Dědeček pana Houdka byl sice vyučený tesař, ale záhy po svatbě zatoužil po sedlačině a pro tyto účely si pronajal hospodářství v Dřevěnici u Jičína. V době odsunu sudetských Němců se dozvěděl, že je k dispozici v Oldřichově u Hrádku nad Nisou statek a tak vše, co si nemohla vzít německá rodina s sebou, od ní odkoupil a usadil se tam. Ne na dlouho, roku 1950 byl odsouzen k nuceným pracím a veškerý majetek propadl státu. Nucené práce vykonával na nedalekém zámku Nové Hrady, kde nyní žijí a hospodaří členové ASZ Svitavy, Ústí nad Orlicí manželé Kučerovi, v té době byl však zámek samozřejmě zabrán. Roku 1957 mu vypršel trest a nezdolný sedlák si pronajal další statek, tentokrát ve Vysoké u Holic, nedlouho poté však zjistil, že je k prodeji tato usedlost v Dobříkově a tak ji zakoupil. V osmdesátých letech mu však byla z větší části vyvlastněna a ponechány pouze dva hektary půdy, na kterých hospodařil až do revoluce. Po změně režimu se ve svých 79 letech vrátil na statek do Oldřichova a v Dobříkově začali hospodařit jeho dcera s manželem a synem – Miroslavem Houdkem.
„Vyrovnání s JZD Slatina tehdy proběhlo vcelku bez problémů a tak jsme za provozu zadaptovali vaznou stáj pro navrácených deset kusů mléčného skotu a začali obhospodařovat prvních dvacet hektarů půdy, to se psal rok 1993,“ vzpomíná pan Houdek.
O dva roky později se Houdkovi rozhodli posunout hospodářství kupředu stavbou nové stáje a nákupem vysokobřezích jalovic plemene jersey z Dánska. „Vinou značných peripetií se stavební firmou a také úvěrem se však dokončení stavby neplánovaně protáhlo a dánské jalovice již byly na cestě… Nakonec vše dobře dopadlo, ale řekl bych, že tehdy mi přibyly první šedivé vlasy,“ říká dnes již s úsměvem hospodář.
Časem rodina zvolila převodné křížení na holštýnky, dnes jsou tedy ve stáji u Houdkových k vidění obě plemena a jejich kříženci. Aktuálně je dojeno 65 krav a k tomuto účelu na farmě slouží již od roku 2007 dojící robot Lely Astronaut. Toho si rodina pořídila jako jedna z vůbec prvních farem u nás a na jeho koupi využila dotaci z nově nastaveného Programu rozvoje venkova. „Faktem je, že informace o naprosté bezproblémovosti přechodu na tento typ dojení se zcela nepotvrdila. S některými kravami nižšího vzrůstu či s jiným tvarem vemene si zkrátka technika neporadila, nicméně investici do jeho nákupu dodnes považujeme za výborný nápad hlavně z důvodu úspory pracovní síly,“ vysvětluje pan Houdek.
Již několik let jsou Houdkovi členy odbytového družstva, jehož prostřednictvím dodávají denní produkci cca 1.700 litrů této komodity do Pragolaktosu. „Obzvláště za současné situace je pro nás družstvo určitou jistotou. Díky objemu dodávané produkce vytváří tlak na cenu a ta je tak přece jen akceptovatelnější,“ říká farmář.
Hlavně k zajištění krmné základny slouží rostlinná výroba, které se Houdkovi věnují na 120 hektarech půdy, z čehož 50 je vlastních. Necelých čtyřicet hektarů tvoří trvalé travní porosty, využívána je tedy i pastva.
„Zdejší půdní podmínky jsou poněkud náročnější na agrotechniku a musíme se spokojit s nižšími výnosy, neboť půda je těžší, s vysokou hladinou podzemní vody,“ upozorňuje Miroslav Houdek a dodává: „To však nebrání nejrůznějším subjektům ve snaze získat půdu stůj co stůj, čímž se neskutečně pokřivuje jak její prodejní cena, tak výše pachtovného. Ta leckde činí i 4 % z ceny + daň, což začíná být neúnosné.“
A že jsme při našem vyprávění poněkud pozapomněli na selské synky? Žádné strachy, i na statku v Dobříkově jsou, a to hned tři. V tomto směru mohou být tedy Houdkovi naprosto klidní.
Šárka Gorgoňová, mediální oddělení ASZ