Meliorace by měly přestat zbytečně vysušovat krajinu. MZe představilo ambiciózní plán

Sdílejte článek
Meliorace by měly přestat zbytečně vysušovat krajinu. MZe představilo ambiciózní plán

Zhruba 1,2 milionu hektarů české zemědělské krajiny je odvodněno melioracemi, skoro půl milionu hektaru bylo odvoděno do roku 1945. Na některých místech je toto dědictví po našich předcích užitečné, jinde ale krajině škodí tím, že ji zbytečně vysušuje. Ministerstvo zemědělství právě zveřejnilo ambiciózní plán přebudovat většinu odvodňovacích systémů tak, aby škodit přestaly.


Podle odborníků je tento plán důležitá součást snah zadržet vodu v krajině, jeho naplnění však nebude snadné. Jednak se u velkého množství drenáží neví, kde jsou přesně uloženy, jednak bude časově i procesně náročné vypořádat složité vlastnické vztahy. Drenáže totiž zpravidla procházejí přes pozemky různých majitelů. Jaká je konkrétně představa ministerstva a co si o ní myslí odborníci?

Plán opatření pro řešení sucha prostřednictvím pozemkových úprav a adaptací hydromeliorací se zabývá příštími deseti lety. V jejich průběhu se budou meliorace mapovat a může se změnit jejich využití, a to prostřednictvím takzvaných komplexních pozemkových úprav. Nová opatření by měl provádět především Státní pozemkový úřad s podporou Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (VÚMOP).

„Tam, kde meliorace jsou, musíme prověřit jejich funkčnost a upravit je tak, abychom snížili nežádoucí odvodňování krajiny,“ vyjádřil se Miroslav Toman v tiskové zprávě ministerstva.

Základním předpokladem pro změnu fungování zemědělského odvodnění je ale vůbec zjistit, kde se potrubí fakticky nachází. V současnosti se totiž o umístění části odvodňovacích zařízení neví, protože se k nim nedochovala žádná projektová dokumentace.

„Je to kvůli různým transformacím institucí jako byla Státní meliorační správa, Zemědělská vodohospodářská správa…,“ vysvětluje pedolog Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd. Moderní technologie umožňují částečně si poradit i bez projektové dokumentace. „Je to možné například pomocí dálkového průzkumu Země, dronů či jiných technologií, ale je to také finančně a časově velmi nákladné,“ vysvětluje Jan Vopravil.

Proto také do mapování skutečného stavu meliorací půjde největší část finančních prostředků - 150 miliónů Kč. Digitalizace archivní projektové dokumentace bude ještě větší položkou, měla by stát kolem 170 miliónů Kč. Samotná realizace úprav hlavních odvodňovacích zařízení by měla stát 40 miliónů Kč.

Meliorace budou řešit v rámci tzv. komplexních pozemkových úprav, což je nástroj, který umožňuje vyřešit často složitou vlastnickou strukturu při řešení konkrétních území. „Doposud meliorace do řešení pozemkových úprav zahrnuty nebyly, a to zejména z důvodu nedostatečné nebo neexistující znalosti rozsahu a umístění podrobných odvodňovacích zařízení,“ vysvětluje Alžběta Králová z SPÚ.

SPÚ i VÚMOP budou dělat zejména digitální podobu evidence hydromeliorací tak, aby odpovídala skutečnosti v terénu, a posoudí její vliv na vodní bilanci na konkrétních lokalitách.

Vlastnické vztahy

Velkým oříškem bude zajistit, aby majitelé pozemků, v nichž jsou meliorace uloženy, s úpravou souhlasili. Značná část staveb odvodnění vznikla za socialismu, kdy se vlastnické vztahy nerespektovaly. Dnes ale každý pozemek má svého majitele. A jak upozorňuje Jan Vopravil, prosadit komplexní přístup nebude rozhodně jednoduché. „A to i kvůli tomu, že to, co má být komplexně řešeno, je v současnosti vlastně rozděleno,“ říká Vopravil. Vlastní odvodněná plocha totiž patří vlastníkům pozemků a tzv. hlavní meliorační zařízení (svodné kanály atd.) patří statním institucím jako podniky povodí, Lesy ČR či SPÚ ČR.

Plán ministerstva námi oslovení odborníci, zabývající se vodním režimem a půdou, hodnotí kladně. Někteří z nich ale připomínají, že by neměl být náhradou za dělení velkých lánů na menší půdní celky, šetrné zemědělské hospodaření a další opatření, které by měly vést k ozdravení krajiny. Má to být jen jeden z širší palety nástrojů.

„Pokud jde o ‚účinek opatření‘, tak se jedná o běh na dlouhou trať. Ale pokud by se záměr podařilo naplnit, tak by to krajině hodně pomohlo,“ hodnotí pedolog Vopravil. „Komplexní pozemkové úpravy, které zohledňují zlepšení vodního režimu krajiny, považuji za velmi potřebný, dalo by se říci zásadní nástroj pro dosažení pozitivní změny v naší krajině, samozřejmě, ale nejde o nástroj jediný,“ vyjádřil se pro Ekolist.cz hydrolog Jan Daňhelka z Českého hydrometeorologického ústavu.

