psů, zejména Mistrovství republiky v pasení.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