Vedle kauzy výměny pozemků mezi státními podniky pořád v rámci vlastnictví státu se zapomnělo na to, že Ing. Vojáček v minulosti nastoupil za odvolaného Ing. Szoráda, Ph.D., kterému v odůvodnění odvolání bylo dáváno za vinu, že nezvládl kůrovcovou kalamitu.
Nový generální ředitel zvládal kalamitu tak, že v rozporu s § 33 zákona o lesích vedle nahodilých těžeb způsobených žírem kůrovce nechal zpracovávat i těžby úmyslné stejně jako za jeho předchůdce, aby byl naplněn hospodářský výsledek státního podniku. K tomu se Ing. Vojáček bezelstně přiznal v rozhovoru v Lidových novinách dne 23. 5. 2020.
Zmíněný §33 nám říká, že vlastník lesa je povinen přednostně zpracovávat nahodilou těžbu tak, aby nedocházelo k vývinu, šíření a přemnožení škodlivých organismů. Zjednodušeně, vlastník je povinen zpracovávat přednostně tzv. aktivní souše, v nichž se ještě vyvíjí škůdci (zejména podkorní hmyz), a zdravé stromy může pokácet, až když má zpracované ty napadené.
Na mé písemné dotazy mi MZe odpovídalo, že přednostně vlastně není předem neboli napřed, státní správa lesů na obcích s rozšířenou působností také blábolila, že kontroluje všechna ustanovení zákona, ne jenom jedno.
Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), na mé upozornění na porušení jednoho ze zákonů, nad jejichž dodržováním má bdít, pro jistotu nereagovala a odpověděla až po urgenci po roce, kdy už Ing. Vojáček nebyl generálním ředitelem.
Opět se vlastně nic nestalo, a že zákon o lesích říká, že povinnosti vlastníka lesa se vztahují na právnickou osobu, jíž byly ty lesy svěřeny, v tomto případě na LČR od Aše po Jablunkov, to také nikoho nezajímá.
Takže LČR pod vedením Ing. Vojáčka v období zuřící kalamity vesele zpracovávaly úmyslné těžby, a o kousek dál docházelo ke schnutí nedozrálých porostů a státu byla způsobována škoda v řádu miliard. Nejméně ve ztrátě přírůstu. Ale státní kontrolní orgány zastoupené ČIŽP a MZe to neviděly nebo nechtěly vidět. Hlavně, že byl zabezpečen zdroj suroviny pro náš dřevozpracující průmysl. Ten pružně zareagoval drastickým snížením výkupních cen dříví leckde pod výrobní náklady a ceny jeho výrobků zůstaly na stejné. To jsme všichni mohli při různých nákupech vidět.
Stát tak svojí politikou pomohl k výraznému navýšení hospodářského výsledku jednoho velmi malého odvětví, zatímco odvětví jiné – lesnictví – to zaplatilo a doteď to platí zvýšenými náklady na pěstební činnost v obnově lesních porostů a následné péči o ně. Výsledek je, že stát nemá prostředky na podporu hospodaření v lesích a příspěvky hradí vlastníkům s ročním a delším zpožděním. Pro malé vlastníky lesů je to likvidační. Zřejmě je cílem, vedle výrazného snížení odolnosti proti různým obtížně předvídatelným jevům, i likvidace nestátního vlastnictví lesů a převod těchto majetků do předem připravených rukou. Špatná ekonomická situace je pádným argumentem pro snížení ceny.
Dramatické zhoršení stavu a snížení možnosti získat potřebné prostředky na nápravu nedobrého stavu z prodeje vytvářené obnovitelné suroviny tomu napovídají. Stejně tak zdůvodnění odvolání předchozího ředitele Ing. Šafaříka Ph.D., který dobře prodával základní zdroj pro získání prostředků na chod státního podniku a ještě na odvody pro státní rozpočet. A také se s tím „svezli“ menší producenti, tedy vlastníci různých „malolesů“, kteří se snaží umístit a dobře prodat svůj výrobek, tedy tu dokola zmiňovanou obnovitelnou surovinu. Je to logické, pokud mi klesají zdroje, způsobené snižujícím se objemem těžeb, a stoupají náklady, způsobené rostoucím objemem pěstební činnosti, musím zvýšit cenu těch prodávaných zdrojů, abych dosáhl potřebných ekonomických výsledků.
A dřevozpracující průmysl, který snižuje zaměstnanost na venkově likvidací malých pilařských provozů a se správci lesů se ve složitém období kalamity nijak nesolidarizoval ani ve výkupních cenách dříví ani v prodejních cenách výrobků, dosáhl toho, že byl odvolán člověk, který se ke svěřenému majetku choval s péčí řádného hospodáře.
Stát vyslal jasný signál, že takto se to se státním majetkem dělat nemá. Potíž je v tom, že zadání se každé čtyři roky mění. Jednou je třeba peníze získávat pro odvody do rozpočtu státu, až zase bude zoufale hledat, komu co sebrat; jednou je třeba prostředky správně odklonit. Kdo se v tom má vyznat. Každopádně, pokud se hovoří o cenově vstřícnější politice vůči dřevozpracujícím podnikům, než za minulého vedení LČR, a zároveň nerespektování zákona o lesích v realizaci opatření, která mají alespoň zmírnit následky očekávaných kalamit, můžeme očekávat, že dojde k rozkolísání celého oboru péče o lesy bez rozdílu jejich vlastnictví. Budou se množit různá ohrožení našich lesů, nebudou se provádět opatření na posílení jejich odolnosti a nebudou postupně zdroje na nic. Dojde k hromadnému převodu lesů do různých již očekávajících rukou, protože se všichni včetně státu budou zbavovat majetku, který přináší jen ztrátu. A až Ing. Vojáček splní toto zadání, bude odvolán.
Přesně podle Shakespeara „mouřenín může jít“. Již jednou prokázal, že mu u lesů jde především o splnění politického zadání než o jejich spravování. Ale dnes budou všichni povolaní říkat všechno možné, jímž je třeba tento krok zdůvodnit. A možná, že to v prvních měsících ani tak tragicky nebude vypadat. Ale vyzývám všechny, kteří jako já blbnou a přitom jim na některé věci paměť ještě slouží, aby si pečlivě pamatovali.
Autor: Dušan Utinek
Zdroj: Ekolist.cz
