„Možná to někomu může znít jako klišé, ale dobré víno se z 80 % dělá na vinici a přidaná hodnota kvality ve sklepě dotváří jenom tu malou část,“ říká syn Ludvíka Maděřiče Jiří, který je jedním z hlavních pilířů rodinné firmy. Celkem dvaadvacet odrůd vinné révy, kterou Maděřičovi pěstují v režimu nadstavbové integrované produkce na 24 hektarech převážně vlastních pozemků, zraje na vinicích, jež se nacházejí na třech viničních tratích.
„Na trati Slovenské, umístěné na jihovýchodním svahu kopce s půdou spíše jílovitohlinitou, se výborně daří odrůdám pro výrobu červených vín, ale také třeba Chardonnay, Sauvignonu či Tramínu. Hlinitopísčitých půd na trati Obory využíváme k pěstování Veltlínského zeleného, Rulandského šedého, Ryzlinku rýnského či Pálavy. Viniční trať Sahara s lehčími písčitými půdami je ideální pro odrůdy s ovocným charakterem jako například Moravský muškát,“ vysvětluje Jiří Maděřič.
Pěstování vinné révy má oproti běžným plodinám řadu specifik. Mimo opravdu vysokého podílu ruční práce je to i skutečnost, že prvními hrozny se vinohradníkům odvděčí až třetím rokem po výsadbě. Výnos je tehdy však hodně slabý, sotva čtvrtina normálu, mnoho keřů ale není schopno rodit ani pátým rokem od výsadby. Odměna ve formě kvalitních hroznů přichází až po šesti letech. Náklady na udržování hektaru vinice do první úrody činí zhruba 1,5 mil. korun. „Vinohradnictví je tak oproti vinařství, které vytváří daleko vyšší přidanou hodnotu, značně nedoceněné a podhodnocené,“ upozorňuje pan Maděřič.
Výroba vína probíhá u Maděřičových v moderní provozovně, a to metodou řízeného kvašení, které má nezanedbatelný podíl na zvýšení jeho kvality. Tento princip spočívá ve schopnosti řídit proces fermentace, přičemž jeho průběh je know-how každého vinaře. Roční produkce vinařství činí 250 tisíc litrů vína a více než 60 % se lahvuje. Podíl lahvového oproti sudovému vínu se každoročně zvyšuje.
„V roce 1996 u nás lahvovalo víno 60 firem, o sedm let později 250 a nyní si to snad ani netroufám spočítat, ale přes 600 určitě. Každý tedy musí ukázat, co umí, a to si velmi dobře uvědomujeme,“ říká Jiří Maděřič.
I proto se Maděřičovi při odbytu své produkce kromě vinoték, vináren, restaurací a hotelů po celé republice a vlastní vinotéky na pražském Chodově stále více zaměřují na koncového zákazníka a osobní kontakt s ním. Nemalou měrou k tomu před šesti lety přispěla koupě opuštěné restaurace v Moravském Žižkově, kterou zrekonstruovali, a formou dřevostavby zde vybudovali a zprovoznili penzion o kapacitě až 50 lůžek. Vznikl tak skutečně prvotřídní podnik, který spolu s rodinným vinným sklípkem nabízí turistům a milovníkům dobrého vína z Čech i zahraničí možnost ochutnat krásy jižní Moravy všemi smysly.
O to se stará celkem pět členů rodiny a dalších 20 zaměstnanců. Pěstování, výrobu vína, jeho odbyt a veškerou logistiku má pod palcem mužská část rodiny, zakladatel a majitel vinařství Ludvík Maděřič a jeho dva synové Jiří a Michal. Maminka Anna se snachou Lenkou, manželkou Jiřího, pečují o hosty restaurace a penzionu. Snaží se maximálně využívat možností místních dodavatelů, od nichž odebírají jak masné výrobky, tak zeleninu a ovoce. Do budoucna plánují Maděřičovi nabídnout svým hostům a zákazníkům kromě vína i různé novinky z vlastní produkce, a to mošty, želé a olej z hroznových jader.
Stranou nezůstávají ani aktivity pro obec. Vinařská rodina podporuje místní folklórní spolky a nabízí pestrý program kulinářských a kulturních akcí. Nemalou práci odvádí konkrétně Jiří Maděřič také v roli místopředsedy členské organizace ASZ ČR - Vinařské asociace ČR, pro své kolegy z malých a středních rodinných vinařství.
„Myslím, že sedláci z ASZ, která nás před dvěma lety přijala pod svá křídla, budou mým následujícím slovům dobře rozumět. V tuzemsku nebyla vinařská scéna nikdy jednolitá, vždy tady bylo velké pnutí. Jsou zde vinařství vzniklá krátce po revoluci, která tenkrát narušila hegemonii vinařských podniků a vystoupila ze stínu podnikání za komunismu. A Svaz vinařů ČR, ať má historii dlouhou jak chce a členů bezpočet, nikdy nemůže být demokratickou organizací, když v ní funguje hlasování na základě velikosti členských podniků. To byl jeden z důvodů, proč se skupinka vinařů rozhodla jít jinou cestou a tvrdit, že tato oborová organizace nehájí jejich zájmy. Vždyť proč by měl o mně rozhodovat někdo, kdo mě neposlouchá a jen mi svůj názor vnucuje?“ vysvětluje Jiří Maděřič.
Ten s kolegy vinaři z této asociace pracoval poslední dva roky na ochranné známce, která by pomohla odlišit to podstatné, co odděluje ty, kteří víno tvoří, od těch, co ho pouze produkují. Vznikl tak projekt Nezávislí vinaři ČR. Držitelé této ochranné známky, kterou symbolizuje otisk prstu, se zavazují k plnění obsahu Charty nezávislých, v níž se mimo jiné píše: „Naše vína jsou odlišná v chuti i aroma, ale vždy jsou jedinečná jako otisk prstu každého z nás. Vkládáme do nich své sny, zkušenosti, svou lásku, život svůj i našich rodin. Vše, co vyrábíme, děláme s láskou ke svým předkům i našim dědicům. S úctou ke krajině, která nám dává možnost realizovat své sny. Naším mottem je hrdost a pokora!“
Výše uvedené je posledních více než dvacet let i mottem a filozofií Vinařství Maděřič. A není divu, že jeho spokojených zákazníků stále přibývá. Maděřičovi totiž nabízejí více než obchod, nabízejí kousek sebe.
Šárka Gorgoňová, mediální oddělení ASZ ČR