Ve Lhotce u Tasova, která patřila mezi exemplárně potrestaná místa v ČR, byl v tento den odhalen pomník obětem kolektivizace. O jeho vybudování se z převážně vlastních prostředků postarali především místní sedláci, členové ASZ Žďár nad Sázavou a členové zastupitelstva obcí Ruda a Tasov.
Vzpomínkové akce se zúčastnil také předseda ASZ ČR Josef Stehlík, předseda Svazu vlastníků půdy v ČR František Janda a velmi důležitá byla také přítomnost 1.náměstka ministra zemědělství Romana Bočka, který obsahem svého projevu dal jasně najevo, že současnému vedení Mze není tato záležitost lhostejná. Ve svém vystoupení přitom, mimo jiné, uvedl: „…. dámy a pánové, dozvuky kolektivizace nám nepřipomínají jenom pomníky, knihy a setkání jako je to naše. Následky můžeme stále vidět kolem sebe jako rány v krajině i rány v lidských osudech. Scelování pozemků a rozorávání mezí nám připravilo nepříjemné dědictví v podobě eroze a dalších poškození přírody. Násilné zpřetrhání vazeb mezi půdou a těmi, kteří na ní hospodařili, přineslo bídu, špatnou péči o pole a zničilo po generace budovanou tradici selských rodů. Restituce sice znamenaly částečnou nápravu, ale všechno nevyřešily, protože takové rány se hojí dlouho. Před šedesáti lety začala s plnou silou komunistická moc likvidovat a z domovů vystěhovávat rodiny takzvaných kulaků, ve skutečnosti sedláků, kteří byli na vesnici vůdčí silou, a tudíž totalitnímu režimu nepohodlnými oponenty. Nespravedlnost a křivdy spáchané na celých rodinách změnily život nejenom přímým obětem, ale venkovu vůbec, protože pak desetiletí živořil materiálně i mravně. Jenom zde ve Lhotce musely nuceně opustit rodiny ze sedmi hospodářství, což byla polovina všech obyvatel, kteří se živili vlastní prací na svém statku. Je jasné, že pro tak malou obec, to byla změna radikální a velmi tíživá. Podobné tragédie se děly v celé zemi. Kolektivizace a její následky jsou pro nás varováním před tím, co se stane, když se nesmyslné politické cíle nadřadí zdravému selskému rozumu a přirozenému běhu přírody. Tisíce lidí, kteří v padesátých letech přišli o všechno a léta museli snášet ponížení a bezpráví, si zaslouží naši podporu, úctu a obdiv.“
Ze Lhotky byla v roce 1951 násilně a systematicky vystěhována polovina kulackých rodin počínaje číslem popisným 1, z celkových 15 domů. Konfiskace veškerého majetku, ztráta občanských práv, hluboké lidské ponížení, nevratné zásahy do životů obrovského množství nevinných lidí - tak ve skutečnosti vypadala takřka v každé vesnici tzv. kolektivizace zemědělství, která po sovětském vzoru měla „vyčistit“ zemi od kulaků a „zachránit“ národ od hladu. Vzhledem k nízkému povědomí současné generace o těchto bolševických zrůdnostech je trvalá připomínka v podobě důstojného kamenného pomníku se jmény postižených rodin zcela na místě.
Organizátoři měli veškerou organizaci i program piety velmi dobře zvládnutý, za což jim patří velký dík. Odhalení pomníku předcházela mše svatá u místní kaple sv. Cyrila a Metoděje.
Další fotografie a video z této akce jsou dostupné v kanceláři ASZ ČR, která při této příležitosti vydala zajímavé románové zpracování událostí kolektivizace na Českomoravské vrchovině pod názvem Síla naděje. Její autorkou je Františka Kolářová – Vlčková.
Autor: Ing. Jaroslav Šebek, tajemník ASZ ČR