Jak se žije v českém Versailles?

Sdílejte článek
Jak se žije v českém Versailles?

Vdechnout život jedné z mála rokokových stavebních památek u nás, ale i jejímu rozsáhlému okolí včetně socialistickým zemědělstvím zdevastovaných budov bývalého velkostatku se manželům Magdě a Petrovi Kučerovým podařilo přímo zázračně. Obec Nové Hrady nedaleko měst Litomyšle a Vysokého Mýta se tak stala vyhledávaným turistickým cílem, kam se díky mistrně využitému potenciálu, který zámek se svým přírodním areálem má, lidé opakovaně vrací. Téměř dvacetiletá cesta, kterou manželé Kučerovi od jeho koupě ušli, by vydala na román. Ale nejen ta, vlastně i celý jejich dosavadní život. Pojďme se společně dozvědět více.

Historik a novinář Petr Kučera, který po Chartě 77, kdy začalo politicky přituhovat, degradoval ze zahraničněpolitického novináře na technického redaktora a nesměl publikovat, a jeho žena, japanoložka Magda, zakoupili v roce 1979 jednu z největších soukromých parcel v Praze. Tento objekt v městské části Nebušice, kde bylo za první republiky ovocnářství, a v době jeho koupě manželi Kučerovými tři stovky vyžilých stromů, hodlali postupně zvelebit a také tu pro sebe a své čtyři děti postavit rodinný dům. Podařilo se. Když se oba na začátku osmdesátých let ocitli bez práce, začali, ač bez předchozích zkušeností, hospodařit.

„Měli jsme štěstí, že naším sousedem byl sedlák každým coulem, pan Štícha, který v době kolektivizace odmítl vstup do JZD, a od něho jsme čerpali rady jak praktické, tak teoretické. Věnovali jsme se pěstování višní, měli jsme 170 stromů, jablek, květin – hlavně pivoněk a lilií, chovali jsme východofríské ovce, krůty, včely a dokonce i jerseyky, z jejich mléka jsme stloukali máslo a prodávali ho do pražských redakcí. Višně a květiny jsme nabízeli na trzích na Haveláku a Letné, ovoce dodávali do škol. Logistiku měla na starosti manželka a šlo jí to moc dobře,“ vypráví pan Kučera.

Pak přišla revoluce. Petr Kučera se vrhnul do politiky, stal se jednou z významných osobností Občanského fóra, které vzniklo hned dva dny po 17. listopadu. V první polovině devadesátých let byl poslancem, nejprve za Občanské fórum, po jeho zániku za Občanské hnutí a následně sociální demokracii. Dodnes si ho přátelé dobírají, že to byl právě on, kdo přivedl do politiky Miloše Zemana. Coby představitel Občanského fóra mu tehdy nabídl, aby v prvních svobodných volbách kandidoval ve středních Čechách a Zeman kývl. Zanedlouho se však politicky rozešli, Petr Kučera patřil v rámci strany společně s Petrou Buzkovou k představitelům křídla kritického vůči politice Miloše Zemana. „Tehdy každé zasedání ústředního výboru a grémia končilo naší hádkou,“ vzpomíná pan Kučera, který nakonec z politiky úplně odešel.

V polovině devadesátých let ale nastaly i jiné změny – z okolí jejich nebušického domu se po zakoupení pozemků americkým investorem stala komerční zóna s novou zástavbou. „Cítili jsme se tím vším s manželkou, která pracovala pro japonskou firmu, unaveni a rozhodli se od základu změnit náš život,“ vysvětluje Petr Kučera.

Jak se žije v českém Versailles?V Praze tedy kromě zainvestovaných pozemků v Nebušicích, na nichž udělali developerský projekt, prodali i rodinnou vilu a sedli si k nabídkám nemovitostí. „Toužili jsme po historické památce, domě, co má duši,“ říkají manželé. Zámek Nové Hrady, který je pro svou architektonickou jedinečnost označován odborníky za „české Versailles“, ačkoliv v době koupě ho připomínal pramálo, se Kučerovým velmi zalíbil. Vytušili jeho potenciál, který posléze dokázali velmi dobře využít. „Když kupujete památku, zdaleka není důležitý pouze její vzhled nebo zachovalost, ale to, zda má potenciál. Když má objekt hezké okolí a bohaté příslušenství, rázem se tam vrátíte,“ upozorňuje Petr Kučera.

Manželům se proto líbilo, že kromě samotné stavby patří k nemovitosti i zahrada, se kterou se dá pracovat, rozsáhlé pozemky a hospodářské budovy včetně stájí a krásného barokního špýcharu. Samozřejmě je zaujala i architektonická stránka zámku, který je považován za nejčistší rokoko v zemi.

Stavbu vybudoval v letech 1774 - 1777 hrabě Jean Antoine Chamaré, který jí vtiskl nádech francouzské elegance a rokokové zdobnosti.  Posledním majitelem zámku před znárodněním byl textilní továrník Josef Bartoň z Nového Města nad Metují. Po roce 1989 se zámek v restituci vrátil jeho vnukům, od kterých ho Kučerovi v červnu roku 1997 zakoupili.

