Bergmannovi mají své vinice nedaleko českých hranic, kolem městečka Retz. Jde o oblast Dolního Rakouska známého ve vinařských encyklopediích hlavně svými Veltlíny. Právě tahle odrůda má ale raději vlhčí počasí, hrozny jsou větší a početnější a tak potřebuje více vody než jižnější Sauvignon či Chardonnay na sucho více přivyklé. Vinaři proto přemýšlí, co s tím.

„Zkouší se klonování Veltlínu, roubování, aby více odolávaly suchu. Jsou to pokusy, není to stoprocentní a potrvá to,“ popisuje Bergmann. Něco se ale dá dělat už dnes. Když je na Veltlínu osm až devět hroznů, sestříhají je na půlku, čímž potřebují méně vody.

„Čtvrtinu z našich deseti hektarů máme také se zavlažováním,“ dodává vinař. Jde o tak zvanou kapénkovou závlahu, kdy se vinicí natáhnou černé šlauchy, pumpami se do nich nažene voda a nechá se jednou za čas třeba dva dny kapat.

Vinice zalévá voda z moravské Dyje

Příklad Retzu ale ukazuje, že jednoduché nemusí být ani sehnat vodu na zavlažování. V této oblasti totiž žádné jezero ani řeka není, vodu tak musí do místních vinic tahat z moravské Dyje. Naštěstí, jak popisuje Bergmann, za socialismu se začalo na druhé straně hranic mohutně budovat potrubí a jedna taková tlustá trubka vedla až k hranicím. A na ní se před lety rakouská oblast za podpory Evropské unie „napíchla“ a vodu dováží.

Ani to ale není vždy jistota. „Před pěti lety byla velká vedra a stále nešla voda. Až jsme zjistili, že v Česku někdo rozmontoval a ukradl pumpy, asi na železo,“ popisuje Bergmannův spolupracovník Aleš Hladík, Moravák, který se v Retzu usadil a stará se rodině o vinohrady. A doplňuje, zatím se smíchem, další dopad rozšiřujícího se sucha. „Dříve jsem si vždy mohl vzít v srpnu dovolenou, to už se jen čekalo na sklizeň, která byla v září. Teď už ani srpen nedostanu,“ poukazuje na to, že sběr hroznů se posouvá více do léta.

Další opatření na podporu zadržování vody v krajině jako je výsadba ovocných stromů či remízky se na vinicích v Retzu asi příliš neprosadí.

„Nejsme na tom tak špatně jako některé oblasti v Itálii, kde všechny větrolamy vysekali, udělali velké vinice. My máme stromy, pole, vinice, je to více rozdělené,“ popisuje Bergmann. Dříve podle něj ale bývalo typické, že každá vinice měla meruňky, třešně. Ty se však často musely vykácet, protože práce na vinohradu už není dnes z větší části ruční ale strojová. A velký traktor nebo kombajn na sběr hroznů kvůli stromům nemůže do vinice vjet.

Sucho by mohlo zmírnit obnovené jezero

Jednu velkou naději do budoucna vinaři, a hlavně zemědělci v Retzu mají. „Za druhé světové války bylo tamhle dole jezero, pak se ale nějak odřízly spodní prameny a udělalo se z toho pole,“ popisuje Helmut Bergmann s tím, že existují plány na jeho obnovení. Stačí „jen“ najít finance, spodní voda k jeho naplnění podle průzkumů v podzemí je.

Pokud jde o odrůdy, vinaři prozatím nic nemění. „Každý chce Veltlín z Dolního Rakouska, takže my ho chceme dělat co nejdéle to půjde. My určitě Veltlíny nevyměníme, naše generace ne,“ uvádí Bergmann. Do budoucna je ale změna možná. Před více než sto lety zde také pěstovali jiné odrůdy než nyní oblíbený a poptávaný Veltlín, dodává vinař.

Bergmannovi mají v oblasti Retzu vinice už čtyři generace. V 18. století však začínali mletím mouky ve starém dřevěném mlýnu na kopečku nad městem. Právě u něj rozhovor probíhal, mlýn (dnes už kamenný) je totiž od roku 2010 znovu funkční a patří k posledním dvěma v Rakousku.

Jak Helmut Bergmann na závěr připomíná, teplo a sucho má i své kladné stránky. „My jsme nejsevernější vinařská oblast v Rakousku, vždy jsme tu měli horší počasí. Teď je více slunce, máme větší cukernatost, a zlepšila se i kvalita vína. Není to černobílé,“ uzavírá a odchází obsluhovat návštěvníky restaurace přilehlé k mlýnu. Tomu sucho neškodí.

Autorka: Martina Patočková

Zdroj: Ekonews.cz