Emisní stopa potravin je již dnes součástí konkurenčního boje v nabídce potravin, především pak v neprospěch produktů živočišné výroby, tedy produkce masa, mléka a výrobků z nich. „Prdící krávy“ jsou přitom jen začátek a vrcholek ledovce, jehož objem se bude neustále zvětšovat. Druhým stále častěji skloňovaným pojmem je taxonomie, tedy hodnocení dopadů lidské (tedy i zemědělské) činnosti na životní prostředí. Obojí již má a hlavně bude mít zásadní dopad právě na zemědělství, což mimo jiné souvisí také se Strategickým plánem SZP, především pak nastavením podpor a podmínek podnikání v živočišné výrobě.
Právě oblast emisí (snad až na produkci amoniaku v chovech prasat) spolu se skutečným animal welfare Strategický plán SZP v zásadě pomíjí, což rozhodně není strategický přístup. V době, kdy největší světoví potravinářství výrobci nejenže deklarují, ale také již v praxi naplňují své plány na nahrazování živočišné produkce rostlinnými alternativami, je obhajoba živočišné produkce zásadní výzvou pro blízkou budoucnost, přičemž jedním z možných nástrojů potřebné obhajoby by měl být i Strategický plán SZP.
Podpora živočišné produkce v našem zemědělství by přitom neměla stát na podpoře produkce jako takové, ale na podpoře parametrů, které bude spotřebitel vnímat jako příznivé ve vztahu k životnímu prostředí a pro své zdraví. Mezi takové parametry by logicky měla patřit například právě nižší emisní stopa (tedy například potraviny „z místa“, s nižší emisní transportní stopou), ale také technologické postupy snižující produkci emisí v živočišné výrobě, ohodnocení pozitivních externalit, jako je produkce statkových hnojiv (ta dokonce mohou být vnímána, jak již léta v nadsázce podotýká někdejší šéf ÚZEI Tomáš Doucha, jako „hlavní“ produkt živočišné výroby), nebo potraviny živočišného původu s vyšší nutriční hodnotou. I tak bude obtížné zvrátit měnící se chování spotřebitelů, mezi nimiž přibývá veganů a vegetariánů, na což reagují zmiňované globální potravinářské koncerny. Takové Danone již například oznámilo úmysl neprodávat v budoucnosti kravské mléko, Nestlé zavádí již i na tuzemský trh rostlinnou alternativu ryb, a dalších příkladů by se našla celá řada. Uvedené nadnárodní potravinářské společnosti jsou přitom dominantními dodavateli potravin do maloobchodních sítí, a lze tak očekávat, že prodej živočišných produktů se začne postupně přesouvat přímo k zemědělcům (což je šance i pro sedláky na rodinných farmách při zpracování živočišných komodit, naplňující navíc EU podporovanou strategii „od vidlí po vidličku“) a do alternativních odbytových kanálů. To ovšem jen v případě, že budou mít o takové výrobky spotřebitelé neklesající zájem, a mimo jiné i na to by měl zemědělskou veřejnost připravovat dokument, který má ve svém názvu slovo „strategický“.
Tak to ale není, a je tak třeba připomenout, že kromě změn v nastavení finančních toků, o nichž je dnes největší diskuse, je nutné také zásadně přepracovat nástroje týkající se rozvoje živočišné výroby v našem zemědělství. To je ovšem úkol, který si žádá celkovou změnu dosavadního přístupu, a nepochybně jej není možné „ad hoc“ vzhledem k časové tísni zásadně změnit v rámci inovací Strategického plánu SZP. Ať již tedy dopadne konečná podoba tohoto dokumentu jakkoli, je v zájmu nejen sedláků z Asociace soukromého zemědělství ČR, ale všech zemědělců zabývajících se živočišnou výrobou, zahájit bezprostředně práce na systémových změnách, z nichž některé bude možné uplatit ještě v průběhu nastávajícího programového období Společné zemědělské politiky EU v rámci revizí, které bude možné udělat v polovině tohoto období, mimochodem spadající ještě do působnosti současné nové vlády.
