Rozhodujícím palivem v polní rostlinné výrobě je motorová nafta, jejíž spotřeba k pohonu vznětových motorů traktorů a samojízdných strojů představuje více než 40% podíl na celkové spotřebě energií v zemědělství. Už několik let se proto v zahraničí, ale i doma, objevují snahy o využití rostlinných olejů jako alternativního paliva pro vznětové motory. Podle dostupných literárních zdrojů je možné v současnosti získat a jako palivo využívat olej z více než 300 druhů různých rostlin, mezi něž patří řepka olejná, slunečnice a sója. V nejbližší budoucnosti se předpokládá, že rozhodující plodinou střední Evropy při výrobě rostlinných olejů bude především ozimá řepka olejná, a to zejména pro její silné zastoupení ve struktuře osevů, vyřešení technologie pěstování a sklizně, jakož i univerzálnosti využití produkce. K významným přednostem řepkového oleje patří jeho vysoký energetický potenciál, vysoká výhřevnost a vysoké cetanové číslo. Nedostatkem je však vyšší viskozita, zejména při nižších teplotách, určité obtíže při startování a hlavně silná karbonizace spalovacího prostoru motorů s přímým vstřikováním.

Přijatelnější cestou využívání řepkového oleje k pohonu spalovacích motorů se zatím jeví jeho úprava esterifikací i za cenu zvýšených výrobních nákladů. Celý proces je poměrně jednoduchý a v tukovém průmyslu se často používá. Po vylisování ze semene, zpravidla na šroubových lisech, se řepkový olej dále filtruje a upravuje. Produktem této úpravy (esterifikace) je metylester anebo etylester a glycerin, jež se může dále využívat např. ve farmaceutickém, příp. chemickém průmyslu. Metylester se přimíchává do motorové nafty. V USA se prosazuje palivo s 20% zastoupením metylesteru v naftě, ve Francii se běžně prodává směs s 5% zastoupením metylesteru v motorové naftě.

Seřízením motoru je možné dosahovat stejný výkon a stejný točivý moment jako při provozu na čistou motorovou naftu. Vzhledem k tom, že při esterifikaci dochází ke sníženi měrné hmotnosti olejů v porovnání s motorovou naftou, při používání směsného paliva se částečně zvýší spotřeba paliva při stejné tepelné účinnosti. Pozitivním efektem používání směsného paliva je však snížení emisí při spalování a sníženi opotřebení motoru, protože metylester zde vystupuje jako mastící přísada s plnohodnotnými vlastnostmi paliva.

Po určitých úpravách vznětových motorů a jejich palivových soustav však lze používat rovněž neředěný metylester řepkového oleje (MERO). Úpravy se týkají především výměny plastových a pryžových těsnění a dalších armatur za součástky odolné působení MERO. Další úpravy se týkají samotné palivové soustavy. V případě provozu motoru na MERO v chladnějším období se doporučují tzv. dvojnádržové palivové soustavy, kdy motor startuje na čistou naftu a po zahřátí se přepne na MERO. Před zastavením motoru se opět přepne na naftu. Zkracuje se termín výměny motorového oleje. Někteří výrobci osobních automobilů v západní Evropě, ale už i někteří výrobci vznětových motorů pro zemědělské stroje připouštějí tento duální provoz motorů současně se zohledněním některých dalších specifických podmínek. Druhá cesta, tj. přizpůsobení motoru k jeho provozu na čistý neupravený rostlinný olej je lákavé pro farmáře i dopravce s ohledem na zabezpečení jejich částečné energetické soběstačnosti. Technická řešení jsou nabízena v několika variantách.

Vysoké teploty umožňují spalovat nejen čistý rostlinný olej, ale i různé jiné oleje jako např. rybí anebo použitý olej z vaření v kuchyních apod. Jeho používáním lze dosáhnout úsporu nafty a ozdravení krajiny. Podle údajů z Dánska by při využití 200 tisíc hektarů půdy na pěstování řepky bylo možné zásobit rostlinným olejem asi 400 tisíc automobilů, které by mohly v průměru najezdit 10 tisíc km ročně. Uvedená plocha odpovídá v současné době nadprodukci zemědělských produktů v této zemi. Jsou známé ještě další příklady technického řešení spalovacích motorů na čistý rostlinný olej.

Benzín a nafta svými vlastnostmi převažují nad rostlinnými oleji a proto dosud tyto oleje zatlačují do pozadí. Po vypuknutí první ropné krize v roce 1973 se problematikou využití rostlinných olejů na výrobu bionafty začali konstruktéři znovu zaobírat. Navíc v důsledku intenzivnějšího růstu zemědělské produkce a nadprodukce potravin vlády vyspělých zemí začaly podporovat zemědělce v přechodu na pěstování technických plodin. Významnou vlastností bionafty je hlavně to, že téměř každý naftový motor je v principu možné upravit na jeho spalování. Pokud se vezme v úvahu skutečnost, že až 90 % přepravy produktů a osob se v současnosti vykonává dopravními prostředky spalujícími naftu (nákladní vozidla, autobusy, lokomotivy, lodě, traktory atd.), představuje to obrovský potenciál.