Otevřený dopis předsedovi ČMMJ

Věc: otevřený dopis k „Vyjádření ČMMJ k případům výskytu divokých prasat v příměstských oblastech“

Vážený pane předsedo,

se zájmem jsem si přečetl „Vyjádření ČMMJ k případům výskytu divokých prasat v příměstských oblastech“. Původně jsem neměl v úmyslu jakkoliv reagovat, ale ČMMJ v něm veřejně nepravdivě obviňuje nás zemědělské subjekty z toho, že jsme zodpovědní za přemnožené populace zvěře prasete divokého. Proto považuji za nutné se k tomuto veřejnému materiálu ČMMJ stejně veřejně vyjádřit.

Nejdříve považuji za svou zemědělsko-mysliveckou povinnost veřejně zdůraznit několik faktů:

sedláci-zemědělské subjekty byly z myslivosti velice brutálním způsobem odstraněny hned po roce 1948 a jim ukradené polní a smíšené honitby (dobře zazvěřené) byly tehdejší prověřenou a straně oddanou Československou mysliveckou jednotou (ČMJ) přidělovány nově vznikajícím mysliveckým sdružením složeným z loajálních a prověřených soudruhů dělníků a rolníků;
a tato zájmová ČMJ/ČSMJ/ČSMS/ČMS ovládala spolu se státními lesnickými subjekty odvětví myslivosti po celé období 1948 až 1989; a v podstatě tyto dva subjekty toto odvětví ovládají (resp. snaží se ovládat) dodnes;
a sedláci-zemědělci byli a jsou těmito subjekty odstraněni už 68 let z ústředního řízení a rozhodování o myslivosti na svých honebních pozemcích; a jejich pole a na nich rostoucí zemědělské plodiny jsou desetiletí devastována cíleně přemnožovanou spárkatou zvěří.
Je skutečně smutné, že i po této dlouhodobé likvidaci zemědělců v myslivosti, mají i v roce 2017 uvedené vládnoucí subjekty potřebu veřejně křivě obviňovat a dehonestovat zemědělské subjekty.
Možná, že vedení ČMMJ zaregistrovalo jisté aktivity ve věci renesance-emancipace selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích. Podstata celého procesu je velice jednoduchá – kdy zemědělské subjekty si budou samy rozhodovat o vývoji a řízení myslivosti na zemědělských honebních pozemcích i na ústřední úrovni stejně, jako lesnické subjekty už 68 let bez omezení rozhodují o vývoji a řízení myslivosti na svých lesních honebních pozemcích, resp. lesních honitbách. A stále více zemědělských subjektů nechápe - proč mají myslivost na jejich zemědělských honebních pozemcích v ČR už od roku 1990 řídit a rozhodovat o jejím vývoji právě lesničtí úředníci z OLH na MZe (se svou „lesnickou“ Mysliveckou radou ministra - kde není jediný zástupce zemědělských subjektů, i když 70% honebních pozemků v ČR tvoří honební pozemky zemědělské).
Emancipační snahy zemědělských subjektů mají za cíl zásadně změnit jejich pozici v odvětví myslivosti. Vzhledem k tomu, že většina členů ČMMJ myslivecky užívá polní a převážně polní honitby, mělo by mít vedení ČMMJ a jeho členové eminentní zájem udržovat v budoucnu maximálně korektní vztahy se zemědělskými subjekty. A aby tyto vzájemné vztahy mohly být korektní, musí myslivci splnit dně základní podmínky – plně respektovat zákon o myslivosti a udržovat početní stavy spárkaté zvěře v rozmezí mezi stavy minimálními a normovanými; a neútočit na zemědělské subjekty a nesvádět na ně věci, za které jsou desítky let zodpovědní právě myslivečtí uživatelé honiteb. Myslivecké subjekty jsou si jistě plně vědomy toho, co by pro ně znamenalo, pokud by zemědělské subjekty začaly celoplošně a odborně koordinovaně vyžadovat a následně vymáhat náhrady za škody způsobené zvěří na zemědělských honebních pozemcích (celkem jasným důkazem jsou legislativní aktivity lesnického vedení MZe, které chce novelou zákona ještě více ztížit či prakticky znemožnit zemědělským subjektům vymáhání náhrad za škody způsobené zvěří).
A právě uvedené „Vyjádření ČMMJ k výskytu divokých prasat v příměstských oblastech“ není dle mého názoru cesta správným směrem - jak by mělo vedení ČMMJ jednat se zemědělskými subjekty - protože podobná nepravdivá tvrzení a obviňování rozhodně nepomáhají zlepšování vzájemných vztahů. Vedení ČMMJ by si mělo uvědomit, že v ČR je stále více zemědělských subjektů, které si tento styl jednání vůči nim už nenechají líbit - a budou se důrazně a se vší odborností bránit. Vedení ČMMJ by si mělo uvědomit, že už není období 1948-1989 s neomezenou mocí jedné myslivecké organizace; a že zemědělské subjekty jsou vlastníky a uživateli zemědělských honebních pozemků - a myslivci-členové ČMMJ jsou většinou „jen“ nájemci honiteb. Takže případné další boje proti zemědělským subjektům budou mít vždy jednoho poraženého, kterým budou myslivečtí uživatelé polních a převážně polních honiteb (kteří ale boje se zemědělskými subjekty většinou nechtějí).
Očekával jsem, že toto nové vedení ČMMJ začne ihned a „z gruntu“ řešit hlubokou a dlouhodobou krizi odvětví myslivosti v ČR (a všechna přežívající negativa) a začne spolupracovat na tvorbě „Koncepce dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v ČR“; ale dle tohoto veřejného nepravdivého a neodborného vyjádření to vypadá, jakoby ČMMJ fungovala stejně jako v předchozích desetiletích.
Vážený pane předsedo, dovolil jsem si formulovat několik otevřených poznámek a názorů k uvedenému „Vyjádření ČMMJ“. Ale ani námi kritizované nepravdivé obviňování zemědělců není překážkou k tomu, zasednout s Vámi či dalšími zástupci subjektů zainteresovaných v myslivosti k jednacímu stolu a společně řešit reformu (krizí zmítaného) odvětví myslivosti v ČR; případně i realizaci procesu renesance selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR. Ovšem, pokud je i toto vedení ČMMJ přesvědčeno, že v odvětví myslivosti v ČR je vše v pořádku, vše funguje „v souladu s legislativními a etickými pravidly a s chovatelskými zásadami“ a za přemnoženou spárkatou zvěř v ČR jsou odpovědní sedláci – tak je skoro nemožné, sejít se společně při jednání o hluboké reformě myslivosti či o tvorbě „Koncepce dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v ČR“. Věřím, že i v této oblasti bude vedení ČMMJ korigovat své názory na zemědělské subjekty.
S kolegiálním pozdravem „Reformované myslivosti v ČR zdar“!
Ing. Libor Řehák, Ph.D, zemědělec a myslivec
(pro informaci člen regionální Asociace soukromého zemědělství ČR a prezident Asociace profesionálních myslivců ČR)
Příloha: Stanovisko k „Vyjádření ČMMJ k případům výskytu divokých prasat v příměstských oblastech“
Na internetových stránkách ČMMJ bylo zveřejněno toto:
Vyjádření ČMMJ k případům výskytu divokých prasat v příměstských oblastech
Českomoravská myslivecká jednota, z.s., je nejsilnější myslivecká organizace v České republice. Zastupuje přes 60 tisíc myslivců. Protože jsou myslivci v poslední době často terčem kritiky za to, že nedostatečně tlumí černou zvěř v okolí velkých měst, chceme k této problematice uvést následující:

Myslivci nejsou pouze lovci. Lov provádíme v souladu s legislativními a etickými pravidly a s chovatelskými zásadami. Zabití březích nebo kojících samic by bylo v zásadním rozporu s těmito principy. Právě nepřekročitelné etické normy odlišují ušlechtilou myslivost od pouhého lovectví.

