Počáteční provoz živočišné výroby umožnilo získání budov bývalého JZD, a to postupným vyplacením všech majetkových podílů. Zde se v prvních letech pan Janovský zaměřil na chov mléčného skotu, v době největšího rozkvětu čítalo jeho stádo 30 dojnic a průměrná denní dojivost byla 750 litrů. Po krachu odběratele mléka – brankovické mlékárny, která panu Janovskému zůstala dlužit 242 tisíc korun, a nedohodě s olomouckou Olmou se rozhodl chov skotu zrušit. Nahradila jej prasata o počtu 42 chovných prasnic v uzavřeném obratu stáda, vykrmené kusy putovaly na bučovická jatka. Ekonomické důvody však donutily hospodáře, stejně jako spoustu dalších sedláků, skončit i s tímto chovem. V tu dobu navíc Karlu Janovskému nezaplatil jeden ze slovenských podniků za zemědělské služby 700 tisíc korun. „Co vás nezabije, to vás posílí. Tím se řídím a to mi také pomohlo vše zvládnout. Však je jistě celá řada sedláků, kteří přišli i o víc a také jim nezbylo než to ustát,“ říká farmář.
Dnes již pan Janovský hospodaří společně se synem, obdělávají celkem 130 hektarů orné půdy (z toho více než polovinu vlastní), na níž pěstují pšenici, ječmen, oves, kukuřici na zrno a pícniny. S živočišnou výrobou se ani po předchozích negativních zkušenostech nerozloučili nadobro, mají několik koní, menší chov anglonubijských koz, ovcí plemene suffolk na spásání hůře přístupných míst v areálu bývalého JZD, několik velmi zajímavých plemen drůbeže a také králíky.
Co se zrealizovat nepovedlo a dodnes to pana Janovského mrzí, byla před osmi lety výstavba menší bioplynové stanice. „Zcela proti se postavil Okrášlovací spolek v Bučovicích, který sepsáním petice její výstavbě těsně před realizací zabránil. Nejvíce mi vadí demagogický způsob, jakým tohoto výsledku dosáhli. Obcházeli totiž i sousedy, kteří nebyli proti a tvrdili jim, že podepisují souhlas s její výstavbou. Sousedka mi nadšeně hlásila: Pane Janovský, tak jsem vám to podepsala, budete moci stavět,“ vypráví hospodář a dodává: „Víte, člověk zkousne opravdu leccos, jen kdyby neměl stálý pocit, že ti, co by mohli a měli pomoci, jsou proti němu. A tento pocit já mám dlouhodobě z úředníků v mnoha institucích. Nejen sobě, ale i všem kolegům-sedlákům bych proto přál, aby největším nepřítelem našeho podnikání přestal být český úředník.“
Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