Tehdy zde ovšem nebyla kanalizace, přívod vody, elektrická síť fungovala víceméně na heslo, místo dřevěných intarzovaných podlah se chodilo po betonu a o okolí zámku ani nemluvě. Hospodářská část, využívána za totality JZD jako výkrmna vepřů, byla značně zdevastovaná. A tak začalo období rekonstrukcí…

Jak se žije v českém Versailles?A co tento objekt, který byl roku 2001 zpřístupněn veřejnosti, a dnes je již ekonomicky soběstačný, návštěvníkům nabízí dnes? Kromě komentovaných prohlídek zámku, provozu stylové restaurace a cukrárny také třetí největší evropské muzeum kol umístěné ve zrekonstruované barokní sýpce a galerii anglických dámských klobouků v oranžerii. Nádhernou rokokovou zahradu na předním nádvoří, kterou zdobí fontány, historické sochy z šedého kamene a brodérie ze stříhaného zimostrázu, doplňuje barokní zahrada a labyrint, přírodní divadlo, jež je dějištěm koncertů a oper v rámci festivalu Smetanova Litomyšl, ale také bílá zahrada složená pouze z květin této barvy nebo italská zahrada s kašnami a vodní kaskádou. Novinkou je rozsáhlá kolekce nejoceňovanějších evropských růží v parteru, který sousedí s již existujícím rozáriem. Návštěvníkům je i volně přístupná jelení zvěř, jejímž farmovým chovem se pan Kučera zabývá, a také stáje s koňmi.

Jak se žije v českém Versailles?Z více než devadesáti procent zajišťují Kučerovi opravy a provoz vlastními silami a jejich náklady se tak ve srovnání s tím, co zaplatí stát či obce, pohybují na jedné čtvrtině až desetině běžných cen. Ani v minulosti nevyužili žádnou dotaci od oficiálních institucí, nečerpali ani úvěry. „Zpočátku jsme nad nějakou možností využití dotace přemýšleli. Pak jsme ale přišli na to, že pravidla pro čerpání financí na záchranu památek jsou nastavená tak, že se to soukromníkům nevyplatí,“ říká pan Kučera, kterého trápí, že se veřejnými finančními prostředky trestuhodně plýtvá a stát je málo efektivní.

„Jsme svědky situace, kterou historie popisuje jako „prokletí zdrojů“. Přemíra peněz vede k plýtvání a nehospodárnosti, místo prosperity pak společnost stagnuje. Zároveň s tím, jak se rychle proměňuje svět kolem nás, roste životní nejistota a částečně i bezradnost většinové populace, a stát tak stále více přebírá činnosti, které mu z principu nepatří. Nezastavíme-li tento proces, tak hrozí, že bývalé ideologické příkaznictví bude nahrazeno jiným, byrokratickým! Cestou dopředu je pro mne cílevědomé budování a posilování občanské společnosti, kde je kladen důraz nejen na nezbytnou svobodu konání každého jednotlivce, ale i na jeho rostoucí odpovědnost za vlastní život,“ upozorňuje Petr Kučera.

Jak se žije v českém Versailles?Jak již bylo zmíněno, kromě všech dalších aktivit se pan Kučera věnuje také zemědělství, které považuje i vzhledem k tomu, že zámek byl v minulosti středem velkostatku, za jednu z podstatných činností. Obhospodařuje celkem 120 hektarů okolních pozemků, z nichž většinu tvoří louky a pastviny a jako hlavní zaměření si vybral farmový chov jelenovitých, a to jak jelenů, tak daňků. Do budoucna plánuje větší propojení zámku s hospodářskou částí, rozšíření chovu jelenovitých na cca 500 chovných zvířat a zřízení bourárny a prodejny zvěřiny.

Své kolegy sedláky nejen v regionální asociaci a Asociaci farmových chovů jelenovitých ČR, ve které je také členem, za jejich práci velice obdivuje a dobře si uvědomuje, že jim stát jejich situaci nijak neulehčuje. „Malí podnikatelé jsou tahounem ekonomiky. I v nejvyspělejších západních ekonomikách tvoří více než dvě třetiny národního důchodu. Tady jim ale stát činnost jen stále více komplikuje. Řežeme si větev, na které sedíme. Více než 85 % směrnic EU má pouze doporučující charakter, takže stesky na to, že za vše může Evropská unie, jsou jen výmluvy. Uvedu příklad. V zámeckém areálu máme 24 dámských a 16 pánských záchodů. Chce to po nás hygiena. Pak přijedeme na anglický zámek s návštěvností jako Karlštejn a je tam jeden pánský a jeden dámský záchod,“ ilustruje často přemrštěné zdejší nároky Petr Kučera.

Ačkoliv jeho rodiny se restituce netýkaly, řadí je pan Kučera k polistopadovým úspěchům. Naopak za jednu z největších chyb, ke které došlo, považuje udržení mamutích zemědělských podniků. „Bohatá evropská společnost se stále více zajímá o prostředí, ve kterém chce žít. Tady je ale neprůchodná krajina, půda se zatěžuje těžkými mechanismy, hospodaří se stylem po nás potopa. A co hůř, z venkova zmizel malovýrobce. Nikdo nebude s dětmi jezdit na víkend dívat se na silážní žlaby a bioplynky,“ kritizuje.

Je ale věčným optimistou. Jak při své každodenní práci na zvelebování okolí zámku, tak v nemalých plánech do budoucna, ale i co se týče současné situace. „Jen slepý nemůže vidět obrovskou proměnu naší země. Jsme součástí evropského prostoru, žijeme v bezpečné zemi, v nadbytečném dostatku. Že neumíme hospodařit, to je náš problém. To se dá změnit.“

Šárka Gorgoňová, tiskové oddělení ASZ


Přečteno: 661x