Případy napadení psa divokým prasetem, které jsou medializovány, se převážně stávají na nehonebních pozemcích (dle zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., §2 písm. e). Na těchto pozemcích může být lov prováděn pouze na základě výjimky vydané státní správou. To však samo o sobě situaci neřeší. Jedná se zpravidla o hustě osídlená místa a k lovu jsou používány střelné zbraně. Podobný lov je tak i při dodržení všech zásad bezpečnosti vždy spojen se značnými riziky. Bezpečnější způsob regulace stavů zvěře na takovém území je využití odchytových zařízení.

Narůstající stavy černé zvěře jsou celoevropským problémem. Souvisí především se způsobem současného zemědělského hospodaření a se skladbou plodin. Lov černé zvěře je ztížen monokulturním hospodařením, kdy zvěři poskytujeme neomezené množství potravy a několikaměsíční dokonalý kryt. Ministerstvo zemědělství ve své tiskové zprávě k novele zákona o myslivosti uvádí: „Ve velkých polních celcích osetých jednou plodinou se mohou divoká prasata zdržovat celé dny a myslivci je tak mohou jen obtížně lovit. Proto se v novele navrhuje, že by zemědělci měli zmenšit pole s jednou plodinou, a to na maximálně 30 hektarů, případně pole rozdělit pásem s jinou plodinou o šíři alespoň 12 metrů.“

Pokud dojde k lokálnímu nárůstu stavů, vyústí k migraci a vyhledávání dalších zdrojů potravy v zimních měsících, kdy je potravní nabídka v zemědělské krajině chudá. V blízkosti lidských sídel nachází volně žijící zvěř potravu (například v místech skladování komunálního odpadu). Černá zvěř si vzhledem ke své inteligenci přirozeně zvyká na setkání s člověkem, kterého v určitých případech nevyhodnotí jako nebezpečného a potravní pud převáží nad přirozenou plachostí.

Praha není jediné město, které se s podobným problémem potýká. Magistrát města Ústí nad Labem vyplácí odměnu 500 Kč myslivcům, kteří uloví divočáka v daných lokalitách, zastupitel Karlovarského kraje bude navrhovat zvýšení odměny za ulovení divočáka ze stávajících 1 000,- Kč na 1 500,- Kč. Pražský magistrát bohužel hrozí výpovědí nájemních smluv. Pokud by takový krok učinil, musel by najímat placené lovecké skupiny. Tomu by ale předcházel administrativní proces trvající řádově roky, který by vyústil v další, tentokrát již zcela nekontrolovatelné množení divokých prasat. Vyzýváme proto ke spolupráci, která jako jediná může přinést hmatatelné výsledky!

ČMMJ ve svém „Vyjádření“ v úvodu uvádí:

(cit.) Českomoravská myslivecká jednota, z.s., je nejsilnější myslivecká organizace v České republice. Zastupuje přes 60 tisíc myslivců. Protože jsou myslivci v poslední době často terčem kritiky za to, že nedostatečně tlumí černou zvěř v okolí velkých měst, chceme k této problematice uvést následující (konec cit.)

Vyjádření:

Zajímavý je hned úvod vyjádření, který je v intencích minulých desetiletí, kdy každé své prohlášení či vyjádření musela ČMMJ uvést tím, že je nejsilnější organizací a prezentovat aktuální počty členů. I když není jasné, v čem by měla být tou „nejsilnější mysliveckou organizací“ v ČR?
Možná bylo vhodnější použít výraz, že je „nejpočetnější mysliveckou organizací“. Nebo vysokou odborností daného „Vyjádření“ dokázat, že je i „nejodbornější“ (což se ale poetickými prohlášeními „o březích a kojících samičkách“ moc neprokázalo). Pokud bychom hodnotili výsledky činnosti ČMMJ ve věci řešení dlouhodobé krize v myslivosti v posledních 15 letech, tak tam neexistují žádné hmatatelné výsledky; naopak – vedení ČMMJ opakovaně zdůrazňovalo, že v odvětví myslivosti je vše v pořádku a není třeba nic reformovat (což by zřejmě nejsilnější a nejodbornější organizace neudělala).
Neustále zdůrazňovat, že ČMMJ zastupuje desítky tisíc členů, je už trošku obehraná písnička, která má veřejnosti garantovat, že tyto prezentované názory a stanoviska ČMMJ jsou ty nejodbornější, protože je bezvýhradně podporuje oněch 60 tisíc občanů ČR. Osobně si nejsem jist, že „odborný“ obsah tohoto „Vyjádření ČMMJ“ podporuje všech 60.000 myslivců-členů ČMMJ. //Před několika lety mladý jednatel ČMMJ na jednání o ochranářské „Chartě o lovu a biodiverzitě“ vystupoval s tvrzením, že tuto „Chartu“ (podotýkám, že velmi „protimysliveckou chartu“) podporuje všech 100.000 členů ČMMJ; aby se později ukázalo, že o této „chartě“ nic nevěděli ani řadoví členové ČMMJ, ani OMSy a ani samotná Rada ČMMJ!//
V tomto prohlášení se uvádí, že myslivci jsou v poslední době terčem kritiky za to, že nedostatečně tlumí černou zvěř v okolí velkých měst; to je sice do jisté míry pravda, ale ze strany ČMMJ by bylo přesnější a pravdivější zdůraznit, že myslivci-uživatelé honiteb v ČR jsou desetiletí terčem kritiky zejména zemědělců za to, že velice neodborně a nezodpovědně hospodaří se zvěří prasete divokého na celém území ČR.
Takže se tímto „Vyjádřením ČMMJ“ celá tato velice závažná problematika dlouhodobého cíleného přemnožování zvěře prasete divokého (mysliveckými uživateli honiteb) zase zužuje na jakousi momentální kritiku ze strany - chovatelů pejsků, novinářů, členů obecních a městských zastupitelstev, magistrátu HMP či dalších měst (a skutečné meritum problému se neřeší).
Jako zemědělec a docela odborně zdatný myslivec považuji za obrovskou drzost, že si i v této věci někdo v roce 2017 dovolí veřejně tvrdit, že za přemnožené populace zvěře prasete divokého v ČR jsou vlastně zodpovědné zemědělské subjekty a jejich hospodaření. Což je nehoráznost!

(cit.) Myslivci nejsou pouze lovci. Lov provádíme v souladu s legislativními a etickými pravidly a s chovatelskými zásadami. Zabití březích nebo kojících samic by bylo v zásadním rozporu s těmito principy. Právě nepřekročitelné etické normy odlišují ušlechtilou myslivost od pouhého lovectví (konec cit.).

