Ze statku se rodina naštěstí nemusela vystěhovat ani za minulého režimu. Po restitucích v roce 1992 jim vrátili několik hektarů půdy a také část areálu družstva spolu se starou stájí z 80. let. Prvním počinem Josefa Stehlíka tak bylo pronajmutí zhruba 90 hektarů zemědělské půdy a pak následovala rekonstrukce kravína na volné ustájení.
Pole a krávy
V současné době hospodaří rodina na 285 hektarech zemědělské půdy, z nichž je 125 vlastních. Jak říká Josef Stehlík, investice do půdy je lepší než do drahých strojů. „Je sice dlouhodobá a náročná, ale vyplatí se,“ konstatuje předseda ASZ.
Z výměry zemědělské půdy pak připadá 150 hektarů na ornou a 135 ha zaujímají trvalé travní porosty. Na polích se pěstují obilniny, a to jak v potravinářské, tak krmné kvalitě, které zabírají zhruba polovinu výměry. Na 20 hektarech se pěstuje kukuřice stejně jako slunečnice, na 10 ha jsou nasázeny brambory.
Ve stájích chovají Stehlíkovi 50 dojnic obou našich nejrozšířenějších plemen – české strakaté a holštýnské a jejich kříženek s roční průměrnou užitkovostí na úrovni 7800 kilogramů mléka. Z denního nádoje okolo 900 kg se do mlékárny v Benešově odváží okolo 800 kg suroviny, zbylá část je prodána formou přímého prodeje nebo využita pro potřebu odchovu telat. Tandemová dojírna pojme najednou pět krav, dojí se dvakrát denně a zootechnickou činnost, (i díky současné časové zaneprázdněnosti majitele), má většinou na starosti matka Josefa Stehlíka.
Krmná dávka pro krávy se skládá především ze siláže, lučního sena, mláta, melasy, obilních šrotů a přidává se také močovina. Kukuřičná siláž je v Chodouni uskladněná z nedostatku žlabu nebo jámy na platě. S tímto způsobem je Stehlík spokojen: „Když se hmota dostatečně rychle sveze a udusá, výsledná siláž je kvalitní,“ myslí si. Bílkovinné siláže se zde nevyrábějí právě proto, že je rodina nemá kde uskladnit. Chybějící živiny tak dodá močovina, případně další složky krmné dávky.
Investice jsou základ
Kromě již zmíněné půdy investovali Stehlíkovi i do dalších projektů. V loňském roce rekonstruovali s pomocí MAS Karlštějnsko apartmán určený pro agroturistiku, který pojme
šest osob. Vstup do něj je ze dvora usedlosti.
V tomto období proběhla také částečná výměna technologií ve stáji pro skot. Jednalo se mimo jiné o výměnu hrazení nebo rekonstrukci podlah.
Za jednu ze zásadních investic, kterou realizoval s podporou z Programu rozvoje venkova, považuje Josef Stehlík výstavbu peletizační linky a na ní navazující zakoupení a provozování kotlů na spalování biomasy. „Linka s výkonem jednu tunu za hodinu a kotle na biomasu jsou podle mého názoru vhodným doplňkem tradičního hospodaření. Splňují ekologická hlediska, jsou úsporná a přinesou finanční zdroje,“ vysvětlil Stehlík s poukazem na fakt, že aktuální počet 15 kotlů v různých objektech se brzy zvýší na dvacet. Jeden kotel najdeme také na statku, ostatní rodina provozuje s tím, že do jednotlivých kotelen dodávají pelety jako vstupní surovinu a jejich nájemci platí Stehlíkovým za GJ tepelné energie.
Do budoucna pak plánuje Ing. Stehlík kogenerační tepelnou jednotku, která je schopna jako vstupní surovinu využít i vlhčí materiály a zbytky.
Prostor pro rodinné farmy
Ing. Josef Stehlík byl u zrodu Asociace soukromého zemědělství a její myšlenky prosazuje i na vyšších úrovních. Již delší dobu ho pálí nedostatečná podpora od státu malému podnikání a zvýšená byrokracie. „Chceme, aby typy rodinných farem měly prostor k rozvoji a podporu od státu. V plánech do nového programového období se snažíme prosadit lokální myšlení ve smyslu například obnovitelných zdrojů energie nebo zpracování a prodeje výrobků z farmy. Rádi bychom viděli podpory investic do krajiny, jenž zlepšují mikroklimatické podmínky v regionu. Jedná se například o rybníky, mokřady nebo zádržné systémy vody. Dále prosazujeme myšlenku dobrovolného, nikoliv povinného ozelenění, byť s vyšší podporou pro ty hospodáře, kteří se k tomuto programu připojí. A v neposlední řadě chceme zachovat flexibilitu v půdní držbě,“ informoval v krátkosti předseda Asociace soukromého zemědělství ČR v návaznosti na tzv. platební nároky přímých plateb.
Jana Velechovská
Vyšlo v časopise Farmář č. 4/2012