Více než 20 let opakovaně zdůrazňuji – že se odvětví myslivosti v ČR nachází v dlouhodobé hluboké krizi a navrhuji, aby se co nerychleji realizovala moderní reforma tohoto zastaralého a stále méně odborného odvětví - ale představitelé MZe a ČMMJ stále tvrdí, že v myslivosti je vše v nejlepším pořádku a netřeba nic měnit; a zemědělské subjekty se tváří, že jich nějaká myslivost vlastně ani moc netýká. Tato má důrazná kritika postsocialistické myslivosti i mé reformní snahy vzbudily hned v roce 1996 (kdy jsem inicioval založení Asociace profesionálních myslivců ČR – s programem reformy myslivosti) obrovskou nelibost – a to, jak u lesnických představitelů Odvětví lesního hospodářství (OLH) na MZe, tak zejména u vedoucích funkcionářů mocné Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ). Což byla celkem logická reakce vzhledem k tomu, že oba tyto subjekty si nikdy nechtěly přiznat, že byly a jsou odpovědny za dlouhodobou krizi odvětví myslivosti v ČR. Jako jediný myslivecký odborník tvrdím, že krize myslivosti v ČR započala už po roce 1948, kdy byl v tehdejší myslivosti bezohledně zlikvidován celý selský stav a prakticky všichni „politicky nespolehliví“ sedláci byli z myslivosti bez pardonu vyhnáni. A tehdy byly bohatě zazvěřené selské polní a smíšené honitby vedením tehdejší Československé myslivecké jednoty (ČMJ) (s požehnáním tehdejšího vedení „strany“) předány do rukou nově vzniklých a politicky uvědomělých „mysliveckých sdružení“ - složených hlavně z nových prověřených soudruhů myslivců-dělníků a rolníků (kteří sice neměli o myslivosti, přírodě a zemědělství ani ponětí - ale o to větší měli chuť na „panské lovecké radovánky“ a lahodnou zvěřinu).

A právě po roce 1948 začal i zhoubný proces „socializace myslivosti v ČR“, který se skládal z řady více či méně neodborných a nesmyslných kroků (např. závazkové a údernické hnutí s překračováním plánů lovu v myslivosti; odklon myslivců od chovu divokých populací drobné zvěře; obrovský nárůst významu „kultu trofejí“; voliérové odchovy/výkrmy?/ bažantů a kachen a jejich nemyslivecké usmrcování; usmrcování hladové spárkaté zvěře na hromadách krmiv před kazatelnami aj.) – a který postupně přivedl myslivost v ČR až do současné hluboké krize. I když je dle současných mysliveckých časopisů v myslivosti vše krásné, spokojené, radostné a odborné - tak nelze zastírat, že v posledních letech už je reálně ohrožena i sama existence toto tradičního odvětví lidské činnosti v přírodě; protože to, co se dnes vydává za myslivost, to už postupně přestává být myslivostí, a mění se na pouhé lovectví. //Zájemcům o fakta o vývoji myslivosti po roce 1948 a o socializaci myslivosti doporučuji poučnou četbu mysliveckého časopisu „Stráž myslivosti“ či „Myslivost“ z období 1948-1965.//

 Pro nás zemědělské subjekty není tato krize odvětví myslivosti v ČR nějakým vzdáleným problémem, který se nás vůbec netýká. Právě naopak – tato krize myslivosti se nás zemědělských subjektů vždy týkala a týká zcela zásadně – protože honitby, to jsou naše zemědělské (či lesní) honební pozemky, na kterých hospodaříme; a zvěř na těchto našich pozemcích žijící se živí převážně naší vypěstovanou produkcí; a mnohonásobně přemnožená spárkatá zvěř nedevastuje majetek myslivců (odpovědných za myslivecké hospodaření), ale majetek hospodařících zemědělských subjektů. Proto jsou tyto problémy v myslivosti – problémy především nás zemědělských subjektů – i když nejsme myslivci. Navíc je třeba si uvědomit, že stávající myslivecká sdružení nemají nějaký patent či historické právo na věčnou realizaci myslivosti v ČR - už jen proto ne, že polní a smíšené honitby byly po roce 1948 ukradeny jejich selským držitelům; a navíc - před rokem 1948 sedláci a další zemědělské subjekty do myslivosti v polních a smíšených honitbách nejen velice výrazně zasahovali a o myslivosti rozhodovali, ale kteří se sami osobně na výkonu práva myslivosti podíleli (kdy řada selských rodů měla i dlouhou mysliveckou tradici). Většina sedláků dnes chápe, že zvěř a další druhy volně žijících živočichů jsou organickou součástí přírody a zemědělské subjekty jsou povinny je akceptovat; ovšem na druhé straně stát (resp. lesničtí úředníci na MZe) a myslivečtí uživatelé honiteb celá desetiletí nechápou, že sedláci sice mají povinnost akceptovat na svých pozemcích např. populace spárkaté zvěře, ale pouze na zákonem stanovených početních stavech v rozmezí mezi stavy normovanými a minimálními (což jsou třeba u zvěře prasete divokého početní stavy na úrovni cca 8-10.000 ks; ale v ČR se díky nerespektování zákona ze strany uživatelů honiteb u tohoto druhu ročně loví 170-190.000 ks)!! Pokud je roční odlov prasete divokého v ČR 20x vyšší – než normovaný stav, pak se nelze divit tomu, že přímé škody a další ztráty na zemědělské produkci působené spárkatou zvěří se ročně pohybují ve výši 5-7 miliard korun – což jsou finance „vytahané“ z kapes právě zemědělských subjektů. A proto tyto problémy v myslivosti nejsou problémy jen nějakých myslivců v honitbách (kteří neplatí náhrady za zvěří způsobené škody a navíc z lovu přemnožené zvěře profitují), ale jsou to problémy nás, zemědělských subjektů - a proto musíme bezpodmínečně a důrazně trvat na jejich vyřešení!

