„K sepsání naší kroniky mě vedl jak vlastní zájem, tak snaha přiblížit životní styl, myšlení, náboženské prostředí, mentalitu a vůbec smysl života lidí žijících před více než šesti sty lety v Čechách, v srdci Evropy, těm současným a budoucím. Kronika vznikala po mnoho let, kdy nové informace rušily předešlé zápisy a musel jsem je přepisovat. Celé to bádání mě ale velmi obohatilo a snad bude jeho výsledek přínosem pro pokračovatele našeho rodu, kterým pomůže pochopit osudy předků,“ říká Josef Tměj starší.

V době kolektivizace hospodařila rodina Tmějova v Sebranicích na dvou statcích, na jednom pradědeček dnešního hospodáře, na druhém dědeček, přičemž k jednomu statku náleželo dvacet hektarů, k druhému patnáct. Nově založené JZD Sebranice vzniklo na pozemcích rodiny a oba velmi schopní a pokrokoví sedláci s moderní zemědělskou technikou zde skončili jako krmiči prasat.

Na rodinné hospodaření navázal na začátku devadesátých let Josef Tměj se svým otcem, který byl nadšeným zakladatelem Občanského fóra v regionu a organizoval setkání studentů s občany za účelem jejich lepší informovanosti o aktuálním dění.

„Mně se hned v devadesátém roce povedlo díky grantu z MZe odcestovat na studijní pobyt do Švýcarska, zaměřený hlavně na ekologii a alternativní zemědělství, a načerpat tak cenné zkušenosti, které se mi později velmi hodily,“ informuje pan Tměj

Jeho otec zatím připravoval vše na začátek hospodaření, které zpočátku probíhalo na patnácti navrácených hektarech a také pozemcích vrácených rodině ženy pana Tměje. Dnešní výměra sebranické farmy činí 45 hektarů orné půdy a její činnost je velmi pestrá. Kromě pěstování hrachu, pohanky, prosa a amarantu na množení pro Osevu je další komoditou zelí, které prodává rodina krouhané přímo ze dvora nebo předem objednané do obchodů. Tmějovi, nyní již hlavně syn Filip, který se do hospodaření zapojil hned po škole, poskytují také sklizňové služby jiným zemědělským subjektům, hlavně na Moravě, Slovensku a v Polsku. Farma disponuje halou na dosoušení obilnin a uskladnění techniky, Tmějovi spolupracují také s firmou Pöttinger, pro kterou testují nejrůznější mechanizaci (aktuálně např. secí kombinaci Multiline) a organizují i předváděcí akce.

„Nakupujeme také malá masná telata a vykrmujeme volky a jalovice. Ty necháváme porazit na jatkách, dovézt si ve čtvrtích a formou balíčků prodáváme ze dvora zákazníkům,“ říká hospodář. 

Na statku jsou i dva koně, a protože má pan Tměj licenci na anglické i westernové ježdění, poskytuje tu tréninkové služby a výuku jízdy na koni.

Rodina vlastní i pozemky, 25 hektarů luk a 30 hektarů lesa, které historicky patřily k velké usedlosti - mlýnu a pile v Sádku u Poličky, kde od roku 1875 hospodařili předci ze strany maminky pana Tměje, za kolektivizace její tatínek. Po založení místního JZD skončil tento velmi vzdělaný a schopný sedlák jako zedník. V roce 1975 si krásný objekt Lidmilova mlýna vytipoval jako budoucí rekreační zařízení státní podnik Geotest Brno a nabídl panu Lidmilovi jeho odkup. Tak se i stalo, usedlost byla zrekonstruována, horší časy na ni však čekaly po privatizaci čelními představiteli této společnosti v devadesátých letech.

„Naštěstí značně zdevastovaný objekt v roce 2009 koupili holandští manželé s cílem proměnit ho v agroturistický areál, což se jim postupně podařilo. Paní je drezurní jezdkyně, takže hlavní volnočasovou aktivitou je tu vše spojené s koňmi, kterých tu naleznete 25. Se současnými majiteli spolupracuji jak v podobě poskytování trenérských služeb, tak co se týče vyčlenění části rodinných pozemků pro účely agroturistiky s podílem na zisku,“ vysvětluje Josef Tměj.

Filosofií rodinného hospodaření Tmějových, jak je z výše uvedených řádků patrné, bylo vždy rozložení podnikání na širší škálu činností a dosažení určité nezávislosti. „Tomu se ale stát zuby nehty brání, protože nezávislý občan, obzvláště sedlák, je pro něj značně nebezpečný. Proto ten neustálý dozor státu, regulace a vymýšlení složitých kontraproduktivních legislativních opatření. I z toho důvodu jsem velmi rád, že v dnešní době, kdy v tomto směru značně přitvrdilo, máme naši stavovskou organizaci, která se nám ten prostor pro svobodné podnikání snaží bránit.“

Šárka Gorgoňová, tiskové oddělení ASZ