Náš poslanec v Evropském parlamentu, člen KDU-ČSL, o kterém leckdo řekne, že není „typický lidovec“, pochází z malé vesnice Kožlí u Ledče nad Sázavou. Říká, že nejen proto má k venkovu, lesnictví a zemědělství kladný vztah. A dodává: „Letní prázdniny jsem navíc od mala trávil u příbuzných na rodinné farmě v rakouských Alpách krmením 60 krav a prasat, ježděním traktorem a další prací všeho druhu, co se jen na statku vyskytla. Vím, jak je ta práce náročná a díky tomu si vážím všech zemědělců, kteří opečovávají svá pole a zvířata. Je za tím prostě lidská práce, tradice a úcta k životu a přírodě.“ V blížících se volbách bude obhajovat svůj poslanecký mandát. 

Jakou problematiku v rámci svého poslaneckého mandátu nejvíce řešíte? Jaké je vaše téma?

Témat mám poměrně hodně, protože se nebojím jít do věcí, kde prostě vidím nespravedlnost nebo potřebu pomoci, navíc mám i hodně podnětů od lidí, jak celý mandát systematicky jezdím po krajích a setkávám se s nimi. Obecně se ale dá říct, že řeším hlavně bezpečnost, migraci a boj proti různým šmejdům a dotačním podvodům. A do toho pomoc českým občanům v zahraničí nebo i firmám. Hodně se zabývám třeba i řidiči kamionů, což je další skupina lidí, kteří odvádějí dobrou a poctivou práci, ale málokoho zajímá, jakým výzvám musejí čelit a jaké problémy řeší.

Pak mám taky různá srdeční témata, kdy se třeba hodně angažuji v pomoci oblasti Želivky. Z tamní vodní nádrže Švihov čerpá vodu Praha, což vede k obrovským restrikcím pro zemědělce, kteří dostávají úplně směšné náhrady, jejichž výše byla stanovena někdy před 30 lety a dodnes se nezměnila. Starostové pak řeší, že se jim oblast vylidňuje, a že nemají na nutné čističky vod, což je logické, když máte v obci 30 obyvatel a jedna čistička stojí víc než pět vašich ročních rozpočtů. Navíc je to území, kde musejí spolupracovat hned tři kraje – Vysočina, Středočeský kraj a Praha, kdy tak dochází ke konfliktu tří stran: zemědělců, ochranářů a politiků. Podařilo se mi ale dostat je všechny k jednomu stolu, posunula se spolupráce, jsou vypsané různé dotační projekty a situace se posouvá, do vesnic se vracejí lidé i život. Pořád je před námi dlouhá cesta, ale těch skoro pět let práce je prostě znát tak, že to vnímají i ti jinak věčně reptající místní.

Jak vnímáte význam venkova a zemědělců, rodinných farem obzvláště, co může a mohou nabídnout dnešní moderní společnosti? 

Pro mě je tento význam zásadní. Pokud jako lidovci říkáme, že základem státu je rodina, od níž jde vše nahoru, tak něco podobného platí i u rodinných farem. Jsou to základní stavební kameny našeho hospodářství, a kdyby nebylo jich, ten systém se zhroutí, protože lidé by časem přestali akceptovat, že pořád jedí jen „amarouny“ (pozn. myšleno je legendární instantní jídlo ze seriálu Návštěvníci v podobě želatiny, která měla sice různé příchutě, ale ve výsledku to vždy byla jen želatina, která se brzy přejedla i samotným Návštěvníkům) a volá se po kvalitě, nejraději biokvalitě.

Jaký je váš názor na postavení českého zemědělství a jeho strukturu v kontextu EU? Jaké zde vidíte výzvy budoucnosti?

České a slovenské zemědělství momentálně v EU nemá příliš dobré jméno z důvodu podvodů některých lidí, kteří vzali zemědělství nekompromisně jako byznys. Není náhodou, že v obou zemích 70 % dotací pobere 7 % největších agroholdingů, a to ačkoliv dotace z EU právě byly vždy zamýšleny předně pro malé až střední podniky, protože ty velké už samy o sobě generují takový zisk, že dotace nepotřebují. Když se ale navrhnou dotační stropy, nebo aby se dotace nevyplácely jen na hektar, ale hlavním kritériem byla udržitelnost a ekologičnost zemědělské produkce, jsou to zástupci ČR, kteří jsou najednou nejvíc aktivní a lobbují za opak. Často až pak propadám pocitu zmaru, když vidím, že finanční zájmy některých koncernů mají být přednější než dbaní na udržení vody v krajině, biodiverzitu apod. Tohle proto vnímám jako největší výzvu - musíme společně bojovat proti suchu, což půjde až v momentě, kdy si různé zemědělské firmy uvědomí, že nejen řepka generuje zisk a jestli nezačneme spolupracovat, brzy ani žádná kvůli suchu neporoste.