Od roku cca 1997 prosazuji „proti všem“ (a hlavně proti vedení ČMMJ a lesnickým úředníkům MZe) moderně koncipovanou transformaci-reformu celého odvětví myslivosti v ČR; odvětví, které je v hluboké krizi, je stále dosti postsocialistické, zastaralé, nedostatečně odborné, nekonkurenceschopné a dlouhodobě nezvládající své zákonem zadané úkoly! I přes tyto nezvratné skutečnosti vedení ČMMJ i někteří lesničtí úředníci MZe dlouhodobě zastávají velmi konzervativní postoje k jakýmkoliv reformním snahám, což obhajují tvrzeními, že je v myslivosti dlouhodobě vše v naprostém pořádku a není třeba vůbec nic měnit (a realizace Řehákem navrhované „Koncepce dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v ČR“ je nadbytečná). Což vedení ČMMJ jasně prokázalo v roce 2000 svým „novým“ návrhem zákona o myslivosti, který byl ve skutečnosti pouze modifikovaným socialistickým zákonem č. 23/1962 Sb., o myslivosti.
S nástupem nového vedení ČMMJ panovalo očekávání, že se změní myšlení tohoto vedení, že se veřejně přizná celá dlouhodobá krize odvětví myslivosti v ČR a konečně se začne systematicky pracovat na pozitivních změnách v myslivosti (třeba tím, že se začne tvořit moderní „Koncepce dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v ČR“). Bohužel, tato očekávání se zatím nenaplnila.
V tomto prohlášení ČMMJ je v úvodu zdůrazněno, že: „Myslivci nejsou jen lovci“; což je sice hezké heslo, ale ve skutečnosti to je velká nepravda; protože většině odborně zdatných a poctivých myslivců-i členů ČMMJ z honiteb už je dlouho jasné, že se naše myslivost skutečně neubírá dobrým směrem, že mizí skuteční myslivci-milovníci přírody, zvěře a myslivosti - a stále více se prosazují myslivci-lovci či pouze lovci.
Rozhodně by bylo pravdivější (a chlapské), kdyby ČMMJ veřejně konstatovala: „Myslivci by neměli být pouze lovci, ale v posledních desetiletích se myslivost bohužel stále více mění v lovectví a myslivci v lovce – ale vedení ČMMJ udělá vše proto, aby se tento trend zastavil a změnil.“
Úplná demagogie pak je tvrzení vedení ČMMJ: „Lov provádíme v souladu s legislativními a etickými pravidly a s chovatelskými zásadami“.
Ať se na mě vážená ČMMJ nezlobí, ale tvrdit takovou nehoráznost v roce 2017, to chce skutečně hodně otrlosti a demagogie. To autoři tohoto prohlášení skutečně žijí na nějaké jiné planetě a neví, co se desítky let v myslivosti v ČR odehrává? To je touha i tohoto vedení ČMMJ (se z celé této vážné až kritické záležitosti „nějak vykroutit“) tak velká, že se bojí konečně se chlapsky postavit a veřejně přiznat, že populace zvěře prasete divokého jsou v ČR přemnoženy kvůli dlouhodobě špatnému mysliveckému hospodaření (např. kvůli záměrnému zcela nedostatečnému lovu bachyní) a ČMMJ udělá vše proto, aby se tato kritická situace změnila!?
Absurdní je hlavně to, že se toto tvrzení (že lov je prováděn v souladu s legislativními a etickými pravidly a s chovatelskými zásadami) týká zrovna zvěře prasete divokého, kdy právě lov této zvěře v ČR rozhodně nebyl celá desetiletí prováděn v souladu s legislativními a etickými pravidly - a už vůbec ne s chovatelskými zásadami!!
Vezměme si třeba jen základní legislativní pravidlo ve vztahu ke spárkaté zvěři, kdy je každý uživatel honitby povinen v obhospodařované honitbě trvale udržovat početní stavy daného druhu zvěře v rozmezí mezi stavy minimálními a normovanými. U zvěře prasete divokého je dnes tento normovaný stav v rámci celé ČR – cca 8.000 ks – a ročně se loví (ø posledních 5 let) cca 185.000 ks; takže roční odlov překračuje stanovené NS cca 30x (3.000%). Takže takto dodržují uživatelé honiteb-myslivci-členové ČMMJ v honitbách ona závazná legislativní i chovatelská pravidla??! To opravdu vedení ČMMJ myslí podobná veřejná prohlášení vážně?
Pokud by vedení ČMMJ mluvilo pravdu, tak by muselo veřejně přiznat, že „chov a lov neprovádíme v souladu s legislativními pravidly“, protože:

to je pro řadu uživatelů honiteb výhodné a přemnožené populace spárkaté zvěře jim už desítky let přinášejí - obrovské množství zvěřiny, množství loveckých příležitostí a značné finance (což dokazují stoupající počty zahraničních poplatkových lovců, kteří jsou nadšeni obrovským množstvím této zvěře i početnými výřady);
stávající legislativní pravidla (vytvořená a navržená ČMMJ v roce 2000) jsou neodborná, nesmyslná až idiotská – a např. zcela bezdůvodně omezuje či dokonce brání mysliveckému lovu (třeba zákazem lovu zvěře v noci).

Dovolím si uvést dva známé příklady toho, jak je „respektován“ zákon o myslivosti:

kolik z cca 5.700 honiteb v ČR by splnilo plán lovu zvěře spárkaté (zejména zvěře jelení), pokud by byl „prováděn lov přesně v souladu s legislativními pravidly“; tedy v souladu s ust. § 45 (zakázané způsoby lovu), písm. m) „lovit zvěř kromě prasat divokých a lišek obecných za noci, tj. hodinu po západu slunce až do hodiny před východem slunce; lovit prase divoké a lišku obecnou v noci bez použití vhodné pozorovací a střelecké optiky“(??);
kolik z cca 5.700 honiteb v ČR by splnilo plán lovu zvěře spárkaté (zejména zvěře prasete divokého, pokud by byl „prováděn lov přesně v souladu s legislativními pravidly“; tedy v souladu s ust. § 45 (zakázané způsoby lovu), písm. n) „lovit zvěř v době nouze ve vzdálenosti do 200 m od krmelců a slanisk“ (tedy stará myslivecká zásada nezneužívat hladu zvěře k jejímu lovu); nebo snad zákon o myslivosti někde upravuje nějaká „vnadiště“?