Z pohledu sedláka je jasné, že vedoucí lesničtí úředníci z OLH na MZe či funkcionáři zájmové ČMMJ velice neradi slyší fakta o vývoji v myslivosti po roce 1948 či po roce 1989, či o příčinách hluboké krize myslivosti v ČR - a to proto, že právě tyto dva subjekty od roku 1948 prakticky bez omezení ovládají celé odvětví myslivosti v ČR – a tak jsou samozřejmě i společně plně zodpovědné za krizi tohoto odvětví (a to jak za socializaci myslivosti před rokem 1989, tak i za následky socializace a její pokračování po roce 1989). Státní lesnické subjekty po roce 1948 neomezeně ovládaly myslivost ve svých velkých lesních honitbách a v nich realizovaly výkon práva myslivosti ve vlastní režii; a právě v těchto honitbách začal po roce 1970 proces cíleného přemnožování populací spárkaté zvěře (který trvá dodnes). Uvědomělí a komunismu oddaní představitelé zájmové ČMJ po roce 1948 bez milosti vyhnali sedláky z myslivosti a ukradené „selské“ polní a smíšené honitby přidělovali nově vznikajícím „mysliveckým sdružením“; absurdní je, že většina těchto „mysliveckých sdružení“ užívá tyto ukradené selské honitby dodnes (a tvrdí:„my za nic z historie nemůžeme“).

A státní lesnické subjekty a zájmová ČMMJ spolu kooperovaly i po roce 1989 proto, aby i v nové „demokratické“ společnosti ovládali toto odvětví stejně, jako v období socialismu - a je alarmující, že se jim to dodnes daří (i když ČMMJ díky neschopnosti svých vedení ztrácí moc a pomalu se vytrácí z myslivecké scény)! Lesnickým subjektům se po roce 1990 podařilo na MZe od zemědělců „vytrhnout“ ústřední orgán státní správy myslivosti a zařadit si ho pod své Odvětví lesního hospodářství na MZe. Takže od roku 1990 ovládají myslivost lesnické subjekty a řídí ji vedoucí lesničtí úředníci z OLH, kteří navíc neměli a nemají ani pojem o zemědělství či o specifické myslivosti na zemědělských pozemcích. Tuto (pro sedláky zcela neakceptovatelnou) dominanci lesnických subjektů v myslivosti dokazuje i složení stávající Myslivecké rady ministra zemědělství, v níž je ze 13 členů 12 členů-zástupců lesnických subjektů – a ani jeden zástupce subjektů zemědělských (i když zemědělské honební pozemky tvoří 70% všech honebních pozemků v ČR!!).

//To, že v této Myslivecké radě nejsou žádní zemědělci, odůvodnil ministr tím, že by se sedláci se zástupci lesnických subjektů hádali - a nic by se v myslivosti nevyřešilo! Je štěstí, že pan I. místopředseda KDU-ČSL tyto svérázné „demokratické“ názory nechce prosazovat i do parlamentní politiky.//   

Není tajemstvím, že cílem lesnických subjektů a ČMMJ po roce 1948 i po roce 1989 bylo a dodnes je – za žádnou cenu nepustit zemědělské subjekty (vlastníky a uživatele zemědělských honebních pozemků) do řízení odvětví myslivosti v ČR. Mým projektem „Renesance selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ jsem vzbudil u těchto subjektů velkou nevoli a obavy jen základním požadavkem, aby zemědělské subjekty měly i na ústřední úrovni (MZe) v myslivosti stejná práva a kompetence jako subjekty lesnické (tedy - aby zemědělské subjekty v ČR řídily na ústřední úrovni myslivost na zemědělských honebních pozemcích stejně, jako lesnické subjekty řídí myslivost na „svých“ lesních honebních pozemcích a ve svých lesních honitbách)! Problémem po roce 1989 je, že si zatím žádný zemědělský subjekt nedovolil veřejně vznést tyto základní zemědělské požadavky.

