Nejprve minete zemědělský areál s budovami architektonicky odpovídajícími době socialistického zemědělství. Abyste nezůstali na pochybách, skví se na fasádě jedné z nich rudý nápis JZD. A jen několik málo kilometrů odtud narazíte na vkusně zrekonstruovanou hospodářskou usedlost s na první pohled bohatou historií, která vás láká k zastavení a posezení nápisem Hospoda „Na statku“ - prodej farmářských výrobků. Vítejte na statku Horní Dvorce, jehož koupí si manželé Radek a Michaela Duboví před dvanácti lety začali plnit sen o ne úplně tradičním hospodaření spojeném se zpracováním vlastní produkce a jejím prodejem.

Když se naskytla možnost pořídit si historický hospodářský dvůr v Horních Dvorcích, vystavěný před více než 650 lety kolem dnes již neexistující středověké tvrze, bylo o místě jejich dalšího působení a podnikání rozhodnuto. Pastviny, které na statek přímo navazují, začaly sloužit k extenzivnímu chovu masných ovcí plemen texel, suffolk a jejich kříženců.

„Každý, kdo někdy začínal hospodařit, si jistě dovede představit, že žádná selanka to nebyla.  Značně zchátralá a zanedbaná usedlost si vyžádala komplexní rekonstrukci, ke které došlo po zimě v roce 2008, kdy napadlo přes metr sněhu a při jeho tání se zřítily střechy stájí, stodoly a obytných budov. Při přestavbě již bylo počítáno s dalším plánovaným využitím hospodářské usedlosti, ke kterému došlo poměrně záhy,“ říká Radek Dubový.

Importem dojných ovcí ke změně zaměření farmy

V roce 2010 totiž majitelé změnili hlavní zaměření farmy, a to díky importu zhruba 140 ovcí mléčného plemene lacaune přímo z jejich domoviny – z vysočiny v oblasti v jižní Francii. Ve Francii jde o nejrozšířenější dojné plemeno ovcí s populací kolem 800 tisíc bahnic. Ačkoliv je tam využíváno k produkci mléka po velmi dlouhou dobu, nebyla u něj tato vlastnost zpočátku dominantní. Ještě před půl stoletím činila průměrná dojivost okolo 70 litrů na bahnici a rok (vyjma kojení jehňat), na sklonku devadesátých let stoupla již na 280 litrů ročně. Tímto čtyřnásobným nárůstem, který byl výsledkem rozsáhlého a přísného výběrového programu organizovaného francouzskou vládní agenturou a zahrnoval jednak umělou inseminaci několika milionů ovcí v průběhu let a také obrovskou státní podporu vynakládanou na sledování užitkovosti potomstva na mnoha farmách, se lacaune stalo jedním z předních světových plemen, co se produkce mléka týče. Z něj je vyráběn originální roquefortský sýr, který patří mezi nejrenomovanější druhy sýra na světě vůbec a k jehož přípravě nesmí být použito mléko jiného plemene ovcí.

Manželé Duboví aktuálně chovají zhruba 300 bahnic pouze čistokrevným způsobem za použití francouzských plemeníků, počítají ovšem s rozšířením chovu až na dvojnásobek. Pro tyto účely si před několika lety pronajali ještě hospodářskou část historického statku v sousedním Palupíně, jehož součástí je i krásně zrekonstruovaný klasicistní zámeček.

Krmné pásy jako nepostradatelní pomocníci

Z Francie nepocházejí pouze ovce zde chované, ale také technologie, bez kterých si pan Dubový již každodenní chod farmy neumí představit. V první řadě to jsou krmné pásy, využívané jak na palupínském statku pro krmení dojnic, tak v Horních Dvorcích, kde slouží při odchovu na farmě narozených jehňat, ale také moderní poloautomatická dojírna na 2x 24 stání. 

