Vaše farma má dalekosáhlou historii, můžete jí trochu přiblížit?
Prvním sedlákem na statku byl syn rychtáře Nývlta ze Rtyně v Podkrkonoší, který vedl selské povstání proti robotě. První zmínka o statku v rodové kronice pochází již z roku 1603. Poté se statek dědil z otce na syna, až byl během kolektivizace odebrán Petru Nývltovi. Po revoluci se do hospodářství vrátila jeho dcera - Sylvie Králová.
Jaké byly „začátky“ po navrácení statku? Co vám podnikání nejvíce komplikovalo?
Po sametové revoluci jsme věděli, co dělat. Vrátit se na statek a vzít si zpět vše, co nám patří. Nejdříve jsme začali s opravou stájí, rozvodů elektřiny, vody, omítek, jímky… Většinu oprav jsme zvládli sami. První příjem peněz jsme měli až z prodeje mléka od šesti koupených holštýnek. Po nějaké době jsme přibrali ještě statek ve Slatině a pustili se do oprav dvora a stájí a stavby haly. Vše jsme přestavěli pouze svépomocí a bez dotací. Lidé nám v té době říkali, že jsme dobrodruzi. Situaci hodně komplikuje, že dodnes nejsme vyrovnáni s bývalým JZD, které užívalo náš majetek.
Proč jste se rozhodli pro dojnice a jak vnímáte současný stav trhu s mlékem?
Naše farma je v horské oblasti, pěstování obilovin zde není příliš výnosné a statek by z něj nemohl fungovat a rozvíjet se. Celkem logicky jsme se proto rozhodli využít pozemky pro pěstování krmných plodin a začít s chovem dojnic. K současnému stavu na trhu s mlékem snad jen to, že pevně doufám, že se zlepší.
Máte více než 150 hektarů půdy a poměrně početné stádo dojnic. Zvládá veškeré práce na farmě pouze rodina nebo máte zaměstnance?
Když jsme začínali, pomáhala nám celá rodina. Žádného zaměstnance nemáme ani teď, kdy jsem farmu převzal já; rodiče, dnes již v penzi, mi stále pomáhají. Provoz farmy zvládáme dobře, naše hospodářství není tak velké, aby si mohlo dovolit zaměstnance. Pro rostlinnou výrobu se nám podařilo pořídit výkonné stroje, což pomáhá pracovní síly výrazně ušetřit.
Jste v podhorské oblasti, blízko Krkonoš. Věnujete se také lesnímu hospodářství?
K farmě od počátku patřilo několik hektarů lesa. Snažíme se jej proto co nejlépe udržovat. V současnosti hospodaříme na 30 hektarech lesa, který je většinou smíšený - jehličnatý a listnatý. Rovněž pozemky, které neobděláváme, osazujeme. Výsadbu, údržbu i těžbu lesa zvládáme sami, k dispozici máme pouze jeden lesní traktor. Dřevo prodáváme na místní pilu.
Na vaší farmě je dost nových strojů, postavili jste také nedávno nový kravín pro volné ustájení. Jak se vám vše daří financovat?
Než se pro nějakou investici vše pořádně promyslím. Zatím se mi proto daří vše splácet. Z programu PGRLF čerpám celkem tři úvěry na stroje. Nakoupili jsme na tyto úvěry dva traktory John Deere - jeden o výkonu 130 koní, druhý o ještě o něco silnější. Dalším úvěrem financujeme secí stroj Pöttinger Terraserm 400.
Na stáji byla většina prací dokončena již před podáním žádosti o dotace z evropských fondů. Přesto jsme z těchto fondů nějaké prostředky čerpali - zejména na dostavbu stáje a stavbu jímky.
Jak byste chtěl farmu rozvíjet do budoucna?
O změně specializace farmy neuvažuji, možná časem přibereme nějaké další aktivity, ale zatím nejsme pro nic konkrétního rozhodnuti. Co se týče vylepšení farmy, plánuji kromě úpravy vzhledu postavit halu na skladování slámy a sena. Ta nám v podhorských klimatických podmínkách citelně chybí.
Lidé nám době říkali, že jsme dobrodruzi.