Té se podařilo dostát oběma slibům – provést citlivou rekonstrukci hospodářství v chráněné historické zástavbě a současně moderně zemědělsky podnikat. Čistě rostlinná farma je zaměřena na pěstování pšenice, ječmene, řepky a hořčice na necelých 60 hektarech. Budoucí výzvou pro mladého hospodáře tak zůstává rozšíření výměry obhospodařované půdy. 

Mimořádně ztížené startovní podmínky

Počátky soukromého hospodaření nebyly v devadesátých letech jednoduché pro žádného sedláka. Nekonečné průtahy při vyřizování restitučních nároků, stará zemědělská mechanizace, brakační krávy a nedostatek finančních prostředků. Když se manželé Stránští, rodiče manželky dnešního mladého hospodáře a oba bývalí zaměstnanci JZD, rozhodli v roce 1992 věnovat zemědělskému podnikání, začínali úplně od nuly. Prvotní investicí byla koupě zemědělské usedlosti na návsi obce Slatina pod Hazmburkem. Její tehdejší majitelka, které nikdy nebylo umožněno na statku hospodařit, byla již starší paní a neměla statek komu předat. Přála si, aby usedlost koupil někdo, kdo jí navrátí její bývalý lesk a bude jí využívat k hospodářským účelům. V případě manželů Stránských se jí to vyplnilo. „Dodnes nechápu, že jsme to všechno ve zdraví ustáli,“ vzpomíná Miroslav Stránský a dodává: „odkupy restitucí, pronájem půdy, rekonstrukce zdevastovaného statku, který JZD čtyřicet let využívalo, ale nijak se o něj nestaralo, nebylo to zkrátka snadné.“

Chráněná historická zástavba – výhoda nebo omezení?

Obec Slatina se pyšní téměř tisíciletou historií, v roce 1057 jí kníže Spytihněv II obdařil právě ustavenou litoměřickou kapitulu. Slatinská náves, jejíž součástí je i tento statek, patří mezi zajímavosti a pamětihodnosti. V roce 1995 byla obec vyhlášena výlučně zemědělskou se statutem chráněné historické zástavby. „Pro nás z toho samozřejmě plynou jistá omezení, a to v podobě neustálé konzultace všech stavebních úprav s památkáři. Na druhou stranu to byly v minulosti zčásti právě finanční prostředky z tohoto zdroje, které nám velmi pomohly. Stejně tak dvě podpory na opravy hospodářství z Krajského úřadu Ústeckého kraje, které se zde na míru malým sedlákům podařilo vyjednat za velkého přispění předsedy naší regionální ASZ Jaroslava Šebka. V době, kdy stále velká část venkova vychovaná socialismem nedokáže docenit význam rodinných farem, je více než třeba, aby nás někdo bránil. A to se i díky asociaci daří,“ myslí si manželé Stránští.

Čistě rostlinná produkce jako nutnost

Stejně jako mnoho ostatních sedláků, i Stránští začínali po nezbytné rekonstrukci zdevastované stáje s chovem mléčného skotu a prasat. Nízké výkupní ceny mléka spojené s neochotou mlékárny odebírat jeho menší množství dovedly rodinu k rozhodnutí chov skotu zrušit. V roce 2002 tak byla dosavadní stáj pro skot předělána na stáj pro výkrm prasat. Několik let se farmě v tomto směru dařilo, pak ale přišel rok 2008 a rapidní pokles ceny vepřového. „Ve chvíli, kdy jsme začali prodělávat a vinou nesolventnosti odběratele přišli o nemalou finanční částku, padlo jasné rozhodnutí – zaměřit se čistě na rostlinnou produkci,“ vysvětluje Miroslav Stránský.

Rostlinné produkci na necelých šedesáti hektarech půdy se zde již pět let věnuje mladý farmář Miloš Holub, zeť pana Stránského, který farmu v roce 2009 převzal. „Včasnou generační výměnu na venkově považuji za zcela přirozenou a pro další fungování a rozvoj farem velmi potřebnou až nezbytnou,“ informuje Miroslav Stránský a dodává: „Dva dotační tituly, které jsme k tomu využili, se právě pro tyto účely podařilo v minulých letech prosadit Asociaci soukromého zemědělství. Finanční injekce do rozjezdu v podobě podpory „Zahájení činnosti mladých zemědělců“ a důstojný odchod do důchodu díky „Předčasnému ukončení zemědělské činnosti“ vyřešily situaci  na mnoha rodinných farmách. Velká škoda, že v Bruselu dalšímu pokračování PUZČ nejsou nakloněni.“

Co přichystá budoucnost?

Strojově dobře vybavená farma umožňuje mladému sedlákovi zvládat téměř všechny zemědělské práce sám. Kromě obhospodařování vlastních pozemků, na nichž se věnuje pěstování potravinářské pšenice, sladovnického ječmene a řepky, poskytuje zhruba na 300 hektarech služby pro okolní farmáře, a to zejména sklizeň. Boj s nikdy nekončící administrativou za něj převzala paní Stránská, jejíž náplní činnosti je zemědělské poradenství. 

Rozšíření výměry obhospodařované půdy na zhruba 100 hektarů, čemuž odpovídá strojové vybavení farmy i reálné možnosti nákupu půdy v okolí, je nyní na slatinském hospodářství na pořadu dne. Mladý farmář navíc nedávno zakoupil starou zemědělskou usedlost v sousedním Černivě, kde hodlá uskladnit zemědělskou techniku. Tím se uvolní stodola na stávajícím statku a bude ji možné celou využít na skladování obilovin. Na obou statcích jsou navíc stále vhodné prostory k znovuobnovení živočišné výroby, o kterém Miloš Holub zcela reálně uvažuje. „Pokud budou jen trochu slušné výkupní ceny vepřového, rád bych obnovil chov prasat. Vzhledem k tomu, že část výměry (1,5 ha) zaujímají trvalé travní porosty, vidím určitou možnost i v menším chovu masného skotu. To je cesta, kterou by se naše farma mohla ubírat v budoucnu,“ říká mladý hospodář.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