„Návrh ministerstva zemědělství je věcně v pořádku, bude ovšem nutné správně zvolit vždy jednu z možností řešení pro danou lokalitu,“ okomentoval plán ministerstva Petr Sklenička, rektor České zemědělské univerzity v Praze, od níž si ministerstvo nechalo plán oponovat.

Sklenička dále vyjmenovává konkrétní možná řešení: „Od odstavení celého drenážního systému, přes jeho další fungování s jímáním, dočištěním a recyklací drenážních vod, až po jeho přetvoření na regulační drenáž, která dokáže v době sucha vodu ke kořenům rostlin přivádět. V případě správně zvolené varianty může být pro hospodaření s vodou na daném pozemku účinek zcela zásadní.“

„S Českou zemědělskou univerzitou se shodujeme, že odstraňování částí stávajících systémů je finančně nákladná varianta a hodí se jen tam, kde není systém funkční nebo kde neměl být vůbec zřízen,“ říká ministr Toman. „Kde to půjde, budeme s existujícími systémy pracovat a přebudujeme je v takzvané regulační systémy, které v období sucha vodu zadrží a zpřístupní kořenům rostlin.“

Kdy?

Časová náročnost odstranění drenáže není velká, narozdíl od časové náročnosti papírování s ním spojeného. Plán ministerstva hovoří o časovém horizontu deseti let, tedy o roku 2030.

„Rekonstrukce, odstranění nebo změna funkce drenáže na jedné lokalitě může být proces poměrně časově nenáročný a efekt se dostaví záhy,“ uvádí rektor Sklenička. To ale hovoří o práci v terénu, kterému však předchází časově náročné papírování.

„Problémem jsou roztříštěné vlastnické vztahy, které takovéto změny dokážou zásadně zkomplikovat a přibrzdit,“ vysvětluje dál Sklenička. Pozemkové úpravy jsou podle něho vhodným nástrojem. „Ale ani v rámci tohoto procesu není úplně jednoduché vypořádat vlastnické vztahy s ohledem na existující drenážní systémy,“ upozorňuje.

Pozemkové úpravy jsou totiž složitý proces, který může trvat i dlouhé roky. Pro představu, podle údajů SPÚ Nymburk trvá 2–3 roky jen příprava na to, aby se o komplexní pozemkovou úpravu mohlo zažádat, to znamená, aby s ní souhlasilo více než 50 % vlastníků pozemků v katastru. Poté se čeká, než Státní pozemkový úřad začne žádost vyřizovat – což je věc, jejíž rychlost ovlivňuje, jakou personální kapacitu daný úřad zrovna má.

Vypracování pozemkových úprav může trvat kolem čtyř let a končí zápisem do katastru nemovitostí. A teprve potom začíná ta hlavní část – realizace úprav krajiny. A to jen těch, na které jsou peníze. A protože SPÚ nemá finanční prostředky na to, aby se provedly všechny úpravy, část jich zůstává jen na papíře. Peníze jdou na takzvaná prioritní opatření, která si vybere příslušná obec.

Své priority má ale i stát. Podle nich rozhoduje, jaké pozemkové úpravy a v jakých oblastech se budou realizovat. Oproti předchozím obdobím, kdy měla být prioritou retence vody, má být pro následující období upřednostňována akumulace vody, tedy její dlouhodobé zadržení.

„Máme vymezené lokality ohrožené suchem, kam budeme pozemkové úpravy cílit především,“ uvádí Alžběta Králová z SPÚ. Zároveň ale dodává: „Ovšem cíle pozemkových úprav jsou mnohem širší než jen řešení sucha. Pozemkové úpravy řeší zároveň prostupnost krajiny, ekologická opatření v krajině, protierozní opatření a v neposlední řadě řeší vlastnické vztahy. Tyto potřeby se vyskytují v rámci celé ČR, je proto potřebné zachovat kontinuitu provádění pozemkových v rámci celé republiky.“ Jakým způsobem bude tedy SPÚ lokality vybírat, není jasné. Pro ověření a zhodnocení možností využití hydromeliorací jsou vytipována čtyři pilotní území na Pardubicku. Zpracování již probíhá v katastrálním území Horní Roveň, Dolní Roveň a Prachovice, připravuje se katastrální území Chornice.

Jedním z plánovaných nových postupů v pozemkových úpravách je i využití systémů k zavlažování zemědělských ploch. Ministerstvo zemědělství plánuje závlahové soustavy modernizovat a rozšířit do dalších oblastí.

V současné době je na SPÚ před dokončením „Studie proveditelnosti závlahové soustavy Hustopečsko“. V případě realizace závlahových soustav v této lokalitě by mohlo být zavlažováno až zhruba 9500 hektarů zemědělské půdy.

Autorka: Zdeňka Kováříková

Zdroj: Ekolist.cz


Přečteno: 381x