Tou nejaktuálnější je krize vyvolaná závratným zvyšováním cen zemědělských produktů a hotových potravin, a tím vyvolaný nedostatek tohoto zboží v rostoucím počtu zemí, kde se vzápětí objevily i nepokoje. Navrhovaná řešení jdou dvěma zcela protichůdnými směry. Zastánci obou tvrdí aspoň jednu věc shodně: že krize má jeden pozitivní aspekt: vrátí zemědělství jeho význam - všude, nejenom u nás v Evropě - a urychlí optimalizaci podmínek mezinárodního obchodu v oblasti zemědělských výrobků. To zatím Světová obchodní organizace marně hledá.Jenomže nedostatek zemědělských plodin inspiruje zastánce jednoho z těch dvou protichůdných řešení k ochraně národního trhu zemědělskými plodinami omezováním jejich exportu - jsou to například vlády Egypta a Brazílie, které tak chtějí chránit nemajetné vrstvy obyvatelstva před hladem nebo neúnosně vysokými cenami potravin a sebe před vzpourou - zastánci opačného řešení naléhají naproti tomu na odstranění bariér v mezinárodním obchodě, na uvolnění exportu a importu,na co nejrychlejší dokončení liberalizace světového obchodu zemědělskými produkty, aby světový trh mohl uspokojit potřeby zemědělské produkce tam, kde jsou nejakutnější. Toto řešení zastává komisař Evropská komise Mendelson, prezident Světové obchodní organizace Pascal Lamy a třeba známý komentátor Financial Times Martin Wolf.Ten také říká, že je nutné - a podle něho teď i možné - odstranit na poli mezinárodního obchodu zemědělskými produkty nešvar, kterým jsou podpory vývozních cen (což je praxe Evropy i Ameriky), že je třeba - a že je i možné - soustředit se spíš na podpory, které by mírnily dopad vysokých cen potravinářského zboží na chudé země a chudé vrstvy. Na opačném pólu hlásá francouzskýministr zemědělství Michel Barnier, že teď teprve je vidět, jak užitečné je mít Společnou evropskou zemědělskou politiku s jejími podporami zemědělců a vývozních cen a že by Evropská unie mohla svými zkušenostmi pomoci zemím ostatních regionů vybudovat si také takové systémy na ochranu svých zemědělců a své potravinové bezpečnosti. Barnier při té příležitosti připomíná, že francouzské předsednictví Evropské unie si bude klást za cíl prodiskutovat budoucí orientaci evropské zemědělské politiky.Současná krize v zemědělských plodinách tu diskusi jistě hodně vyhrotí. Vynese zřejmě do popředí spor, který vedou zastánci liberalizace trhu zemědělským zbožím se zastánci ochrany zemědělců a venkova, tedy zastánci protekcionismu. Vysoké ceny zemědělského zboží mohou být ironií osudu klíčem k dořešení tohoto sporu aspoň v teoretické rovině. Protože v té praktické vítězí stále ještě národní a ne kontinentální či dokonce globální pohledy na věc.Podobný rozpor mezi liberálními zásadami a praxí státních intervencí zásahům je patrný i v těch dalších současných krizích, jejichž dopady se vzájemně umocňují. Vezměme si finanční krizi,krizi velkých bank. Těm americkým pomohla centrální banka snížením úrokových sazeb a vláda - v obou případech stát - finančními injekcemi. A navíc do nich pronikají státní peníze odjinud. Například z petrodolarových monarchií. Ty přispěchaly zachraňovat v uvozovkách topící se světové bankovní obry. Tento fenomén nemá jen ekonomický význam. Názorně se to dá dokumentovat u další z těch krizí dnešní doby. U krize cen ropy, která samozřejmě souvisí krizí dolaru, Ropa díky slabému dolaru, zvyšuje svůj diktát světové ekonomice. Mimo jiné také proto, že pokus o snížení vlivu ropy na světovou ekonomiku výrobou biopaliv se komplikuje nedostatkem zemědělských surovin. Krize do sebe opravdu pěkně zapadají. Vyslovil jsem termín diktát ropy. Kdyby ropné velmoci vrhly teď na trh větší objem ropy, snížily by se ceny nejen této suroviny ale také zemědělských plodin. Situace by se ve všech směrech uvolnila. Jenomže tentokrát se ropné mocnosti k podobnému kroku nemají. Drží mnohem vyspělejší země a celé regiony v šachu. Je mezi nimi i Rusko, přesněji Gazprom, ale v tom nevidím rozdíl. Za Gazprom se přece sám ruský prezident pokouší s některými dalšími ropnými mocnostmi utvořit světový kartel pro obchod se zemním plynem. A poté co Gazprom získal pro své zájmy bývalého německého premiéra Gerharda Schroedra, nabídl podobnou kariéru Romanu Prodimu, muži který byl ještě před pár týdny italským premiérem. S tím současným, s Berlusconim, má Kreml stejně dobré styky jako Gazprom s Itálií.Je prostě mnoho oblastí ve světovém obchodě, kde rovina liberálních , tedy ekonomických principů se prolíná se zájmy států tedy se zájmy politickými. Proto ani řešení těch současných vzájemně se ovlivňujících krizí nebude moci spočívat - a už ani nespočívá - na čistě ekonomických nástrojích.