Celé roky nechápu to, že:

* od roku 1948 a i po roce 1989 neomezeně řídí myslivost v ČR (tedy i na našich zemědělských honebních pozemcích) státní lesnické subjekty a zájmová ČMMJ (která cíleně zlikvidovala selskou myslivost v ČSR) - a my sedláci jsme s tím dodnes nic neudělali;

* lesničtí úředníci z OLH na MZe od roku 1990 neomezeně řídí (jako ústřední orgán státní správy myslivosti) celé odvětví myslivosti (i když 70% výměry honebních pozemků tvoří honební pozemky zemědělské) - a my sedláci jsme s tím dodnes nic neudělali;

* vedoucí lesničtí úředníci z OLH na MZe řídí od roku 1990 odvětví myslivosti v ČR neodborně a neschopně - čímž ji přivedli do hluboké krize; přičemž důsledky této krize (miliardové škody na polích) „odnáší“ především zemědělské subjekty - a my sedláci jsme s tím dodnes nic neudělali!

//A vedoucí lesničtí úředníci z OLH na MZe jsou dnes ještě tak drzí, že si dovolují veřejně tvrdit, že za přemnožení populací spárkaté zvěře jsou zodpovědné především zemědělské subjekty!//

Takže je jasné, proč je po roce 1989 taková averze proti návratu zemědělských subjektů do řízení myslivosti v ČR; lesnické subjekty mu brání proto, že jim za těch 27 let zachutnala neomezená moc ovládat odvětví myslivosti v ČR (a renesancí selské myslivosti by ztratily 70% svých kompetencí v myslivosti); a zájmová ČMMJ proto, že má těžiště své členské základny v mysliveckých sdruženích – a kdyby zemědělské subjekty rozhodovaly o myslivosti i v honitbách – tak by hodně členů ČMMJ v myslivosti skončilo (zejména těch převážně či pouze lovících).

Proto jsem v roce 2009 inicioval to, aby se zemědělské subjekty (ASZ ČR i AK ČR) zapojily do činnosti Myslivecké unie ČR, v rámci níž se menší myslivecké subjekty spolu s vlastnickými a zemědělskými subjekty pokoušely prosadit moderní reformu myslivosti v ČR. I proto jsem v roce 2016 vstoupil do ASZ ČR, protože jsem věřil a věřím dodnes, že jedině „selská“ ASZ ČR může prosadit renesanci selské myslivosti i zahájit moderní reformu myslivosti v ČR. Proto jsem připravil a publikoval návrh projektu „Proces renesance-emancipace selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“, který je postaven na základním principu – rozhodovací a řídící kompetence zemědělských subjektů v myslivosti - jak na ústřední úrovni, tak i v HS a honitbách.

Je třeba zdůraznit, že v „procesu renesance selské myslivosti“ vůbec nejde o to, aby každý sedlák musel v dané honitbě osobně realizovat výkon práva myslivosti; ale jde o to, že zemědělské subjekty (vlastníci a uživatelé zemědělských honebních pozemků) musí mít zákonná práva:

* rozhodovat (prostřednictvím svých odborných organizací a „svých“ zemědělských úředníků na MZe) o ústředním řízení a směřování myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR (protože žádné lesnické subjekty /ani na MZe/ nemají důvod ani právo jakkoliv zasahovat do myslivosti na zemědělských honebních pozemcích!!);

* rozhodovat či spolurozhodovat o vývoji a řízení myslivosti v honitbě, na jejímž území zemědělsky hospodaří – třeba z pozice držitele honitby či jako člen honebního výboru);

* případně přímo zasahovat do realizace výkonu práva myslivosti – třeba z pozice uživatele honitby či držitele povolenky k lovu.