Jak může vedení ČMMJ veřejně tvrdit, že „lov provádíme v souladu s etickými pravidly, když dodnes neexistuje žádný přesně specifikovaný, ucelený, systematicky členěný, konsensuálně projednaný a veřejně publikovaný „soubor etických pravidel v myslivosti“- aby se jich mohli uživatelé honiteb-myslivci skutečně držet.
Je až neuvěřitelné, jak může někdo v roce 2017 bez uzardění tvrdit, že myslivci provádějí lov v souladu s „etickými pravidly“.
Kdy byly po roce 1970 celoplošně zdecimovány populace drobné zvěře a myslivci-členové ČMS přešli na nový efektivní a méně náročný způsob „mysliveckého chovu a lovu bažanta obecného“, stylem – 1.dej bažantí kuřata do voliéry – 2.vykrm je – 3.vypusť je před usmrcením do honitby – 4.zastřel je – odvez je. Kdy se postupně dospělo až k takové „myslivecké dokonalosti“, že se voliérově odchovaní bažanti „vypouštějí“ z beden do honitby bezprostředně před lovem nebo se v remízku sundává síť na voliéře s bažanty, až když „lovci“ tento remízek obstavili – a tomu se roky zcela vážně říká „myslivecký chov a lov drobné zvěře“. A to samé, se dělo s kachní zvěří po roce 1980. Takže z tohoto veřejného prohlášení jednoznačně vyplývá, že stávající vedení ČMMJ skutečně považuje -tento desetiletí trvající celoplošný voliérový výkrm a nemyslivecké zabíjení dezorientovaných kusů bažanta či kachny v honitbách- za „myslivecký chov a lov zvěře v souladu s etickými pravidly“? Pokud ano, pak to je další pádný důkaz o degradaci celé myslivosti v ČR.
Už několik desítek let se v ČR (i pod vedením ČMMJ) rozvíjí a pevně zdomácňuje nový efektivní a méně namáhavý systém „mysliveckého chovu a lovu“ spárkaté zvěře; tedy: 1. postav kazatelnu – 2. nasyp před ní hromadu krmiva – 3. zasedni – 4. zastřel hladovou zvěř, která se přišla nakrmit – 5. odvez zvěř. A dnes se tímto „progresivním mysliveckým stylem“ ve většině honiteb ve dne i v noci loví (resp. zabíjí) nejen zvěř prasete divokého, ale i další druhy spárkaté zvěře. Pokud tedy vedení ČMMJ tento masivní celostátní způsob „zabíjení hladové spárkaté zvěře před kazatelnami na hromadách krmiva“ skutečně vážně považuje za „lov v souladu s etickými pravidly“, pak je to jen další pádný důkaz o degradaci celé myslivosti i řady myslivců v ČR.
Alarmující je to, že dle těchto vyjádření si tyto „etické rozměry“ skutečných loveckých mysliveckých činností v řadě (většině?) honiteb v posledních desetiletích zřejmě neuvědomuje ani současné vedení ČMMJ. A pokud někdo o těchto „ne zrovna moc etických loveckých činnostech“ v našich honitbách ví, či je sám realizuje (což je drtivá většina myslivců), pak by alespoň neměl tak okatě veřejně lhát o tom, že lov v ČR provádíme v souladu s legislativními a etickými pravidly a s chovatelskými zásadami“. Je to skutečné myslivosti a skutečných myslivců nedůstojné.
Dále vedení ČMMJ ve svém veřejném prohlášení tvrdí: “lov provádíme v souladu s chovatelskými zásadami“. Fascinující je, že tuto absurditu si představitelé ČMMJ dovolí tvrdit právě v souvislosti se zvěří prasete divokého; tedy druhem zvěře, u něhož se za posledních 57 let jednoznačně prokázalo, že jeho „myslivecký chov a lov“ myslivci-uživatelé honiteb-členové ČMMJ po roce 2000 už naprosto nezvládají a zcela se jim vymkl kontrole (i když některé okresy /jako Žďár n.S./ v některých mysliveckých obdobích před rokem 2000 tento chov zvládaly)!! Obzvláště pikantně zní toto tvrzení ČMMJ pro nás sedláky a další zemědělské subjekty po celé ČR, kteří se při svém náročném hospodaření každý den na vlastní kůži přesvědčujeme o tom, jak je ten „myslivecký chov“ a lov zvěře prasete divokého prováděn v souladu s legislativními a etickými pravidly a chovatelskými zásadami.
Možná by se vedení ČMMJ mělo podrobněji seznámit s vývojem populací zvěře prasete divokého na území dnešní ČR; k tomu aby si člověk udělal rámcový obrázek o tom, jak uživatelé honiteb-myslivci-členové ČMMJ při svých činnostech v honitbách respektují legislativní zásady a chovatelské zásady, stačí podívat se na vývoj lovu zvěře prasete divokého v období 1960-2015. Kdy se okolo roku 1960 lovilo na našem území cca 3.000 ks, zatímco v období okolo roku 2015 to je už 185.000 ks – což je nárůst 5.200% (a to je dle ČMMJ plně v souladu s chovatelskými a legislativními zásadami). Úžasné!
To se vedení ČMMJ skutečně vážně domnívá, že by mohlo dojít k tomuto alarmujícímu vývoji, pokud by uživatelé honiteb-myslivci-členové ČMMJ ve svých honitbách „prováděli lov v souladu s legislativními a etickými pravidly a s chovatelskými zásadami“; je přece jasné, že kdyby každý subjekt v myslivosti dělal vše, tak jak je uváděno, nebyly by ani se zvěří prasete divokého v ČR žádné vážnější problémy! A jen na doplnění - při ročních ztrátách zemědělců okolo 5 miliard Kč v důsledku škod či ztrát na produkci působených zvěří v zemědělství, je pro zemědělce tento vývoj už skutečně alarmující).
Docela mě fascinuje i to, když představitelé ČMMJ veřejně kladně hodnotí stoupající množství zvěřiny „vyprodukované šikovnými mysliveckými uživateli honiteb“; možná by se tito „myslivečtí odborníci“ měli před svým mediálním jásáním zamyslet nad základními fakty:

třeba nad tím, že stoupající množství „myslivci vyprodukované zvěřiny,“ znamená jen další přemnožování a stoupající početní stavy populací spárkaté zvěře v honitbách v ČR;
kdy se toto obrovské množství spárkaté zvěře (např. u zvěře prasete divokého se už loví 160-190.000 ks ročně) musí v průběhu roku někde živit – což je potrava získaná především na zemědělských a lesních honebních pozemcích;
takže pokud to shrneme - tak myslivečtí uživatelé honiteb záměrně přemnožují populace spárkaté zvěře – tyto přemnožené populace se na jaře, v létě a na podzim doslova „vykrmí“ na zemědělské produkci – a myslivečtí uživatelé honiteb tuto zvěř usmrtí (většinou se nedá mluvit o skutečném lovu) a prodají; a do světa pak pošlou nadšenou zprávu, jak svým sofistikovaným „mysliveckým hospodařením“ neustále zvyšují produkci zvěřiny (!!);
takže myslivečtí uživatelé honiteb „zvyšují svou produkci zvěřiny“ a chudáci zemědělci za toto myslivecké „zvyšování produkce“ nesou na svých bedrech náklady (cca 5 mld. Kč ročně - což jsou ztráty na produkci a škody v zemědělství způsobené přemnoženou spárkatou zvěří);
no - to se to potom „myslivecky hospodaří“; to se pak snadno zvyšuje „produkce zvěřiny“!

