Společně vymysleli projekt pod názvem „Přiveď ovečku do valašské krajiny“. „Nabídli jsme lidem, aby si koupili ovečku a tím do projektu vložili jakýsi kapitál, který se jim ale časem vrátí. Každý, kdo investoval, měl nárok na tři beránky. Buď živé, na chov, nebo je dostal v mase či penězích,“ vysvětluje Pavel Šeliga.
Ovce si koupily desítky lidí z celé republiky, menší stáda si pořídili i oba farmáři a ekologové. Volba padla na ovce plemene romney, která jsou ideální do zdejších drsnějších podmínek. „Toto plemeno pochází z anglického hrabství Kent, první zmínky o jeho chovu se objevují již ve třináctém století. Odtud se zvířata dostala i do jiných míst, daří se jim však zejména tam, kde jsou tvrdší klimatické podmínky. Výborně se ujala například na Novém Zélandu, v Severní Americe a hlavně i tady na Valašsku,“ říká pan Šeliga.
A to byl začátek novodobé historie chovu ovcí v Bílých Karpatech. „Ovce do zdejší krajiny prostě patří, jejich chov tu má dlouhou tradici. Co nám ale chybí, je stoletá tradice rodinných farem v západní Evropě, kdy se chov ovcí dědí z generace na generaci. V tom máme čtyřicet let zpoždění,“ upozorňuje farmář a dodává: „Rozvoji českého venkova bohužel příliš nepomáhá ani nastavení současné dotační politiky, kterou by bylo třeba mnohem více směřovat na tvorbu přidané hodnoty a navýšení pracovních míst. Nejpodstatnější přece je, aby venkov ožil.“
Pavel Šeliga dnes patří k největším chovatelům ovcí na Zlínsku. Jeho ekologická farma nacházející se na severní hranici Bílých Karpat - ve Vrběticích, části obce Vlachovice, obhospodařuje 250 hektarů luk a pastvin. Stádo ovcí plemene romney čítá 350 bahnic. Věnuje se i chovu masného skotu plemene aberdeen angus o velikosti matečného stáda 50 krav. V obou případech je farma významným producentem kvalitního plemenného materiálu.
Na vrbětické farmě se ve spolupráci s různými ekologickými organizacemi často konají dny otevřených dveří pro veřejnost spojené s ukázkami zpracování vlny. Přímo na farmě, ve velmi pěkně zrekonstruovaných prostorách bývalého kravína, provozuje totiž Pavel Šeliga od roku 2012 prádelnu a zpracovnu ovčí vlny. „Vše jsme budovali bez jakýchkoliv investičních dotací a dalo nám to neuvěřitelný pocit svobody,“ říká pan Šeliga.
Vlnu dodávají do Vrbětic chovatelé z celé republiky, kterým tak odpadla dlouholetá starost s jejím odbytem, jenž museli mnohdy složitě řešit vývozem do zahraničí, nejčastěji Anglie. „Ročně vypereme zhruba 30 tun surové ovčí vlny, jejíž výtěžnost je cca 60 %. Ovčí vlna má unikátní vlastnostii široké možnosti využití. Kromě spřádání se hojně využívá například na výrobu dětských hraček či ve stavebnictví v podobě izolačního materiálu do srubových a roubených obvodových stěn,“ informuje farmář.
Pavel Šeliga tak v praxi velmi úspěšně realizuje svou vizi živého venkova, a to s velkou pokorou a respektem ke krajině a původním tradicím zdejší oblasti. Jeho farma je centrem dění a zdrojem řady pracovních příležitostí pro místní obyvatele. A to není rozhodně málo.
Neodolala jsem a nadpis tohoto článku jsem si vypůjčila z názvu stejnojmenné publikace, jejímž autorem je taktéž valašský chovatel ovcí – Tomáš Ondruch. Popsal v ní své zkušenosti s chovem ovcí, možnosti rozvoje této činnosti na Valašsku, ovčí produkty a jejich význam, ale i základní technologické postupy při šlechtění a uplatnění se těchto zvířat.
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