//V novém zákonu o myslivosti se bude muset velice citlivě a odpovědně vyřešit pozice a kompetence vlastníka honebního pozemku a pozice zemědělského či lesnického uživatele honebního pozemku. //

Roky zaznívají námitky, že právní předpisy v myslivosti umožňují vlastníkům zemědělských honebních pozemků naplňovat svá vlastnická práva - ale to je „argument“, který má vytvořit a trvale „zabetonovat“ představu, že v myslivosti bylo a je vše v souladu se zákonem. Ale všichni (včetně státu) raději rychle zapomněli na to, jak novela zákona o myslivosti z období 1992/93 (vytvořena poslanci spojenými s ČMMJ) mizerně upravovala vznik a existenci honebních společenstev. Kdy tehdy „na startovní čáře“ stáli - myslivci-uživatelé honiteb - proškoleni a metodicky vedeni (v tom, jak vytvořit HS a získat honitbu) svou ČMMJ; a vedle nich noví vlastníci a uživatelé zemědělských honebních pozemků (bojující za restituce), kteří tehdy o této problematice nevěděli prakticky vůbec nic. A tak si myslivci „oběhli“ nové restituenty-vlastníky půdy, nechali si od nich podepsat plné moci k zastupování v HS a sami si vytvořili (a také zcela ovládli) honební společenstva – a tím ovládli i společenstevní honitby v ČR. No - a pak se celé roky argumentovalo směrem k zemědělským subjektům tím, že si vlastníci a uživatelé zemědělských honebních pozemků mohli v období 1992/93 ta honební společenstva a honitby udělat sami! Což byl zejména od státu vrchol pokrytectví, protože pokud by stát (MZe) v uvedeném období splnil své zákonné metodické povinnosti zejména směrem k vlastníkům zemědělských honebních pozemků (v tom, jak vytvořit HS a honitbu), tak mohla už v období 1992/93 dopadnout tvorba HS i honiteb v ČR zcela jinak než tehdy dopadla (ale jak tehdy, tak i dnes je naprosto nepředstavitelné, že by vedoucí lesnické úředníky z MZe někdy napadlo – pomáhat zemědělským subjektům získat nějaké pozice v myslivosti!!).

A všichni (včetně státu) velice rychle zapomněli na to, jak v období 2000/03 vedení zájmové ČMMJ se „svými“ poslanci PSP ČR (většinou levicovými) připravilo a parlamentem protlačilo „nový“ zákon o myslivosti, který ve skutečnosti nebyl nic jiného, než lehce modifikovaný socialistický zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb. Kdy cílem těchto „legislativních tanečků“ i snah nejmocnějších subjektů v myslivosti bylo hlavně to, zachovat vše v odvětví myslivosti tak, jak to bylo před rokem 2000. Proto byl ten „nový“ zákon o myslivosti z roku 2001 záměrně vytvořen tak, aby zůstala v platnosti myslivci-uživateli honiteb protiprávně vytvořená honební společenstva z roku 1993 - kdy většina z nich měla jediný „doklad“ o vzniku tohoto HS, kterým byla jakási prezenční listina z jednání valné hromady. A takto (prakticky bez vlastníků) vzniklá HS z roku 1993 se měla dle nového zákona do III./2003 uvést do souladu s výše uvedeným novým mizerným zákonem – přičemž zákon byl záměrně koncipován tak, aby v podstatě nikdo nevěděl, co vlastně znamená onen zásadní pojem „uvedení do souladu se zákonem“. A tak si myslivci (ovládající většinu HS) uvedli do konce roku 2002 do souladu se zákonem „své“ honitby a do III./2003 uvedli do souladu se zákonem i „svá“ honební společenstva (i když bylo faktem, že ve stále větším počtu HS se začaly prosazovat i zemědělské subjekty). Takže nejen po roce 2003, ale i dnes to v myslivosti v ČR na první pohled vypadá, že je vše v naprostém pořádku a v souladu se zákonem; faktem však je, že ve skutečnosti: „vlci (vlastníci a sedláci) se v HS nažrali - ale stará socialistická myslivecká koza zůstala bez větších změn celá“.

Pokud by tento stát chtěl v onom období 2000/03 v myslivosti skutečně upřímně napravit velké křivdy minulosti (zejména vůči selskému stavu), tak tímto novým zákonem v roce 2001 zrušil - všechna honební společenstva v celé ČR, všechny vlastní i společenstevní honitby i nájemní smlouvy k těmto honitbám - a nechal úplně znovu proběhnout vznik všech HS a následně tvorbu všech vlastních i společenstevních honiteb. Pak by vše (ustavení nových HS i nová tvorba všech honiteb) proběhlo už dle aktuálních vlastnických vztahů k honebním pozemkům – a následně byly by uzavřeny i zcela nové nájemní smlouvy k novým honitbám. Teprve v tomto případě by mohl stát tvrdit zemědělským subjektům (vlastníkům i uživatelům zemědělských honebních pozemků) – měli jste veškeré možnosti naplnit v myslivosti svá práva - a nevyužili jste je.

