O naše poznatky a zkušenosti, které Vám chceme sdělit, se podělím se svoji ženou.

* V první části Vám v krátkosti popíši naše osudové rozhodnutí

* V druhé části Vám povím o historii farmy

* Třetí část zahrnuje náš podnikatelský program

* Na závěr se chci s Vámi podělit o zkušenosti s ekologickým systémem hospodaření

Tedy k první části

Náš životní příběh začíná v r. 1992 rozhodnutím opustit Prahu, kde moje rodina prožila větší část života a přestěhovat se na venkov do Ratibořic na Moravě, kde rodiče vlastnili do r. 1948 větší zemědělskou usedlost. Naše rozhodnutí bylo ovlivněno nadšením z nabyté svobody, touhou vrátit se po 50 letech do mého rodiště a naivní a zidealizovanou představou o podnikání v zemědělství. Moje žena uvítala především možnost úniku od stereotypního životního stylu člověka žijícího ve velkoměstě. Tedy stalo se, že v r. 1992 jsme od ZD převzali zdevastované hospodářské budovy a obytnou budovu určenou k demolici. Voda, kanalizace a elektrika nebyly funkční a dvorem se pouze proháněl vítr a rostly zde kopřivy.

K druhé části -historie statku.

Statek byl vybudován na začátku 19. století a byl součástí feudálního majetku panství Lesonice. Hospodářské budovy včetně obytné jsou svým stavebním slohem poplatné zemědělským hospodářským reformám z doby císařovny Marie Terezie a císaře Josefa II.

Ke statku původně patřilo asi 350 ha pozemků a lesy. Po první pozemkové reformě v r. 1924, kdy zemědělskou usedlost koupil můj otec, zůstalo u statku necelých 100 ha zemědělské půdy. Otec hospodařil na tomto majetku do druhé světové války. Po dobu druhé světové války obsadila statek německá armáda. Po r. 1945 dochází k obnově hospodářství . V r. 1948 končí historie původně feudálního majetku a začíná novodobá historie, kterou již všichni, nebo většina z Vás, pamatujete.

K třetí části - výrobní program

Po převzetí majetku v r. 1992 jsme začali s nejnutnějšími rekonstrukcemi které pokračuji až do dnešní doby. S minimálními finančními prostředky jsme zprovoznili část obytné budovy, takže téměř po roce bylo možno rodinu přestěhovat do Ratibořic. Teprve nyní vzniklo vážné dilema, čím se budeme v Ratibořicích živit.

Začali jsme se zamýšlet nad výrobním programem a programem obnovy hospodářských budov. S teorii jsem neměli problémy. Horší to bylo s realizací, kde chyběly zkušenosti a hlavně finanční prostředky.

Na začátku naší cesty byly totálně zdevastované budovy statku a 16 ha zatím vydaných pozemků. Finanční prostředky získané z půjčky a úvěru stačily sotva na zakoupení nejnutnějšího strojního vybavení. Postupně jsme pochopili, že naše pražské představy se velmi liší od reality. Možná někteří z Vás začínali stejným způsobem.

V rostlinné výrobě jsme zůstali u tradičních obilovin - potravinářská a krmná pšenice, ječmen, oves, hrách, řepka, pokoušeli jsme se o pěstování pohanky a pokusně jsem si ověřovali pěstování amarantu a to jak na semeno tak i jako zelené krmení. Postupně jsme získávali vlastní a pronajaté pozemky, takže v současné době hospodaříme celkem na 260 ha zemědělské půdy, z toho na 239 ha orné a 21 ha luk a pastvin.

Živočišnou výrobu jsme zvolili značně netradiční . V obci Ratibořicích a dalekém okolí nad chovem koz a později ovcí sousedé i mnozí zemědělští odborníci kroutili hlavou a jako správní Češi předvídali brzký konec našeho podnikání. Zatím se tak nestalo a doufáme, že to nejhorší máme za sebou.

Podstatnou část podnikatelského úsilí jsme tedy zaměřili na chov koz s mléčnou produkcí a chov ovcí masného plemene Suffolk.

Začali jsem s nákupem jednotlivých zvířat a postupně jsme nabývali jisté chovatelské zkušenosti. Následně jsme přecházeli k rozšiřování stáda z vlastního chovu. V současné době máme 70 ks dojných koz a 67 bahnic. Ovce většinu roku paseme. Náklady na chov ovcí jsou sice minimální, ale i výtěžnost chovu je nízká.

Chov koz je z hlediska investičních nákladů mnohem náročnější. V průběhu minulých let jsme rekonstruovali stájové prostory, vybudovali stacionární dojírnu pro 24 dojných stání, vyřešili mechanizované vyklízení hnoje, zavážení krmení, výrobu krmných směsí apod.

Největší nákladovou položku však tvoří vybavení vlastní mlékárny. Technologické vybavení mlékárny je velmi nákladné. Provoz i malé mlékárny musí splňovat velmi přísné hyginickoveterinární normy. Přerostlá byrokracie se i zde vyřádila.

Ke čtvrté části - naše zkušenosti s ekologickým hospodařením

V roce 1999 jsme požádali o zařazení naší živočišné výroby do systému ekologického hospodářství. Pro zajištění krmiva vyčlenili jsme z konvenčního systému hospodaření 23 ha orné půdy a 21 ha luk a pastvin a převedli jsme tyto pozemky do systému ekologického hospodářství.

Zákon o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. je pro nás legislativní normou. Od roku 2000 máme většinu našich výrobků označovánu znakem BIO. Než k tomu však došlo, prožili jsme řadu stresových chvil při zvládání všech administrativních nařízení, vyplňování řady nesmyslných dotazníků a následných prováděcích opatření. Mnohdy se problémy vyhrotily natolik, že začali jsme zvažovat zda opustit nastoupenou cestu a nebo v ní přes složité administrativní nehoráznosti pokračovat. Vím o některých z Vás, kteří se do ekologického systému hospodaření také pustili a jistě mi dají za pravdu. Na toto téma by bylo možno dlouze povídat.

Za celou rodinu

Vás zdraví

Ing. Pavel Dobrovolný