Do Švýcarska jsme s ASZ zavítali již podruhé. Navštívili jsme dvě farmy, vinařství, sýrárnu, řadu kulturních i historických památek a v neposlední řadě také Malý Matterhorn.

Alpy nás přivítaly deštěm a teprve k večeru se oblačnost začala protrhávat. Místní obyvatelé nám pro příští dny prorokovali pěkné počasí a naštěstí se nemýlili.

První farma, kterou jsme navštívili, představovala 40 ha pastvin, 20 krav, 25 jalovic, 20 ovcí a 50 slepic. Drůbež je chována v uzavřeném prostoru kvůli ochraně před predátory, kteří by zde působili značné škody. Prohlédli jsme si celou farmu se všemi provozy i používanou mechanizaci. V prostoru, kde pro nás bylo připraveno občerstvení, pořádá majitel farmy společenské akce, které jsou pro něho i jeho hosty prestižní záležitostí a jsou vyhledávanější než místní restaurační zařízení.

V bezprostřední blízkosti této farmy vyrůstají nové obytné domy, což pro nikoho nepředstavuje žádný problém. Sám majitel farmy užívá několik ha obecní půdy, na které vznikne brzy další obytná zástavba, takže farma bude obklopena novostavbami. Naprosto nechápal náš údiv, že by to mohlo být chápáno jako problém pro něho nebo pro budoucí obyvatele vznikajících bytových jednotek.

Dle předpovědi byl druhý den slunný a přívětivý. Alpy se nám ukázaly v plné kráse. Do údolí pod Velkým Matterhornem (4477 m.n.m.) je kvůli ochraně místní přírody zákaz vjezdu všech motorových vozidel „s výfukem“. Od parkoviště vozí návštěvníky k cíli cesty, tj. cca 15 km, elektromobily. Na Malý Matterhorn (3883 m.n.m.) nás nakonec dopravila nejvýše položená lanovka světa. Pro českého sedláka bylo úžasným zážitkem vidět několik desítek sněhem pokrytých čtyřtisícových vrcholků hor včetně Mont Blancu. Dle tvrzení místních i průvodkyně jsme měli neskutečné štěstí na jasné a slunečné počasí, které ještě více umocnilo dojem z našeho výletu.

Dalším naším cílem tohoto dne byla opět zemědělská farma. Nejprve jsme navštívili horskou pastvinu, kde nás k našemu údivu přivítali dva slovenští pastevci. Podali nám výklad o chovu bojových krav plemene Hérens a o tom, co obnáší jejich práce. Od května do konce září se starají o cca 40 ks krav od několika chovatelů. Každý si vydělá přibližně 5000 CHF. V zimě, kdy se krávy nepasou, pracují v kuchyni blízkého hotelu. Chov bojových krav je prestižní záležitostí. Několikrát v roce se vybrané krávy střetnou v koridě, kde tomuto souboji přihlíží více než 50 tisíc diváků. Nejedná se o krvavou zábavu. Dle pravidel soupeří vždy dvě krávy. Ta, která je vytlačena z určeného prostoru, nebo uteče, prohrává. Prohraje-li takto třikrát, vypadává ze soutěže. Vítězná kráva je pasována na královnu. Její majitel nezíská žádnou finanční odměnu, ale cena vítězného zvířete stoupá několikanásobně, tj. na více než 50 tis. franků, a její potomstvo je též vysoce ceněno.

Po příjezdu na farmu nám otec hospodařícího syna vyprávěl, jak farma vznikla. Byla postavena v roce 1994 a předcházelo tomu několikaleté „papírování“ a shánění bezpočtu razítek. S byrokracií je to zde podobné jako u nás: pastevní deník, evidence zvířat, evidence odpadu atd. Po prohlídce farmy nám bylo nabídnuto pokračování diskuse při večeři, neboť hotel, ve kterém jsme byli ubytováni, patří majitelům farmy. Tak, jak majitel hotelu slíbil, tak učinil. Odpověděl i na dotazy ohledně finanční situace, na kterou se, dle průvodkyně, ani není slušné ptát. Pobírá více než 3000 CHF na 1 ha pastviny a maximální zatížení VDJ na hektar je 0,9. Samozřejmě je dovolené i méně VDJ na ha, ale není důvodu tak činit, protože právě mléko, sýry a maso z horských pastvin je stále lukrativní. Ceny sice stále klesají z původních 2 CHF na současných 0,8 za litr mléka a za porážkové zvíře je již také poloviční cena než v minulých letech. S určitým smutkem nám sdělil, že bez dotací by hospodaření v Alpách nebylo možné. Naštěstí si to všichni uvědomují. Jak praví politici“všichni pocházíme z hor“a tak další krácení dotací již nehrozí. Naprosto perfektně udržovaná krajina je přece ohromnou devizou a jistotou, že zahraniční turista není v těchto končinách naposledy.

Poslední den jsme navštívili vinařství v takzvané švýcarské Kalifornii (údolí vyznačující se teplým klimatem). Opravdu impozantní pohled na vinice pod zasněženými vrcholy nás provázel až k Ženevskému jezeru. Majitel vinařství nás informoval, jak probíhá výkup od farmářů. Každý má smluvně povolenou dodávku a při velkém překročení je výkupní cena minimální, tzv. kvóty a tresty za předání či nedodání. Každý pěstitel vína dostává dotaci 3000 CHF na 1 ha a na novou vinici dotaci do výše 50%. Měli jsme možnost ochutnat cca 5 druhů vín, vinnou šťávu a burčák a dle vlastního výběru zakoupit. V závislosti na ročníku a kvalitě se cena pohybovala od 14 do 22 CHF za 0,7 l vína. Hrozny byly opravdu sladké a dle majitele není nutné přislazování vín, i když je to povoleno. Všechno víno se vypije ve Švýcarsku a je upřednostňováno před dovozovým.

Další zastávkou byly takzvané domky na houbách. Tato zajímavá stavba zabraňovala hlodavcům v průniku do obydlí.

U Ženevského jezera jsme měli možnost prohlédnout si hrad Chillon postavený savojskými hrabaty. Poslední naší zastávkou byla sýrárna v Gruyere, kde se vyrábí několik druhů sýrů. V mlékárně jsou měděné kádě o obsahu 4 800 litrů a toto množství mléka stačí na výrobu 12 „koláčů“ sýru Gruyére o hmotnosti 35 kg každý. Koláče dozrávají ve sklepě 5 až 12 měsíců a právě tato doba dává každému sýru jinou chuť. Po ochutnávce jsme měli možnost jednotlivé sýry zakoupit. Cena se pohybovala mezi 17 a 27 CHF.

Vybaveni vínem, sýrem, zkušenostmi a dojmy jsme z Alp vyrazili k domovu. Už nyní se těšíme na další návštěvu Švýcarska. U Ženevského jezera jsme končili a tak tam příště třeba můžeme začínat a navštívit tak oblast „za Alpami“.

Jiří Křížek, ASZ Louny