Proto už od roku 1997 prosazuji (a opakovaně publikuji) návrhy na realizaci radikální reformy-modernizace odvětví myslivosti v ČR (zejména selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích) – kdy v rámci této reformy musí být změněny základní principy i základní výchozí prvky stávající zastaralé a neodborné socialistické myslivosti. A hlavně - v rámci této reformy musí v první řadě skončit starý systém myslivosti – kdy musí zaniknout všechny stávající honitby, honební společenstva i staré nájemní smlouvy na pronájem honiteb; a noví držitelé společenstevních honiteb a všechny nové honitby musí vzniknout znovu na základě skutečné vůle aktuálních vlastníků i uživatelů zemědělských a lesních honebních pozemků v celé ČR! Pokud se toto neudělá - myslivost v ČR nebude nikdy dobře fungovat.

Další postup zemědělských subjektů (tedy i ASZ ČR) v myslivosti je z mého odborného pohledu zcela jasný - protože pro selský stav je jediný možný postup – tedy pokud chceme v myslivosti skutečně prosadit zásadní změny a dokázat, že zemědělské subjekty jsou schopny řídit myslivost na zemědělských honebních pozemcích lépe, než to 27 let dělaly subjekty lesnické!! 

„ZEMĚDĚLSKÁ MYSLIVECKÁ VIZE 2017“

1. Utvořit v rámci ASZ ČR nově strukturovanou „Komoditní radu ASZ ČR pro myslivost“ (protože míchat v rámci selské organizace dohromady myslivost a lesnictví je odborný nesmysl) – a dát každé regionální ASZ možnost delegovat do této rady svého zástupce.

2. Projednat a v rámci ASZ ČR odsouhlasit odborný návrh „Deklarace o selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“; jako základní ideový a ideologický materiál pro nově realizovaný proces moderní „Reformy myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“.

3. Na základě uvedené „Deklarace“ vytvořit jasnou a odborně fundovanou „Koncepci dlouhodobého rozvoje myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ (a pokud možno ji projednat s dalšími zemědělskými subjekty); kdy tato zemědělská koncepce myslivosti společně s „Koncepcí dlouhodobého rozvoje myslivosti na lesních honebních pozemcích v ČR“ (vypracovanou lesnickými subjekty) budou sloužit za základ tvorby moderní „Koncepce dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v ČR“.

4. Na základě všech tří výše uvedených koncepcí vytvořit návrh nového a moderního „zákona o přírodě blízké myslivosti“; kdy jedním ze základních principů tohoto zákona bude jasné zakotvení řídících a rozhodovacích kompetencí zemědělských a lesnických subjektů (vlastníků a uživatelů); kdy jednou ze zásad nového zákona bude zrušení všech stávajících honiteb a honebních společenstev – a zcela nové vytvoření nových HS a nových vlastních i společenstevních honiteb (vše postaveno na aktuálních vlastnických a uživatelských vztazích k honebním pozemkům).

5. Na ústřední úrovni (na MZe) musí zemědělské subjekty důrazně prosadit rozdělení ústředního orgánu státní správy myslivosti – kdy:

myslivost na lesních honebních pozemcích (resp. v lesních honitbách) budou řídit lesnicko-myslivečtí odborníci z OLH na MZe;

a myslivost na zemědělských honebních pozemcích (resp. v polních a smíšených honitbách) budou řídit zemědělsko-myslivečtí odborníci na některé sekci zemědělské na MZe.  

Pokud zemědělské subjekty nebudou v myslivosti postupovat odborně a sebevědomě (vědomy si svých nezadatelných práv), zůstanou už natrvalo v současné pozici „uctivých prosebníčků“, kteří o prosazení svých oprávněných zemědělských požadavků chodí prosit pány lesnické úředníky na MZe; kteří se poradí s „lesnickou“ Mysliveckou radou – a zemědělské návrhy a požadavky smetou se stolu!

Proto není pochyb o tom, že pouze tímto odborným a sofistikovaným postupem (Zemědělská myslivecká vize 2017) mohou zemědělské subjekty prokázat, že jsou připraveny převzít od lesnických subjektů (zejména na MZe) a od mysliveckých subjektů (v honitbách a v HS) svůj díl odpovědnosti za řízení a další vývoj myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR.

Ing. Libor Řehák, Ph.D., člen regionální ASZ Louny a prezident APM ČR

Příští pokračování: Návrh „Deklarace o selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“

Příspěvek nevyjadřuje stanovisko ASZ ČR.