Klíčovým tématem uplynulého týdne byla nepochybně podoba novely zákona o ochraně přírody a krajiny, bohužel zúžená na souboj senátu a parlamentu a míru ochrany území národních parků. Zatímco senátní verzi přišel do parlamentu podpořit i prezident Miloš Zeman, poslance intenzivně lobovaly desítky nevládních ekologických organizací a všichni představitelé našich národních parků. Podstata problému ale všem dotčeným tu úmyslně, tu z neznalosti, unikla – totiž, že v novele ve skutečnosti nejde o podobu národních parků, ale o vytvoření nástroje na ad-hoc zvyšování míry ochrany jakéhokoli území naší země přes vyhlašování přírodních památek až po vznik nových národních parků, a to i proti vůli dotčených vlastníků. Pokud bude přijata poslanecká verze, bude mít Ministerstvo životního prostředí (MŽP) k dispozici bianco šek na omezování lidské činnosti kdykoli a kdekoli. Korektně je nutno dodat, že řada lokalit v naší zemi si jistě vyšší než stávající ochranu zaslouží, ne však způsobem, jak si prolobovalo MŽP. Reálně nejlepším řešením by tak v tuto chvíli bylo zachovat současný stav. Zájemci o podrobnější rozbor problému si mohou přečíst další údaje na:http://hlidacipes.org/petr-havel-novela-zakona-o-ochrane-prirody-a-krajiny-ma-mnoho-much-a-nejde-jen-o-narodni-parky/.
Poněkud v rozporu s ochranou přírody a krajiny odklepl parlament legitimizaci odstřelů kormoránů a systém náhrad škod způsobených těmito predátory, což je v zásadě logická reakce na stále agresivnější expanzi kormoránů na území ČR, problém tím ale nezmizí. Ten je totiž nutné řešit ne na konci, ale v zárodku, tedy regulací stavů kormoránů v hnízdištích na severu Evropy. Naopak ryze tuzemským problémem je nedostatečná propagace a zpracování dřeva z našich lesů na našem území, čímž se ČR stejně jako třeba v zemědělství připravuje o značnou část přidané hodnoty a tedy zisku z výrobků a prodeje produktů ze dřeva. V zásadě platí, že vyvážíme část našeho národního bohatství v podobě surového dřeva do zahraničí, aby pak k nám následně byl z této suroviny ze zahraničí dovezen finální výrobek, přičemž podstatná část zisku zůstane mimo území ČR. Také proto se počátkem týdne sešla celkem reprezentativní skupina našich lesáků a zpracovatelů dřeva, aby hledala cesty k vyššímu odbytu a vyššímu zhodnocení vytěženého dřeva přímo v ČR, zejména pak za situace, kdy dřeva v našich lesích neustále přibývá, ačkoli si značná část veřejnosti myslí, že je tomu naopak.
Částečně mediální masáž, částečně rostoucí poučenost našich spotřebitelů a částečně rostoucí příjmy obyvatel ČR způsobily, že v loňském roce poprvé za 18 let klesl dovoz levnějších potravin z Polska. Slovenský premiér Fico za silné podpory našeho ministra zemědělství opět otevřel téma takzvané „dvojí kvality potravin“, o kterém jsem již nedávno psal. Tentokrát se má tématem zabývat celá Visegrádská čtyřka, ale ani to nebude stačit na požadované legislativní změny na úrovni celé EU – evropské země totiž tento problém považují za marginální, především proto, že zejména v původní EU-15 je historicky vytvořena mnohem těsnější vazba spotřebitele na „svého“ potravináře. To je cíl, ke kterému bychom měli směřovat i my. Naši politici ale mají spíše tendenci regulovat obchodní řetězce, a v této souvislosti je dost ilustrativní verdikt Evropské Komise (který samozřejmě nikdo nezaznamenal), že podle Komise odporují maďarské a rumunské zákony proti obchodním řetězcům evropským pravidlům a Komise se jmenovanými státy zahájila příslušná řízení.
Právě na úrovni EU proběhnou příští týden dvě klíčové akce – hned v pondělí 27. února jednání pracovní skupiny Copa a Cogeca (to jsou organizace zastupující prakticky všechny evropské zemědělce) o podobě budoucí Společné zemědělské politiky EU po roce 2020, ve stejný den a ještě následující den pak je naplánováno zasedání zemědělského výboru Evropského Parlamentu k témuž. ČR je přitom až na Slovensko zcela osamocena v pojetí zemědělské politiky ve prospěch velkých průmyslových zemědělců, kterým by se podle našeho ministerstva zemědělství neměly žádným způsobem krátit dotace. Není však znám „plán B“ v případě, že ČR své stanovisko neobhájí. Pokud neobhájí (a to je velmi pravděpodobné), přijde naše zemědělství po roce 2020 o desítky miliard korun, pokud obhájí, nezlepší se stav naší krajiny a na opatření alespoň ke zvýšení její schopnosti zadržovat vodu bude muset ČR vydat další desítky miliard. Nebylo by tak od věci, aby se naše společnost a média o tenhle problém intenzivně zajímala, půjde o naše peníze.
Úplně nakonec jen poznámka k právě projednávané novela stavebního zákona. V zásadě nepatrnou úpravou – doplněním definice pojmu „liniová stavba“ a tezí, podle níž není liniová stavba součástí pozemku, by se otevřel prostor pro opravy a údržbu rozpadajících se ochranných hrází v blízkosti zejména drobných vodních toků, které kdysi obhospodařovala Zemědělská vodohospodářská správa a nyní jsou to státní podniky Povodí a Lesy České republiky. Ty je nyní opravovat nemohou, protože by v rozporu se zákony investovaly do soukromého majetku. Vzhledem k tomu, že poslanci zatím popisované změny odmítají, bude se řada drobných protipovodňových opatření rozpadat dál….
Petr Havel