Co si myslíte o dotacích? Jaký mají vliv, jaké jsou jejich klady a zápory, za co by měly být poskytovány či co by mělo být jejich cílem? 

Dotace, ať už evropské nebo české, jsou velmi důležité do oblasti veřejného zájmu. Tím mám na mysli hlavně obce a města, kde třeba raději jezdí po špatné a zalátované silnici a bývalou sokolovnu nechají spadnout, než aby investovali, protože v rozpočtu nemohou hned najít dostatek peněz a tyto věci proto odkládají na neurčito. Dále jsou pak dotace důležité třeba do školství nebo do vědy a výzkumu, protože to jsou také oblasti, které hned něco někomu nevydělají. Tedy by měly jít primárně do veřejných statků nebo směrem k neziskovým organizacím, které pro stát zajišťují služby, na které nemá stát kapacity, konkrétněji mám na mysli třeba Horskou službu. Dotace do soukromých společností nebo společností státem řízených, které těm soukromým konkurují, jsou ale nesmysl. Křiví totiž podnikatelské prostředí a já mám rád, když si věci odpracuji a zasloužím. Z něčeho, co „roste na stromě“, bych v tomto ohledu radost neměl. Když jsem podnikal, tak jsem si vždy radši šetřil nebo si vzal standardní půjčku. Pokud někdo z podnikatelů chce nějakou podporu, měl by ji postupně vrátit zpět a využít spíš státem garantované půjčky apod.

Specifická situace je ale právě se zemědělskými dotacemi, na kterých je spousta malých hospodářství závislých a bez nich by ani nemohly existovat. S těmi problém také nemám a jsou potřeba. A protože všichni dostávají stejné za stejných podmínek, nenarušuje to podnikatelské prostředí. Zde je jen ten problém, jak jsem popisoval výše, že si dotace berou i největší podniky, které je z podstaty nepotřebují, takže malé firmy ještě mohou i zlikvidovat. S tím pak už nesouhlasím.

Stát má i jiné možnosti, jak podnikatele nebo i velké zemědělce podpořit, a to od odstranění různých administrativních bariér a byrokracie, přes vstřícnost v územním plánování, až třeba po různá celková zlepšení infrastruktury, aby se podnikatel, jeho zaměstnanci i zboží vždy všude dostali včas a bezpečně. Pokud už by vláda vyloženě chtěla rozdávat, může místo dotací nabídnout výhodné úvěry a další investiční pobídky či daňová zvýhodnění za jasně daných a rovných podmínek. Nikoliv jen pro někoho.

Proč myslíte, že by vás měl sedlák či obecně venkovský volič volit?

Před pěti lety jsem voličům slíbil své maximální nasazení, a to jsem dodržel. Podle hodnocení celkové pracovitosti na mepranking.eu jsem dokonce pátý nejaktivnější europoslanec mezi všemi 751 kolegy. Jezdím po krajích i do těch nejmenších obcí a problémy místních lidí mě opravdu zajímají. Není to tak, že bych si je jen vyslechl, něco nepřítomně odkýval a jel dál. Skutečně diskutuji, a když to jde, tak pomáhám nebo aspoň propojuji s lidmi, kteří jim pomoci mohou, protože úplně vše také nemohu a pořád tu máme nějaká pravidla subsidiarity. Vím, že mě lidé mohou volit, ale také nemusejí, ale bez ohledu na to se maximálně snažím brát politiku jako službu a dělat, co je potřeba a kde je potřeba. Je to náročné, ale baví mě to a kdo delší dobu pozoruje moji práci, tak ví, že to co teď říkám, opravdu není jen nějaké chvástání před volbami a ta práce a pomoc lidem za mnou opravdu je.

Josef Duben