Je velice zarážející, jak si vedení ČMMJ ve svém prohlášení ještě dovolí zdůrazňovat, jak jejich členové-myslivci „provádějí lov v souladu s chovatelskými zásadami“ – a to ještě lov zvěře prasete divokého! Když je nad slunce jasné, že právě nerespektování „chovatelských zásad“ u tohoto druhu zvěře je hlavní příčinou dlouhodobého nárůstu jeho populací. Můžeme konstatovat, že cca do roku 2000 se na některých okresech pokoušeli o koordinovaný a kontrolovaný mysliveckých chov tohoto druhu zvěře; po zrušení okresních úřadů to už je pouze nikým a ničím neřízený chaos (kdy si většina uživatelů honiteb dělá s tímto druhem zvěře, co chce).
Pokud by myslivečtí uživatelé honiteb v ČR znali základní chovatelské zásady u tohoto druhu zvěře a hlavně – chtěli je skutečně aplikovat, tak by bylo řešení celé této dlouhodobé krize velice jednoduché. Jen malý odborný příklad (údaje z období 2011-2015 v ČR):

v krizovém období, kdy se nárůst populací zvěře prasete divokého vymkl jakékoliv kontrole, by se měl (musí) optimální roční odlov bachyní „v produktivním věku“ pohybovat na úrovni 15% z celkového množství ulovených kusů (protože neudržujeme populaci, ale chceme jí velice tvrdě redukovat);
pokud tedy byl průměrný celkový odlov zvěře prasete divokého v ČR v uvedeném období 159.931 ks, pak by měla 15% výše odlovu bachyní představovat lov 23.990 ks;
ale on byl skutečný průměrný roční odlov bachyní v ČR v tomto 5letém pouhých 6.218 ks, což je pouhopouhých 3,9%(!);
pokud tedy myslivečtí uživatelé honiteb v ČR ročně u zcela zásadní kategorie „bachyně“ uloví jen zlomek (25%) z toho, co by se ulovit mělo, pak se nikdo nemůže divit tomu, že je zvěř prasete divokého v ČR dlouhodobě mnohonásobně přemnožena; a je třeba jasně zdůraznit, že u většiny mysliveckých uživatelů honiteb v ČR toto neplnění lovu bachyní není žádná náhoda, ale jde o chladný kalkul – jak i na další roky zajistit stejně vysoké či vyšší odlovy;
pokud by myslivečtí uživatelé honiteb v ČR 5 let za sebou skutečně splnili roční kvótu lovu u bachyní ve výši cca 24.000 ks, pak za pouhých cca 5let nebude s tímto druhem zvěře problém;
nejde ale jen o počty populací tohoto druhu zvěře, ale i o jeho rozšíření na území ČR; není totiž pochyb o tom, že zvěř prasete divokého (vše agresivně likvidující) „nemá co dělat“ v polních a převážně polních honitbách; takže by se měla vyskytovat hlavně v lesních a částečně i v převážně lesních honitbách-kde je také dlouhodobě normována (a to pouze na stanovených minimálních až normovaných stavech);
a to je celá „věda“, jak lehce zvládnout tuto dlouhodobě „neřešitelnou“ problematiku (přemnožených populací zvěře prasete divokého), kterou v ČR 50 let není nikdo schopen (ochoten) připravit a v terénu zrealizovat; a proč(?) - protože tento stav všem zainteresovaným subjektům (samozřejmě s výjimkou sedláků) vyhovuje!

Dále ve vyjádření ČMMJ uvedeno: „Zabití březích nebo kojících samic by bylo v zásadním rozporu s těmito principy. Právě nepřekročitelné etické normy odlišují ušlechtilou myslivost od pouhého lovectví“. Je zcela nepochopitelné, proč zde ČMMJ veřejně zdůrazňuje, že „zabití březích nebo kojících samic by bylo v zásadním rozporu s těmito principy;“ proč zde užívají pojem „zabití“, když myslivci dle ČMMJ „myslivecky loví“. Nebo snad chce ČMMJ veřejnosti naznačit, že nějací vyvrhelové chtějí zabíjet – nebo už zabíjejí březí nebo kojící samice?
Z tohoto tvrzení lze usuzovat, že autoři tohoto materiálu ČMMJ zřejmě žijí na nějaké zvláštní „rajské myslivecké planetě“, kde je všechno dokonalé, odborně fundované a vše se tam odehrává výhradně v souladu s legislativními a etickými pravidly a chovatelskými zásadami – a kde nikdo neloví „březí a kojící samičky“. Protože pokud by žili v ČR, tak by moc dobře věděli, že v tamní myslivosti není vůbec vše dokonalé, není vše odborně fundované a vše se tam rozhodně neodehrává v souladu s legislativními a etickými pravidly a chovatelskými zásadami.
Napsat v současné době plamenné tvrzení, že „zabití březích nebo kojících samic by bylo v zásadním rozporu s těmito principy; právě nepřekročitelné etické normy odlišují ušlechtilou myslivost od pouhého lovectví“ může buď úplný trouba, nebo člověk zcela odtržený od reality. Copak autoři tohoto materiálu neznají realitu v myslivosti v ČR, kde jsou samice-bachyně „březí“ (kdy dochází k vývoji plodu) prakticky po celý rok; kdy je možno po celý rok narazit jak na březí, tak na kojící bachyně (resp. bachyňky); kdy probíhá metání selat i v zimních měsících? To by potom musel v ČR skončit veškerý lov bachyní (což je možná snem některých uživatelů honiteb).
Zajímalo by mě, jak odborný myslivecký expert-autor tohoto plamenného materiálu v průběhu celého roku na 100% pozná v terénu „březí bachyni“ (která je březí několik dní); kdy v současné době jsou bachyně březí či kojící prakticky po celý rok; kdy i v zákonné době lovu je řada samic březí – a to včetně bachyní, kdy při prosincových lovech je jich březí většina!! A viděli tito odborníci dělohy bachyní či laní na konci roku? Takže - dle vedení ČMMJ je prosincový odlov 7 měsíční a 40 kg vážící kojící „bachyně“ zcela zásadním prohřeškem a porušením nepřekročitelných etických norem odlišujících ušlechtilou myslivost od pouhého lovectví? Podle tohoto výkladu ČMMJ pak dnes zřejmě v ČR nejsou „ušlechtilí myslivci“ – ale většinou jen lovci.
Ve vyhlášení ČMMJ se suverénně tvrdí, že „právě nepřekročitelné etické normy odlišují ušlechtilou myslivost od pouhého lovectví“ - a v honitbách v ČR se prokazatelně realizují „myslivecké lovy“ (ve voliérách vykrmené) bažantí či kachní zvěře; stejně jako „myslivecké lovy“ hladové spárkaté zvěře „na hromadách“ – v nichž rozhodně nejsou respektovány „etické normy“; pak tedy současná myslivosti není dle tvrzení ČMMJ „ušlechtilou myslivostí“, ale je pouhým lovectvím. Nebo ne?
Dále se v prohlášení ČMMJ uvádí:
(cit) Případy napadení psa divokým prasetem, které jsou medializovány, se převážně stávají na nehonebních pozemcích (dle zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., §2 písm. e). Na těchto pozemcích může být lov prováděn pouze na základě výjimky vydané státní správou. To však samo o sobě situaci neřeší. Jedná se zpravidla o hustě osídlená místa a k lovu jsou používány střelné zbraně. Podobný lov je tak i při dodržení všech zásad bezpečnosti vždy spojen se značnými riziky. Bezpečnější způsob regulace stavů zvěře na takovém území je využití odchytových zařízení.(konec cit.)