„V domovině lacaunských ovcí se krmné pásy využívají již 40 let. Když jsme při několika našich návštěvách zahraničních chovů objevili jejich výhody, vysledovali jsme hlavního výrobce, který je tam dodává, a dovezli je i sem k nám,“ vysvětluje pan Dubový.

Jejich hlavním přínosem v chovech zejména dojných plemen ovcí jsou nulové ztráty při krmení sena, senáže a všech příkrmů a možnost zcela přesného a individuálního dávkování bílkovino-energetických koncentrátů, které je ideální např. v době porodů. Další velkou výhodou je možnost krční fixace zvířat, která výrazně usnadňuje manipulaci s nimi ať již pří třídění či nejrůznějších veterinárních zákrocích. Součástí krmných pásů v chovu pana Dubového je i na české poměry upravený vlastní doprovodný program v podobě naháněcích uliček či porodních boxů. V konečném důsledku tak tato technologie šetří významně i pracovní sílu. 

„Po dvou letech využívání tohoto komplexního programu jsem přesvědčen, že bez něj kvalitní chov dojných ovcí a koz dělat nelze a mohu ho vřele doporučit všem chovatelům,“ říká farmář.

Výhodou chovu v Horních Dvorcích jsou i poměrně rozsáhlé pastviny, které přímo navazují na obě hospodářství a jež jsou pro pasení využívány zhruba od poloviny dubna. Samozřejmostí je ale i poté přikrmování. Aktuálně manželé Duboví obhospodařují 160 hektarů trvalých travních porostů, z nichž čtvrtina je vlastních, obilniny na příkrm nakupují od okolních sedláků.

Zpracování faremní produkce a její prodej  

Kromě plemenných zvířat (zejména beránků o počtu 80 až 100 kusů ročně, jelikož jehničky si manželé Duboví víceméně ponechávají pro rozšíření chovu), jsou stěžejními faremními produkty kvalitní potraviny. Nejprve proto přímo v prostorách statku vybudovali bourárnu a v roce 2012 pak zrealizovali bez jakýchkoliv dotací stavbu sýrárny, kde se vyrábí jak ovčí, tak mimo sezónu i kravské sýry několika druhů.

Jejich výroba je doménou hlavně paní domu, vzhledem k výši produkce (přes léto se zpracuje až 900 litrů ovčího mléka denně), se na ní samozřejmě podílí i zaměstnanci, kterých je na statku celkem osm. V portfoliu faremních výrobků naleznete jak sýry čerstvé, tak polotvrdé a zrající typu gouda (ty zrají 9 až 16 měsíců), a to z mléka ovčího i kravského, dále bryndzu, syrovátkový nápoj a žinčicu. Z masné produkce je to pak chlazené a mražené jehněčí maso a paštika s jehněčími játry.

Část výrobků (20 až 30 %) se prodá přímo ze dvora, kde k tomuto účelu slouží celoročně otevřený obchůdek. Od května do října vítá zájemce na statku i stylová hospoda, kde mohou faremní speciality ochutnat při popíjení pěnivého moku. Vzhledem k tomu, že statek je součástí hipostezky a splňuje certifikaci „cyklisté vítání“, není tu v letním období o zákazníky nouze.

Zbylá produkce míří do farmářských a maloobchodních prodejen, menší část pak do některých regionálních obchodních řetězců jako je např. Terno.

Farma je otevřená i rodinám s dětmi, nabízí dětský koutek a možnost svezení na koni či poníkovi. Paní Dubová plánuje i zřízení naučné farmářské stezky, kde by zájemce seznamovala se životem na farmě.

Ze zanedbané zemědělské usedlosti se tak stalo místo, kde to skutečně žije. Kde manželé Duboví vychovávají své tři dcery a věnují se široké škále činností se zemědělstvím a jejich působením na venkově spojenými. Fungují jako rodinná farma – tak, jak je všude v zahraničí zvykem, a jak se naštěstí stává zvykem i u nás.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