Toto je dlouhodobě osvědčený způsob, jak ČMMJ či MZe postupují v podobných nepříjemných případech – tedy mlžit či odvádět pozornost od podstaty problému jiným směrem.
Tady v případě populací prasete divokého přece nejde o nějakou bezdůvodnou či nevysvětlitelnou invazi prasat divokých do našich měst a vesniček. Ale copak v médiích vystoupí nějaký představitel ČMMJ či MZe a veřejně přizná, že populace zvěře prasete divokého v ČR jsou prostě jen mnohonásobně přemnožené a přetlakem uvnitř populací si jednotlivci či skupiny hledají svůj nový-volný životní prostor, takže se nakonec dostávají do bezprostřední blízkosti sídel člověka. Copak někdy v posledních desetiletích někdy někdo slyšel v médiích zástupce ČMMJ či MZe, který by sdělil, že okamžitě začnou u těchto přemnožených populací tohoto druhu aplikovat skutečně odborná a skutečně účinná opatření (třeba plnit lov bachyní ve výši 15% z celkového odlovu), čímž se tato situace velice brzy stabilizuje – a bude po problému?
V tomto prohlášení ČMMJ se neřeší meritum problému, ale obsáhle se řeší lovy zvěře na nehonebních pozemcích, veřejnost se upozorňuje na to, jak je lov v okolí lidských obydlí nebezpečný, či jak se chovat v případě napadení „divočákem“ a nakonec ČMMJ národu slíbí, jak jeho členové vše zvládnou jakýmsi odchytem (což si jistě vyžádá tučné státní dotace)!
Já jako zemědělec do jisté míry chápu, že vedení ČMMJ nemůže trvale vystupovat a postupovat proti zájmům svých členů-uživatelů honiteb (jejichž dlouhodobým cílem je zachovat stávající početní stavy populací zvěře prasete divokého - a z toho plynoucí množství zvěřiny, lovů i financí), ale obhajovat stávající neudržitelný stav je dosti krátkozraké. ČMMJ by měla své členy zodpovědně upozorňovat na možné vážné následky; protože kdyby zemědělci začali skutečně odborně a důrazně vymáhat náhrady za škody působené zvěří – tak má většina mysliveckých uživatelů honiteb obrovské (i existenční) potíže.
Dále ČMMJ ve svém prohlášení uvádí:

(Cit.) Narůstající stavy černé zvěře jsou celoevropským problémem. Souvisí především se způsobem současného zemědělského hospodaření a se skladbou plodin. Lov černé zvěře je ztížen monokulturním hospodařením, kdy zvěři poskytujeme neomezené množství potravy a několikaměsíční dokonalý kryt. Ministerstvo zemědělství ve své tiskové zprávě k novele zákona o myslivosti uvádí: „Ve velkých polních celcích osetých jednou plodinou se mohou divoká prasata zdržovat celé dny a myslivci je tak mohou jen obtížně lovit. Proto se v novele navrhuje, že by zemědělci měli zmenšit pole s jednou plodinou, a to na maximálně 30 hektarů, případně pole rozdělit pásem s jinou plodinou o šíři alespoň 12 metrů.“(konec cit.)

Původně jsem nechtěl na toto prohlášení vedení ČMMJ vůbec reagovat (s tím, že je právem této organizace dělat si co chce), ale v okamžiku, kdy jsem zjistil, že i současné vedení ČMMJ drze shazuje veškerou zodpovědnost za neodborné a nezodpovědné myslivecké hospodaření svých členů v honitbách na chudáky zemědělce (mající kvůli škodám zvěří ročně miliardové ztráty) – musím jako zemědělec a zodpovědný myslivec s veškerým důrazem reagovat. Protože zemědělci si už napříště toto nekorektní (lživé; bulvární?) jednání rozhodně nenechají od nikoho líbit – ať je to vedení ČMMJ nebo jsou to vedoucí lesničtí úředníci z OLH na MZe!
Dovedou si představitelé ČMMJ či MZe vůbec představit tu bezmocnost a beznaděj, když zemědělec pečlivě hospodařící v těsném sousedství rozsáhlé státní lesní honitby (s mnohonásobně přemnoženými stavy spárkaté zvěře), který má porytím zdecimované krásné ozimy; poškozené či zničené pečlivé jarní výsevy kukuřice; poškozené či zničené porosty obilnin či kukuřic? To je zoufalé! A proč to celé? Aby měli myslivečtí uživatelé honiteb vyšší výřady (a více Euro) a zvyšovala se jim myslivecká produkce zvěřiny!
Dále nechápu, co to je za „argument“ - „narůstající stavy černé zvěře jsou celoevropským problémem“; já to čtu jako jasný myslivecký signál (z ČMMJ i MZe) pro nás zemědělce – abychom se na svých (zvěří rok co rok devastovaných) zemědělských honebních pozemcích smířili s tímto kritickým stavem, protože to prostě je „celoevropský problém“ – a vlastně se s tím nedá nic dělat – a basta!
//Ještě, že o tomto celoevropském problému se zvěří prasete divokého nevěděla královna Marie Terezie, protože ta prostě kolem roku 1750 rozhodla, že nenechá devastovat zemědělství v říši a dala pokyn, aby populace tohoto druhu přestaly ve volnosti existovat. A státní správa a myslivci se dali (etika-neetika) do pohybu a za cca 15 let bylo hotovo. A tento druh prostě přestal ve volnosti existovat; a nikomu (kromě lovců) celých 250 let nechyběl. //
A tak vedení ČMMJ (v součinnosti a podporou lesnických úředníků na MZe) v tomto materiálu útočí na zemědělské subjekty nejen v ČR, ale i v celé Evropě! A fascinující na tom celém je, že takto bezohledně útočí právě ty subjekty, které jsou dlouhodobě zodpovědné za přemnožení tohoto druhu zvěře i za škody způsobené zejména v zemědělství!
Na základě svých dlouholetých zkušeností v této oblasti přemnožených populací zvěře prasete divokého mi bylo hned v úvodu tohoto „Vyjádření ČMMJ“ jasné, že součástí tohoto prohlášení ČMMJ (které je jako vždy „podepřené“ stanoviskem lesnických úředníků z MZe) musí být i elegantní přehození jednoznačné myslivecké zodpovědnosti za tuto dlouhodobou krizi na někoho úplně jiného – tedy na chudáky zemědělce, kteří jsou už 50 let jedinou skutečnou obětí toho, že myslivečtí uživatelé honiteb nejsou 50 let odborně schopni (či spíše ochotni) situaci s cíleně přemnožovanými populacemi zvěře prasete divokého definitivně vyřešit!
Takže se veřejnost z „Vyjádření ČMMJ“ znovu dozví, že tím vyvrhelem a původcem tohoto stavu, který občanům měst a vesnic, pejskařům i chudákům myslivcům-uživatelům honiteb přináší tolik obav a starostí, jsou „zlé“ zemědělské subjekty, res. jejich špatné hospodaření!! Ze stanoviska ČMMJ (a MZe) se veřejnost dozví, že ti zemědělci si sice tak-nějak hospodaří (aby něco kvalitního pro výživu národa vypěstovali), ale vůbec přitom neberou v úvahu lovecké problémy chudáků zájmových myslivců – což je dle vedení ČMMJ odsouzeníhodné a mělo by se to ihned zákonem řešit.
Zřejmě tak, že dle odborného názoru vedení ČMMJ už nebude pro odvětví zemědělství prioritní produkce kvalitních potravin pro výživu národa, ale zemědělci budou svým hospodařením povinni především vytvářet optimální podmínky pro víkendové lovy zájmových lovců-myslivců - např.:

sedláci-zemědělci rozdělí svá pole na čtverce 100x100m; kdy 1/3 zemědělské produkce z této plochy se bude muset nechat na poli, jako potrava pro zvěř;
mezi těmito čtverci bude ponechán 10m široký pruh - na výstavby mysliveckých kazatelen a posedů, pro maximálně snadný lov zvěře;
a prostředkem tohoto pruhu bude muset být sedlákem udržovaná 3m široká písková cesta, pro příjezd terénního vozidla pana lovce či pro snadné „myslivecké šoulání“ za zvěří (kdy budou mít sedláci ze zákona povinnost, dostavit se na pokyn pana lovce s koňským povozem, pro jeho snadné „šoulání“ ke zvěři);
a v rozích těchto čtverců pak bude muset sedlák udělat a udržovat polní rybníček, pro snadný myslivecký chov a lov vodní zvěře pernaté;
a pokud mnohonásobně přemnožená zvěř sežere sedlákům celou zemědělskou produkci, nic se neděje - zvěř je přece nedotknutelné „přírodní bohatství“;
zemědělci by pak měli (zákonná povinnost) na pokyn pana lovce vyměnit traktory, kombajny a další velkou techniku (která hlučí, páchne a ruší zvěř i lovce) - za tiché a ekologické koňské či kravské povozy.

Takže shrnuto a podtrženo - sedláci-zemědělci prostě budou muset plně akceptovat tu skutečnost, že myslivečtí uživatelé honiteb si za posledních 50 let cíleně přemnožili populace zvěře prasete divokého (i dalších druhů zvěře spárkaté) a sedláci jim dnes musí svým hospodařením a přístupem vytvářet maximálně dobré podmínky pro jejich zájmový lov. A fascinující je i to, že tuto mysliveckou „změnu priorit“ v odvětví zemědělství plně podporují i páni lesničtí úředníci MZe, spolu s jejich „lesnickou“ Mysliveckou radou ministra (zřejmě se souhlasem i podporou samotného ministra pana ing. Jurečky; pak by bylo možno uvažovat i nad změnou názvu resortu – „Ministerstvo lesů, myslivosti a zemědělství ČR“)!
Ano, dělám si z tohoto prohlášení ČMMJ a hloupých nápadů lesnických úředníků z MZe legraci; protože toto jejich nesmyslné obviňování zemědělců a jejich nesmyslná prohlášení a návrhy jsou tak arogantní, neodborné, pitomé a celkově absurdní, že se jim dá skutečně jen smát!
A teď znovu vážně k této problematice.
Takže zájmová ČMMJ spolu s lesnickými úředníky MZe viní z přemnožení populací spárkaté zvěře právě zemědělské subjekty a jejich hospodaření. Vedení ČMMJ se ve svém prohlášení dokonce odvážně pouští na „křehký odborný led“, když uvádí: „Narůstající stavy černé zvěře …… souvisí především se způsobem současného zemědělského hospodaření a se skladbou plodin. Lov černé zvěře je ztížen monokulturním hospodařením, kdy zvěři poskytujeme neomezené množství potravy a několikaměsíční dokonalý kryt“.
Naprosto zásadní otázkou totiž je, jak vůbec přišli „odborní“ autoři tohoto materiálu z ČMMJ či lesnicko-myslivečtí „experti“ z MZe na to, že narůstající stavy černé zvěře – souvisí především se způsobem současného zemědělského hospodaření a skladbou plodin? A hlavně – na základě čeho dospěli k tomu, že nějaké rozdělování polí a budování biopásů z jiných plodin či keřů skutečně uspěje ke zvýšení odlovu zvěře prasete divokého??? Mají snad na toto téma vypracovány nějaké fundované práce; byly tyto jejich teorie někde poloprovozně ověřeny – které by tato jejich nesmyslná čistě teoretická tvrzení nezvratně potvrdily?
Zřejmě mají myslivečtí autoři z ČMMJ na mysli to, že problém pro myslivost jsou větší plochy monokultur jednotlivých zemědělských plodin; v nichž se dle jejich „odborného“ názoru přemnožená spárkatá zvěř zdržuje a má tam i dost potravy. Což je přesně letitý způsob jejich mysliveckého uvažování; tedy - my myslivci máme díky své neschopnosti a nezájmu mnohonásobně přemnožené populace spárkaté zvěře; tyto přemnožené populace se nám nastěhují do vašich rozsáhlých zemědělských polních celků; takže vy zemědělci prostě ta velká pole zmenšíte tak, aby se nám v nich dobře lovilo!!
Ze strany nás sedláků je to zřejmě skutečně nebetyčná drzost, že si v roce 2017 dovolíme velkoplošně hospodařit, když to pánům myslivcům „ztěžuje lov černé zvěře“! Takže bychom se zřejmě měli zeptat pánů myslivců a vedení ČMMJ, jaké způsoby zemědělského hospodaření by jim v honitbách pro jejich lovy nejlépe vyhovovaly – zřejmě bude myslivecky optimální - pár koní a dlouhé pruhy pole o šířce 10-15m.
Možná by stálo za to, aby se odborníci z ČMMJ a MZe společně odjeli podívat do některých zemědělských oblastí; a třeba v USA a Kanadě se podívali, jak vypadají skutečně velká pole - a zeptali se tam zástupců státu a místních farmářů, co by říkali na to, kdyby museli rozdělovat tato svá pole jakýmisi pásy stromů či jiných plodin – a to vše jen kvůli požadavkům pánů lovců, aby se jim v sezóně lépe lovilo.
Proto si položme zásadní otázku – byl by problém „se způsobem současného zemědělského hospodaření a skladbou plodin“, pokud by v ČR neexistovaly populace zvěře prasete divokého (či ostatních druhů spárkaté zvěře)? A můžeme si hned odpovědět - že by žádný problém neexistoval.
A položme si podobnou otázku - byl by problém „se způsobem současného zemědělského hospodaření a skladbou plodin“, pokud by se v ČR vyskytovaly populace zvěře prasete divokého (či ostatních druhů spárkaté zvěře), které by myslivečtí uživatelé honiteb trvale udržovali v zákonem stanoveném rozpětí mezi stavy minimálními a normovanými (což je v ČR u zvěře prasete divokého rozpětí mezi 4.674 ks/minimální/ a 8.021 ks/normovaný/; což by představovalo roční odlov v ČR ve výši cca 4-6.000 ks)? A můžeme si hned odpovědět - že by žádný zásadní problém ani v zemědělství neexistoval.
A položme si třetí otázku – pokud se dnes v ČR ročně neloví 4-6.000 ks (což by se lovilo při respektování stanovených NS), ale loví se cca 185.000 ks ročně - je skutečně vina za tento stav na straně zemědělců (kvůli způsobům jejich současného zemědělského hospodaření a skladbou plodin) nebo je vina na straně mysliveckých uživatelů honiteb v ČR, kteří v souvislosti s hospodařením s populacemi prasete divokého už celá desetiletí naprosto nerespektují právní předpisy na úseku myslivosti, ani příslušné chovatelské a lovecké zásady. A můžeme ihned odpovědět, že hlavní vina za přemnožené populace zvěře prasete divokého je jednoznačně na mysliveckých uživatelích honiteb (většinou členech ČMMJ – takže je jasné, proč se ČMMJ tak velice snaží veřejně shodit vinu za tento stav na zemědělské subjekty).
A můžeme hned upřesnit, že hlavní díl viny za proces cíleného přemnožování populací spárkaté zvěře v ČSSR/ČSFR/ČR v období 1970-2015 je na mysliveckých uživatelích lesních a převážně lesních honiteb (což byly do roku 1990 státní lesní subjekty) – v nichž byly a jsou populace spárkaté zvěře normovány; a kdy byli a jsou tito uživatelé ze zákona povinni s touto zvěří zodpovědně pracovat (tedy především – trvale udržovat populace všech druhů spárkaté zvěře na početních stavech - v rozmezí mezi stavy minimálními a normovanými).
A samozřejmě, že není možno zapomenout na zodpovědnost držitelů oněch lesních a převážně lesních honiteb – což je v drtivé většině LČR, s.p. A zřizovatelem LČR, s.p. je MZe – takže začínají být celkem jasné enormní snahy lesnických úředníků MZe, svalovat trvale vinu za přemnoženou spárkatou zvěř na zemědělské subjekty! Což je jen kladení kouřové clony, v níž se má jasná zodpovědnost hlavních subjektů nenápadně ztratit!
A jak můžeme chtít po mysliveckých uživatelích polních a převážně polních honiteb trvale a plně respektovat právní předpisy a chovatelské zásady, když nejsou naprosto respektovány ani ve státních či státem řízených honitbách (a pan předseda ČMMJ se jistě dobře pamatuje, jak byl a je respektován zákon o myslivosti /udržovat populace spárkaté zvěře v rozmezí mezi stavy minimálními a normovanými/ v /kdysi jím řízených/ státních honitbách VLS, s.p.).
A je jasný i zásadní podíl viny na tomto stavu ze strany vedoucích lesnických úředníků z OLH na MZe, kteří od roku 1990 ovládají ústřední orgán státní správy myslivosti v ČR a tím, jsou plně zodpovědní za dlouhodobé cílené přemnožování populací spárkaté zvěře v ČR – proti kterému nebyli schopni celých 27 let přijmout jediné skutečně odborné a skutečně účinné opatření!
Pokud by tedy hlavně uživatelé lesních a převážně lesních honiteb skutečně trvale respektovali zákon a udržovali ve svých honitbách populace spárkaté zvěře na početních stavech mezi stavem minimálním a normovaným (jak nařizuje zákon), tak v ČR nebude žádný zásadní problém - ani se škodami v lesích, ani v zemědělství a ani s migrací prasat divokých do blízkosti lidských sídel.
Zcela fascinující pak je drzost vedoucích lesnických úředníků MZe, kteří směrem k odvětví zemědělství a zemědělským subjektům dlouhodobě a zcela vážně navrhují – zákonem nařídit „zmenšit pole s jednou plodinou, a to na maximálně 30 hektarů; případně pole rozdělit pásem s jinou plodinou o šíři alespoň 12 metrů.“
Bylo by zajímavé zjistit, zda si páni lesničtí úředníci z MZe dovedou vůbec představit, co by toto „opatření“ představovalo pro zemědělství a tvrdě pracující zemědělské subjekty v ČR?
A musíme se s plnou vážností ptát vedení MZe - využili snad tito lesničtí úředníci MZe služeb výzkumných pracovišť v ČR - která by tento „velice závažný návrh“ poloprovozně odzkoušela; která by skutečně zodpovědně zjistila, zda tato opatření budou mít vůbec nějaký vliv na zvýšení onoho mysliveckého lovu zvěře prasete divokého? Nebo se prostě nějaký ministerský lesnický úředník (který zná zemědělské hospodaření jen z vyprávění či z okénka ministerské limuzíny) jednoho rána probudil a rázem se rozhodl, že tento závažný problém v myslivosti snadno a rychle „vyřeší“ tím, že zákonem nařídí rozdělování polí a tvorbu jakýchsi biopásů.
A velice by mě zajímalo, jak by toto idiotské ministerské opatření fungovalo v provozu, pokud bych dle zákona rozdělil lán řepky 12m širokými pásy osetými kukuřicí (což je nepochybně „jiná plodina“) – a jak by toto velmi nákladné opatření usnadnilo ten lov zvěře?
Pokud bychom tedy přijali toto svérázné „uvažování“ lesnických úředníků z MZe, pak by se do zákona měla zařadit i povinnost vlastníků lesů, kteří také budou ze zákona povinni vytvářet na každých 200 m lesa pás bezlesí široký 12m (s jinou plodinou) – aby se lovcům při společných lovech snadněji lovilo. // To by v tomto případě lesnické subjekty (vlastníci a uživatelé lesních honebních pozemků) udělaly s těmito „aktivními“ lesnickými úředníky MZe „krátký proces“!//
Fascinující je ještě to, že:

na jedné straně se MZe a vedení ČMMJ za celých posledních 27 let ani nepokusili tvrdě a důsledně donutit uživatele honiteb v ČR k tomu, aby místo nekonečných proklamací a slibů konečně provedli zásadní redukci populací zvěře prasete divokého v ČR tak, aby se alespoň přiblížili k zákonem stanoveným stavům normovaným – kdy by se v ČR ročně nelovilo 190.000 ks, ale pouze 4-6.000 ks (třeba zásadním zvýšení lovu bachyní);
zatímco na druhé straně už chtějí sedlákům v ČR dokonce zákonem nařizovat realizaci nesmyslného rozdělování polí a budování jakýchsi „pásů“ (kdy si prostě páni lesničtí úředníci z MZe spolu s vedením ČMMJ chtějí kvůli usnadnění lovu udělat ze všech tvrdě pracujících zemědělců v ČR poslušné-zákonem svázané pokusné králíky?).

Samozřejmě je jasné, že stát bude se zemědělskými subjekty pokračovat v diskusích o rozumných úpravách krajiny v ČR; ale musí se jednat o celkovou promyšlenou kultivaci krajiny - a ne „hurá-úpravy“, které vlastníkům a uživatelům zemědělských pozemků budou diktovat pánové zájmoví myslivci z ČMMJ a lesničtí úředníci z OLH na MZe proto, aby se jim a jejich poplatkovým lovcům v honitbách lépe lovilo!!
Tolik tedy k vlastnímu prohlášení ČMMJ, v němž nepravdivě a neodborně svalují vinu mysliveckých uživatelů honiteb za přemnožené populace zvěře prasete divokého v ČR - na nás zemědělské subjekty a na naše zemědělské hospodaření.
Vedení ČMMJ i MZe si musí konečně uvědomit, že skončila doba (trvající 78 let), kdy si se zemědělskými subjekty a myslivostí na zemědělských honebních pozemcích dělali vše, co je napadlo - a vše, co se jim hodilo!
Ing. Libor Řehák, Ph.D., člen regionální ASZ Louny

Dopis nevyjadřuje stanovisko ASZ ČR.